Jsem jiná, a to se mu líbí

KAPITOLA 6

Je ráno. Vůbec nechci vidět Briana. A to dneska máme dělat na tom projektu. Snad tu knihu aspoň četl, protože já to nestihla. Zopakuji si každodenní, příliš nudnou, rutinu a vyrazím. Dneska trochu mrholí, takže se snažím jet co nejrychleji, abych nevypadala jako rampouch. Projedu kolem stále štěkajícího psa, potom zpomalím, abych, já nevím..mám prostě pocit, že to musím udělat. Náhoda je blbec? Akorát vyšel Brian se svým kolem a mává na mě. Taky mu zamávám a zastavím. 

,,Ahoj Noemi, ještě že jsem nevyjel dřív.'' Zasměje se. Na zádech má černý batoh s logem školy a zase školní uniformu. ,,Říkal jsem si, jestli jsi četla tu knihu na ten náš projekt? Já totiž ne a to je asi blbý co?'' Brian se uchechtne- uchechtne? Asi jo. Holky se hihňaj. Kluci uchechtávají. Proboha.

,,No, nečetla.'' Taky se zasměju a pokrčím rameny. Brian se zasměje taky.

,,Každopádně náš plán platí ne? A..na ten projekt máme vlastně dost času. Nechceš jít místo toho do Pruess? Dáme si kafe nebo tak. Mají tam fakt dobrý koblihy. Co myslíš?'' Pruess mám ráda a čas od času tam zajdu. Je to hodně stará kavárna, kterou mi doporučila paní Lannová, když jsem tu byla nová. Často vzpomínám na paní Lannovou. 

,,Tak jo'', řeknu a přemýšlím, jestli to nemám vzít zpátky a rychle něco vymyslet.

,,Sejdeme se po první hodině na tom tvym místečku?'' Usměje se a já jsem ráda, že to řekl. Nemyslí si, že je jeho, ale moje. Kývnu, nasednu na kolo a jedu ke škole. Začíná pořádně pršet a já vím, že než dojedem do školy, budu úplně mokrá.