Dalibor Slepčík aneb český Bieber?!

1. Seznamte se se Slepčíkem

Psal se rok 2018.... Bože! To je jak z nějakýho středověkýho románu.
No prostě byl rok 2018 a všichni šíleli po nové celebritě jménem "Dalibor Slepčík".
Kromě mě.
Měla jsem na něj názor typu: ''Je to namyšlenej idiot, nebo druhej Justin Bieber.''
Holky ze třídy mě nechápaly a já zas nechápala je.
Co na něm vidí? Je to jen osmnáctiletej fracek s egem velkým jako tři sloni v řadě. I moje starší sestra jím byla posedlá. Po pokoji měla vyvěšené plakáty a fotky z jeho koncertů a sešity popsané slovy ''Miluju Dalíka''.

*

,,Oh, můj bože! On je tak dokonalej! Příští měsíc bude vystupovat v Praze a máma mi slíbila, že se na něj půjdeme podívat!'' rozplývala se nad podepsanou fotkou moje spolužačka Aneta a tiskla si ji k hrudi.

,,Ty se máš! Mně mamka řekla, že dokud nezlepším matiku, tak nikam nepůjdu,'' zoufala zase Melinda.

Měla jsem toho cukrování už akorát dost, a tak jsem odešla do školní knihovny.
Většinou jsem tam byla o přestávkách sama, protože žáci na této škole se zajímali o jiné ''věci''.
Jako vždycky jsem si sedla pod schody s nějakým románem a hltala řádek po řádku, dokud nezazvonilo. Ve škole jsem na sebe nestahovala moc pozornosti a nezapojovala se do třídních akcí.
Nebylo to proto, že bych nezapadala, ani dokonce díky Slepčíkovi, ale bylo to kvůli smrti mamky, kterou jsem měla tak moc ráda a těžce to pak nesla.
S tátou a ségrou to ''nějak'' zvládáme, ale bez mamky to holt není ono. Je to už rok, co mě opustila a zanechala za sebou spousty probrečených nocí a dnů.
Po její smrti jsem se hodně uzavřela do sebe a dalo by se říci, že jsem ztratila své kouzlo.
O tom ale mluvit nechci, protože stesk a slzy už jsou za mnou...

*

,,Taťuldo, jsem doma!'' zahalekala jsem jako vždycky na svého milovaného rodiče ode dveří.

,,Ahoj, broučku! Dělám lívance, dáš si?'' volal na mě z kuchyně a snažil se na sebe nesvrhnout připravenou šlehačku a sirup.

,,Ráda,'' odsouhlasila jsem a pak se podivila.

,,Ty umíš lívance?'' Běžela jsem za ním do kuchyně a hodila tašku do dveří mého pokoje.

,,No... jo! Naučil jsem se to kvůli tobě a Lucii.'' Dala jsem mu pusu na tvář a naložila si pořádnou porci sněhu a lívanců.

,,Hmm, lahoda! Jsi frajer, taťko!'' Oblízla jsem se a věnovala mu další pusu za odměnu.

*

Před spaním jsem ještě prolítla sociální sítě a naneštěstí mě překvapila fotka s Daliborem.
S Daliborem a nějakou blonďatou holkou(média). Protočila jsem nad tím očima a rozklikla komentáře:

''Neříkej, že je to tvá holka! Asi budu plakat :'(''

''Neeee, Dalík má holku :O:(:O''

''To ne! Mám zlomený srdce:(((((:'(''

A bla, bla, bla... ty holky jsou s tím naříkáním už trapný.
Zaklapla jsem notebook a zachumlala se do postele.
Ještěže je pátek a já nemusím zítra do školy.

Bohužel jsem netušila, kam o víkendu zamířím...

Tak je tu nový příběh, který jsem plánovala už déle, a tak mi je líto, že nejsem jediná, koho to napadlo.
Aby bylo jasno, nic proti Slepčíkovi nemám, ale taky po něm netoužím😅, takže aby jste to špatně nepochopili...😊