Doběhla jsem domů a zabouchla za sebou dveře. Nikdo nebyl doma. Díky bohu. Lehla jsem si do postele a pustila na notebooku písničky. Chtěla jsem si číst, ale knížku jsem nechala tomu idiotovi.
Probudím se až v šest večer. Rodiče a bratr už jsou doma a cítím kuře. Fuj.
Mám osmnáctiletého bráchu, Erica, co chodí na stejnou školu, ale na tu chlapeckou část, takže Triumph. Moc často se nevidíme, protože je často někde venku s kamarády a navíc má holku jménem Stella, kterou upřímně a ze srdce nenávidím. Jediný člověk, se kterým se bavím úplně bez problémů je vlastně můj bratr. A někdy taťka. S mamkou si moc nerozumím, vlastně si s ní nerozumí ani brácha a někdy ani taťka. S Ericem jsme úplně po taťkovi, někdy přemýšlím jestli je moje mamka, moje mamka. Jediné o čem mluvíme je, co bude k večeři.
Sním si rychle 'rodinnou' večeři, u které mluví jen rodiče a Eric. Hned zase odejdu do svého pokoje a rozhodnu se, že už půjdu spát. Vykoupu se a končím.
V noci mě probudí mobil. Nejdřív jsem si myslela, že je to budík a už vstávám, ale je 4:28 a já jdu do školy až za hodně hodně dlouho, takže mám půlnoc. Volá mi neznámé číslo, takže to típnu a zase hned usnu.
ČTEŠ
Jsem jiná, a to se mu líbí
Lãng mạnTohle není láska na první pohled. Ani žádná dramatická love story. Ani dokonalá láska. Je to prostě, dovolím si říct, obyčejná láska.
