Jsem jiná, a to se mu líbí

9.KAPITOLA

Asi bych Vám o sobě měla něco říct. 

Jak už víte, jsem introvert a dost stydlivá. 

Jsem ujetá co se týče knížek, a taky že žiji dvojí život. 

Ten 'reálnej' a ten 'knižní'. Abych řekla pravdu, víc mi jde, o dost víc, ten knižní. Knižní svět je pro mě důležitější a celkově přijatelnější. Nemusím mluvit, všechno za mě udělá hlavní postava, do které se vžiju a mnohem radši žiju tenhle život než ten svůj. A jde mi líp. Nemám ráda, když knížku dočtu, protože to znamená nový život. Načíst novou knihu. A to nesnáším. Nebo když jdu spát po dočtení knihy, probudíte se vlastně jen do jednoho světa a na to nejsem zvyklá. U mě znamená poslední zaklapnutí knihy, nejen konec příběhu, ale taky mého druhého já a mého života, dá se to tak říct. Knihy jsou pro mě to nejdůležitější a nejspíš bych se bez nich zbláznila. 

No, a co mění na tom, že jsem stydlivá? Že mě Brian pozval na rande a já s ním nechci. Trapná ticha, trapasy, uklouznutí a zakoktání se, tohle všechno může nastat. No a protože ho tolik neznám, nevím co to udělá s ním a co to udělá se mnou. Vlastně nevím, jestli to bude vůbec rande, protože mi takovéhle věci vůbec nejdou a ani to tak nenazval. Nazval to: 'Nechceš dneska někam zajít?', počítá se to?

Mám jít? Nemám jít? 

Už je asi pozdě co. Stejně se nemám jak omluvit, číslo na sebe nemáme. Má přijít v šest. Je půl šestý a já stojím před svou šatní skříní a nevím co na sebe. Přibližně před hodinou jsem takhle stála před zrcadlem a nevěděla co se svým obličejem, a tak se řídím svým heslem. 

'JE MI U PRDELE JAK VYPADÁM.'

Nakonec si vezmu to co vždy. Nevím, kam vlastně jdeme a ani kdy se vrátíme a ani o čem si budeme povídat a co budeme dělat a jestli je to rande. Vlasy si nechám rozpuštěné, i když vypadají fakt hrozně. 

Abych to shrnula, asi od toho nic moc nečekám, protože se buď ztrapním nebo se vůbec neukáže. Ve škole to sice vypadalo, že to myslí vážně, ale stejně. Nepočítám s tím. Jen tajně doufám, protože jsem se už navlékla do riflí ve velikosti 32, což je pro mě zázrak a mám co dělat s dýcháním. 

Briane? Ukaž se prosím, ať se ti po zbytek života nemusím vyhýbat, protože mi to sice jde, ale dělat se mi to nechce.