Dalibor Slepčík aneb český Bieber?!

19. Z pohledu Dalibora- To nemůže být pravda, jedu do Paříže!

Děkuju všem za podporu, protože jsme dosáhli, za tak krátkou dobu, přes 4K přečtení, a to je neuvěřitelné! Děkuju Vám, jste nejlepší:)))♥

(Pusťte si písničku:) )

***

,,To není pravda, zase mě chceš jen vystrašit!'' vyprskl jsem na svého manažera pana Tomana. Chce mi namluvit, že se Nela přestěhovala do Paříže, aby studovala na škole modního návrhářství. Nevěřím mu ani za zlatý tele (nwm, jestli se to v tomhle smyslu dá používat, ale co:D) .

,,Jak myslíš, Dalibore, klidně mi nevěř, ale nepočítej, že Nela bude doma.'' usmál se škodolibě a odešel. Co nejdříve si najmu jiného manažera...

Zaťukal jsem na sněhově bílé dveře a čekal, že mi otevře rozjasněná tvář mé milované Nely. Mýlil jsem se! Otevřel mi postarší muž v županu a nechápavě si mnul bradu.

,,Přejete si, mladíku?'' otázal se tím starostlivým rodičovským přízvukem, který jsem neslyšel děsně dlouhou dobu.

,,Přišel jsem za Nelou, je tu?'' usmál jsem se a malinko nahlédl do předsíně. 

,,Omlouvám se, ale Nela je v Paříži. Jela tam kvůli...''

Dál jsem nevnímal. Tak přeci jen tam jela... vykašlala se na mě, odjela do města lásky a nezanechala mi ani zprávu... bez rozloučení jsem odešel a polykal slzy. Slzy zklamání a odmítnutí. 

To mi přeci nemohla udělat po tom všem...Ale mohla, Dalibore, vždyť jsi jí tolik ublížil...

***

Ležím v obýváku na gauči a myslím na věci, které jsme tu za poslední měsíce dělali. Polštářové bitvy, tancování, zpívání, hraní deskových her, koukání na filmy, mazlení a milování se. Tak moc jsem ji miloval a ona? Proč říkám miloval, vždyť pořád miluju... Co mám udělat, abych ji dostal zpátky? Jet za ní? Zeptat se jí, jak to vlastně je? To bude asi ta nejlepší možnost...

Ihned jsem zavolal svému manažerovi a téměř s kamennou tváří ho u sebe přivítal. 

,,Milý pane Tomane, myslím, že jistě víte, proč jsem si Vás zavolal,'' ani jsem ho nepustil ke slovu a pokračoval. ,,Jsme tu kvůli Nele-'' to už mi do řeči skočil. Jak já tenhle zlozvyk nesnáším.

,,Ach, ano je to smutné, ale život jde dál. Musíte se připravit na zítřejší koncert v O2 aréně.''

,,Ten koncert zrušte. To je vaše poslední práce, kterou pro mě uděláte, protože...Vás propouštím...'' pronesl jsem v klidu a lokl si jahodového čaje.

,,Prosím?'' vypadal vyděšeně a k popukání.

,,Řekl jsem, že vás propouštím. Najdu si jiného manažera, který mi nebude lhát a vydírat mě. Zítra jsi jdu koupit letenku a pak hned odlítám. Myslím, že moc dobře víte, kam!!'' ušklíbl jsem se a znovu napil. 

,,A...a...ale, co budu dělat?''

,,To mi je jedno, nashledanou.'' rozloučil jsem se s ním a věnoval mu jen ledově klidný pohled. Překvapeně a zároveň nakvašeně odešel. Cestou stihl zamumlat pár nadávek na můj účet a prásknout silně dveřmi.

Cítil jsem se najednou volně a statečně. Nela by na mě byla hrdá! Nela! Musím si jít zamluvit letenku a sbalit kufr... vyrážím do města lásky.

*

Tak nakonec jsem si letenku objednávat nemusel, protože mi došlo, že můžu jet svým osobním tryskáčem. Být slavný se vyplatí! Nastoupil jsem do svého malého letadla a nechal se obsloužit minerálkou a pytlíkem pražených kaštanů. Na letišti byl frmol, ale má ochranka mě skvěle protlačila až k hotelu. Vybalování mi připomnělo Anglii a malinko jsem se usmál při vzpomínce na ohnutou Nelu.(U kufru samozřejmě:D) 

Bude jí těžké najít, jelikož je tu přes dva miliony obyvatel a prohlížet si každou hnědovlasou holku, by zabralo trochu více času, než mám v plánu. Zaúkoloval jsem svého nejvěrnějšího bodyguarda, aby se podíval na všechny modní školy a našel tam její jméno. Já jsem se vydal prozkoumat okolí mého hotelu, jelikož byl blízko Eiffelovky, šel jsem přímo k ní.

Pár holek se zastavovalo a žádalo mě o podpis. Moc jsem nevnímal, ale podpis jsem jim vřele věnoval. Sedl jsem si na nedalekou lavičku a poslouchal tóny, které vydávala loutna nějakého Francouze. Jemně pobrukoval do rytmu a vděčně se usmíval, když mu někdo do klobouku vhodil pár mincí. Také jsem mu tam pár dal a nechal se odměnit upřímným a širokým úsměvem. Na chvíli přestal hrát a já  ho o loutnu požádal. Bez námitek mi ji půjčil a já začal zpívat mou nejoblíbenější písničku: Fountain

Lidé se zastavovali a vhazovali do klobouku čím dál tím víc bankovek. Za chvíli byl už kolem nás obrovský hlouček, a tak jsem přidal pár mých hitů. Lidé nadšeně tleskali a fotili si mě. Po asi dvaceti písničkách jsem přestal a svou plynulou angličtinou milému Francouzi poděkoval. Byl štěstím bez sebe z plného klobouku a pořád se se mnou chtěl rozdělovat. Nechal jsem mu to. Neměl jsem zapotřebí si přivydělávat. 

,,Dalibore?'' překvapil mě dobře známý hlas. Hlas, do kterého jsem se tak zamiloval.

,,Nelo!'' rozběhl jsem se k ní a roztočil ji kolem sebe. Vdechoval jsem její vůni a šeptal ji do ucha něžná slůvka. Neviděli jsme se asi týden, ale pro mě to bylo jako věčnost.

,,Co...co tu děláš?'' vykroutila se z mého sevření.

,,Přijel jsem za tebou, protože-protože mi můj, už bývalý manažer, sdělil, že jsi sem odjela studovat. Nemohl jsem uvěřit tomu, že by si mě opustila.''

,,To nikdy! Ale musela jsem! Přinutili mě k tomu!''

,,Kdo?''

,,No, on a Alexis,'' otřela si neposlušnou slzu a koutky se jí svezly. ,, Dalibore, musíš odtud odjet! Oni ti ublíží a ublíží i mé rodině. Chtějí jen tvou slávu a...''

,, Co mi je po slávě?! Já chci tebe a nic jiného! S Alexis a s Tomanem si to vyřídím. Počítám, že Alexis si už do novin nic nenapíše a on už nikomu manažera dělat nebude!'' usmál jsem se na ní vítězoslavně a ona na mě taky. Přesto se jí ale v očích zračila nejistota.

,,A co bude  s námi? Ty přeci musíš zpívat a já ti jen překážím!''

,,A jsme u toho zase! Už jsem ti nejmíň milionkrát řekl, že mě to nezajímá. Všechno jde skvěle, jen tedy pár novinových článku, ale co? Teď už žádný pomluvy nebudou, alespoň doufám. Takže, pokud to nevadí tobě, je všechno v pohodě.'' 

,,O to právě jde. Jde o mě... Já nechci další výhrůžky, drby a pomluvy. Už ne! Za poslední měsíce jsem byla v novinách víc než je zdrávo, a to v dost blbejch polohách. Tenkrát v parku si měl pravdu, my dva se k sobě nehodíme. Ani nevíš, jak moc mě bolí ti to říct, ale musím. Musím chránit svou rodinu, sebe a dokonce i tebe, Dalibore...''

,,Jak mě tímhle, kurva, ochráníš??!''

,,Budeš žít svůj sen. Svůj život plný muziky, slávy a peněz. Život, do kterého já bohužel nepatřím,'' dala mi letmou pusu na tvář a zamumlala ''Nepřestanu tě ale milovat, nikdy!''

Pak už jen odcházela a já za ní němě koukal. V tu chvíli mi moc nedocházelo, co jsem právě promeškal. Nedocházelo mi, že ji nejmíň půl roku neuvidím.