Dalibor Slepčík aneb český Bieber?!

24. Rozhodnutí - Hádka

Předem se omlouvám za sprostá slova:D Píseň v médiích se šíleně hodí, přeložte si ji!:)

,,Já...já...nevím, Dalibore,'' přitáhla jsem si peřinu až k bradě. ,,Bojím se  tu nechat celou rodinu. Přijde mi to strašně unáhlené a navíc...''

,,Co? Uvědomila jsi si, že mě vlastně zas až tak nemiluješ?! Protože, kdyby si mě dostatečně milovala, odjela by si se mnou a bylo by ti jedno, co všechno kvůli tomu ztratíš!'' vyjel na mě podrážděně a já stačila jen párkrát zamrkat.

,,Jak to můžeš vůbec říct?! Já, že tě dostatečně nemiluju? Kdo se kvůli tobě musel přizpůsobit takovýhlemu životu? Já! To já se obětovala, aby si mohl zpívat, a víš proč? Protože jsem chtěla,aby si byl jsi byl, sakra, šťastnej!'' zvýšila jsem dopáleně hlas a Dalibor se ještě víc zamračil.

,,Myslíš, že jsem šťastnej? Nejsem vůbec šťastnej! Takhle jsem si svůj život nepředstavoval!''

,,Jo, tak pán není opět spokojenej! Co ti vadí tentokrát?! Já?!''

,,Ty?! Jak by si mi ty mohla vadit! Jen díky tobě v týhle posraný zemi zůstávám!'' pomalu jsem se nadechla. Nemám ráda hádky, kór s Daliborem.

,,Jsi jen pod tlakem, to přejde a za chvíli na smysl téhle hádky zapomeneš,'' stiskla jsem mu ruku. ,,Kam by si vůbec chtěl jet? Vždyť tady jsme doma! To se chceš vzdát úplně všeho? Takovýho tě neznám!''

,,Nic nepřejde! Musím odjet, protože život, kterej žiju, je úplně na hovno! Vidím, jak se trápíš a trápím se i já. Chci zpívat proto, abych lidem dělal radost, a ne aby se na mé slávě přiživili. Změnil jsem se  a uvědomil si, že celej můj život od patnácti je jen velký plán plný peněz a slávy. Tohle nechci! Chci aby si jela se mnou! Chci aby si žila se mnou a chci, aby si se mnou už zůstala!''

,,Ty chceš? A to se mám posrat z toho, že ty chceš?! Odjedu s tebou jen pod podmínkou, že si budu jistá, že mě neopustíš. Představa totiž, že bych s tebou odjela a za měsíc se vrátila domů kvůli hádce, rozchodu, či něčemu jinýmu, je neúnosná. Ani nevím, kam chceš jet!''

,,Do Ameriky!''

,,Do Ameriky?! Proč?''

,,Protože tam mám dobrého přítele!''

,,Ty máš přátele snad všude! Koho?''

,,Justina.''

,,Justina?! Neříkej mi, že je to TEN Justin.''

,,Ano, je to TEN Justin.''

,,Děláš si prdel?!''

,,Ne, stejně mu musím vrátit papíry od auta.'' usmál se na mě povýšeně a odhalil své krásné bílé zuby.

,,Promiň, zapomněla jsem, že si od celebrit normálně půjčuješ jejich sporťáky.'' úšklíbla jsem se na oplátku ironicky.

,,Tak jedeš?''

,,Ale co ségra s tátou?''

,,To už je to nejmenší!''

,,A co má škola?''

,,V Americe je jich mraky.''

,,Já nemůžu jet!''

,,A proč, sakra?!''

,,Mám jenom jeden kufr, tam se mi zaručeně všechny věci nevejdou!'' Dalibor mě se smíchem povalil pod sebe.

,,Miluju.Tě. A. Věřím.Že. Všechno. Bude. Klapat.'' říkal mezi polibky a já se dokázala jen debilně uculovat. V duchu mi to ale rvalo srdce, protože se budu muset vzdát všeho. Všeho kromě Dalibora. Kývla jsem mu na souhlas a usnula v jeho teplém objetí.

 Ještě to říct tátovi a ségře. Ohlásit se z ekonomky, kde mám takovejch kamarádu, a nakonec si pořídit nejmíň patnáct kufrů. Sbohem, Praho! Sbohem,Česká republiko a vítej, Ameriko, protože já teď budu žít ve stejném domě, kde bydlí Justin Bieber!

Bože, co jsem to zase napsala? :D