Dalibor Slepčík aneb český Bieber?!

29. Chyba? Ne, doufám, že ne!

,,Nela?'' osloví mě náhle, když se hrabu ve svých myšlenkách a na tváři mám nepřítomný výraz.

,,Yes?''

,,Look at me!'' zrak přemístím na něj a brada mi spadne podruhé...

Nic se nezměnilo, až na to, že dříve ručník sídlící u jeho pasu, teď leží na zemi u Justinových kotníků. Chtěla bych odvrátit pohled, vážně jo, ale nejde to. To dole je jedním slovem ''obrovské'', a i kdybych odvrátila zrak, stejně bych jeho nahý obraz měla pořád před očima.

,,Oh, Justine... I'm...'' koktám a nedokážu ze sebe dostat jednu smysluplnou větu. 

,,Come here me, please,'' promluví do ticha. Poslušně se zvednu a pomalými kroky se k němu vydám. Nedokážu se mu koukat do očí, a tak jen koukám na tetování, které se mu pne po celé paži. 

,,Look into my eyes ,'' váhavě zvednu oči a zahledím se do těch jeho. Koluje v nich vzrušení, avšak jsou plné něhy. Potápím se v karamelové barvě a snažím se nepanikařit a zároveň nepřemýšlet nad tím, že přede mnou stojí na Adama a naléhavě mi hledí do tváře. Myšlenky na to, že mi chybí Dalibor, jsou pryč. Teď tu jsem jen on a já. Nela a Justin. 

Po chvíli se něco dotkne mých ramen a pevně je stiskne. Ucítím teplý dech na mém krku a pak jen letmý dotyk u mých klíčních kostí. Projede mnou elektrický šok a skončí až u konečků mých prstů. Zašimrá mě na nedávno políbeném místě a já automaticky vystřelím rukou nahoru. V pohybu se setkám s Justinovým vyčkávajícím pohledem a jen sleduji své ruce, jak se přemístily na jeho opálené a horké tváře. Stoupnu si na špičky a nevědomky mu vlepím pusu na narůžovělé rty. Překvapením trochu vzdychne, ale otření o rty mi opětuje. Po první puse následuje další a další, až se z pouhých nevinných polibků stane nekončící válka jazyků. Nemůžete přestat, protože chcete zvítězit nad tím druhým, a když se konečně odtrhnete, válka začne nanovo. Vášeň a napětí Vám putuje v žilách a vy nedokážete myslet na nic jiného, než na teplo sálající z úst toho druhého.

Během té střídání nadvlády se mi v hlavě vybaví Daliborův rozesmátý obličej. Pak jemně podrážděný výraz a nakonec zklamaný Dalibor se slzami v očích. Tyhle tři snímky se mi mihotají před očima a mně dojde, že to, co dělám je špatné. Že nemůžu líbat tyhle rty, i když jsou měkké a zatraceně dobře chutnají, ale pro mě existují jen ty Daliborovy. Odtrhnu se i když toho lituju, ale vím, že kdybych pokračovala, odloučení by pro mě bylo čím dál těžší. 

,,I'm sorry but i can't!'' řeknu s kapkou zklamání.

,,It's okay, i'm an idiot.'' odpoví sklesle.

,,No, it's me.'' řeknu a se svěšenou hlavou odejdu z pokoje. Musím na chvíli odejít a pročistit si hlavu. Zítra má přijet Dalibor a já se mu nemůžu podívat do očí. Pořád na svých naběhlých rtech cítím krásný hřejivý pocit. Rukou si přes ně přejedu a mírně přivřu oči. Klidně bych si to zopakovala...

No, jo... strašně se těším až budu psát další část, protože tam se vyžiju dokonale:D Mám vás ráda a moc děkuju za 8K:)♥