Popularita, namyšlenost a talent... tyhle tři věci budou hlavním tématem příběhu. Všichni jistě znáte amerického pop zpěváka Justina Biebera. Také si můžete vybavit i vycházející hvězdu Dalibora Slepčíka, který v poslední době budí rozruch mezi náct...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Přejede mi rukou po klíčních kostech a zarazí se na mém řetízku, který se mi houpe na krku. Je na něm D, jako Dalibor, který mi dal. Píchne mě u srdce, když si vzpomenu, jak mi ho s láskou v očích věšel na krk. Vytrhnu se Justinovi z náruče. Mám ho ráda, ale tohle prostě nejde.
,,Promiň, to nejde. Já Dalibora pořád miluju!'' je překvapený a nejspíš ponížený. Nedivím se, kdyby se na mě naštval. Ještě před chvilkou jsem se k němu tiskla a teď už se chystám odejít.
Vběhnu do pokoje a nechám ho v koupelně samotného a pořád nahého stát. Nemůžu ublížit Daliborovi po tom, co jsme toho tolik zažili. Co mě představil světu a svým milým rodičům a příbuzným. Justin je jen poblouznění. On je má pravá životní láska!
Uslyším prásknutí vchodových dveří. Leknutím nadskočím a rozběhnu se k oknu. Spatřím rozzuřeného Justina, jak v kožené bundě běží ke své motorce. Nenasadí si ani helmu a obrovskou rychlostí odjede ze svého pozemku. Svezu se po bíle zdi a polknu horké slzy. Musím to urovnat alespoň s Daliborem, protože to on hrál, hraje a bude hrát důležitou roli v mém životě. Jeho si dokážu představit s miminkem v ruce, ale Justina ne.
Popadnu svůj mobil a ihned vytočím Benjamínkovo číslo. Vezme to hned po prvním pípnutí, jako vždycky.
,,Lásko? Jsi tam? Chci se ti omluvit, chovala jsem se příšerně. Nevím, proč jsem tak odtažitá. Ještě jednou,promiň.'' vyhrknu a rychle mrkám, abych nezačala brečet.
,,Ale ne, to je v pořádku. Já se omlouvám! Vlastně jsem tě chtěl dneska někam pozvat, ale pokud se na to necítíš,tak...''
,,Ale jasně, že cítím! A neomlouvej se. Už se tak chovat nebudu!'' jsem tak ráda, že ho mám. Dává si to za vinu a přitom za všechno můžu já. Nikdy mu to už neudělám.
,,Fajn, tak já tě vyzvednu zítra v osm a vem si ty červený šaty, co ti tak krásně obtahují postavu. Něco pro tebe mám.''
,,Zítra? Vždyť máš tu schůzku ohledně té desky!''
,, A no jo! Tak v sobotu, to mám čas. Nezlobíš se?'' Já? Kdyby si jen věděl, Dalíku.
,,Proč bych se zlobila, prosím tebe?! Dobře, budu se těšit, pa,zlato!''
,,Pa, krásko moje nejmilovanější.'' začervenám se nad jeho slovy. Jen Dalibor mě dokáže takhle krásně oslovit.
Musím se na pozítří dobře připravit, takže si dám stranou své červené šaty a zarazím se. Sakra, nemám k nim boty! Budu si je muset jít koupit do města. Vyrazím ještě dnes,ať to mám za sebou. Hodím na sebe bílé džíny a černé sáčko. Obtáhnu si oči,aby vyvolávaly dojem spokojenosti,a ne smutku. Ještě, že tu Dalibor nechal auto, jelikož vážně nechci jet městskou hromadnou dopravou. Jakmile nasednu do auta, ucítím Daliborovu charakteristickou vůni a musím se pousmát. Nikdy bych ho neopustila, měla jsem jen hříšné myšlenky a doufám, že už je nikdy mít nebudu.
Za chvíli se už ocitnu ve středu velkoměsta a automaticky zamířím do největšího nákupáku, který ve městě je. Musím říct, že prodavačky v Americe jsou mnohem přívětivější a milejší než nějaké ty naše ochechule v Čechách. Nakonec jsem si vybrala obyčejné nude lodičky na vysokém podpatku a k tomu psaníčko stejné barvy. Z nakoupování mi začalo pořádně kručet v břiše, a tak jsem se rozhodla zajít si už na večeři. Nejvíce se mi zalíbila italská restaurace se všemi druhy pizzy, co snad existují. Objednala jsem si klasicky Hawaii a studenou colu s citronem. Při čekání na mou objednávku jsem se koukla, jestli mi nepřišli nějaké nové SMS a zděsila jsem se nad počtem zpráv od Justina.
Byly typu:
''Musíme si promluvit, prosím''
''Omlouvám se, jsem šílenej vůl''
''Babe? Odpustíš mi?''
...to by ještě šlo ale ta poslední mě dorazila.
''Otoč se!''
Učinila jsem tak tedy a byla překvapená tím, co vidím. Stál tam Justin se skloněnou hlavou a v ruce držel pugét rudých růží.
,,Oh, co tu děláš?'' to je to jediné,na co se zmůžu.
,,Chci se omluvit. Já vím, že Dalibora miluješ a já se prostě neovládl. Jsi tak zatraceně sexy, že jsem se nemohl udržet.Já....promiň. Budeme prosím přáteli?'' dojal mě a zároveň mi způsobil rudé tváře.
,,Neomlouvej se, to já tě nechala. Jasně, že zůstaneme přáteli, Justine! Mám tě ráda a tímhle se nic nezmění!'' oči se mu rozzáří, když to dořeknu. Alespoň, že to takhle dopadlo. Nemůžu si dovolit nepřítele v domě, kde teď žiju. Justin si objedná to samý a za chvíli už se spolu ládujeme tou nejlahodnější pizzou, co jsem kdy jedla. Zatím můžu Ameriku jen chválit.
,,Když jsme teď kamarádi, můžu tě pozvat do kina?'' zeptá se, když máme dojedeno a já myslím, že prasknu. Sníst na posezení celou pizzu asi nebyl nejlepší nápad.
,,Můžeš,ale platím popcorn a pití, aby si moc neutrácel.'' šibalsky se na něj usměju.
,,Popcorn? Ty máš ještě hlad?'' no jo,to mi nedošlo.
,,No, už mi vyhládlo! Jedla jsem naposledy před pěti minutama!''oba se rozesmějeme a strhneme na sebe pozornost. Justin si rychle nasadí brýle,aby ho nikdo nepoznal.
Ještě si chvíli povídáme,až nakonec usoudíme, že bychom měli rychle vyrazit než nám zaberou nejlepší místa. Vybereme film, o kterém víme, že bude romantická krávovina, na kterou by jsme nikdy nešli, ale chceme přitom dělat kraviny a rušit lidi, takže nejlepší výběr. Jak jsem řekla, tak jsem koupila sýrovošunkový popcorn a koupila ještě dvě fanty. Justin protestoval,ale já jsem nakonec stejně zvítězila.
Ze začátku jsme se snažili být v klidu,ale po dvaceti minutách jsme se tak nudili, že to prostě nešlo. Dabovali jsme herce v nejnapínavějších situacích a ostatní lidé v kině nás pořád okřikovali. Na to jsme však nebrali ohled a vždycky, když se někdo rozčílil,Justin po něm hodil jedno zrnko popcornu. Nakonec nás museli se smíchem vyvést,ale stejně se nám pak omluvili, když viděli, kdo se skrývá pod černými Ray-Ban brýlemi. Chvíli jsme pak ještě courali po obchodech,dokud všude nezavřeli a domů jsme přijeli po půlnoci.
Myslela jsem, že usnu,ale po hodinovém převalování v posteli,jsem šla dolů do kuchyně. Vytáhla jsem si vanilkovou zmrzlinu z mrazáku a posadila se na kuchyňskou linku. Byla snědená už půlka, když mě dolů přišel navštívit Justin.
,,Taky nemůžeš usnout?'' optal se a zabořil si svou lžíci do zmrzlé pěny.
,,Ne, chceš si povídat?''
,,Rád.''
To ''povídání'' nám trvalo až do pěti do rána, kdy už se nám oči zavíraly samy. Neměli jsme ani sílu vyškrábat se do svého pokoje,a tak jsme usnuli v kuchyni. Prakticky jsme na sebe spadli a já se uvelebila na Justinově holém břichu. Nakonec jsem ráda, že mám tak skvělého přítele...
Každopádně, asi jste čekali, že se spolu vyspí..., jenomže Mattonka není hodná a zkazila Vám plány! Kdybyste jen věděli, co Dalibor chystá! Muchachacha... (to byl děsivej smích, kdyby si toho někdo nevšiml....-_-) Lol, asi jdu vážně spát, hrabe mi:D Ne, že by se to nedělo denně:D
Vaše: Retardovaná Mattonka, co vás tak miluje:)♥:D
