34. Tohle je ten správný krok

960 77 30
                                    

   Rozhodla jsem se, že Justin bude mluvit česky, protože kdybych to psala anglicky, nemusí tu být někdo dobrý angličtinář. No, a navíc se tu už jako naučilXD

Probudila jsem se celá polámaná na spícím Justinovi a chvíli na něj nechápavě zírala. Až pak mi došlo, že jsme spolu včera kecali do rána a nakonec usnuli rovnou v kuchyni na zemi. Mrknu na jeho hodinky, které má na ruce a zděsím se, když vidím, kolik je hodin. Vyskočím z teplého náručí mého potetovaného kamaráda, a on místo odpovědi nesouhlasně zakňučí.

,,Kam jdeš?'' optá se mě rozespale.

,,Musím si zajít ještě něco zařídit na tu zítřejší večeři s Daliborem.'' 

,,Aha, pozval tě na večeři?'' zeptá se smutně.

,,Ano, je to od něj milé, že? Dlouho jsme už spolu nikde nebyli a prý má pro mě překvapení.'' dělám, že z toho mám strašnou radost,ale ve skutečnosti mi trhá srdce, Justina takhle vidět.

,,Tak si to hezky užij. Určitě ti to bude slušet!'' je tak milý.

,,Děkuju.'' na víc se nezmůžu.

,,A kam půjdete?''

,,No, Dalibor mi řekl, že je to nejlepší restaurace ve zdejším okolí, tak nevím.'' usměju se na něj.

,,Tak to vím, kam půjdete. Bude se ti to líbit.'' možná, ale chtěla bych aby z toho měl taky radost. Proč je život tak složitý? Dříve se o mě kluci moc nezajímali a teď? Justin odejde z kuchyně se svěšenou hlavou a já si promnu oči. Musím se přeci vzpamatovat!

Z pohledu Dalibora

Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli to opravdu udělat. Jestli je ta správná chvíle. Ještě před pár týdny, či měsíci bych každého poslal do prdele, kdyby mi řekl, co chci zítra uskutečnit. Zapluju do zlatnictví a přejdu ihned k pultu, kde stojí blonďatá postarší dáma.

,,Budete si přát?'' 

,,Ano. Máte něco výjimečného pro výjimečnou ženu?'' zeptám se jí s vážnou tváří.

,,Je mi jasné, co tím myslíte. Která pak je ta šťastná?''

,,Ta nejkrásnější holka na světě!'' zazubím se na ní. Jen s úsměvem kývne hlavou a odejde někam do zadní části obchodu. Vrátí se během pár vteřin a nese sebou nějakou malou krabičku, úhledně zabalenou ve vínovém papíře. Pokyne mi ať ji rozbalím. Jsem trochu nejistý,ale splním její požadavek.

Oči se mi štěstím rozzáří, když spatřím obsah té malé skříňky. Jsem nadmíru spokojený a prodavačce mile poděkuju, potom co věc koupím.

Vůbec netuším, proč jsem se najednou tak unáhlil, ale pokud chci mít jistotu, že zůstanu navždy s Nelou, musím tenhle krok podstoupit. Hodně jsem ji teď zanedbával a musím uznat, že měla plné právo být na mě naštvaná. Doufám, že tímhle bude vše zase při starém...Že tímhle jí dokážu, jak moc ji miluju a vážím si její přítomnosti. Nebýt jí, je ze mě popová troska s egem velkým, jak něco. Kdybych se tenkrát nešel podívat k fontáně v nákupním středisku a neshodil bych do ní Nelu, vůbec nevím, jak by to se mnou dopadlo...., ale myslím, že ne nejlíp. Děkuju bohu, že mi dal příležitost se s ní setkat a že mi ukázal, co je to pravá láska. Co je to někoho milovat a stát při něm.

Miluju tě,Nelo, a nikdy tě milovat nepřestanu. I kdyby si mě odmítla,anebo nesouhlasila s tím, co chci podniknout v příští fázi mého života, mé srdce pro tebe tlouci nepřestane...

 I kdyby si mě odmítla,anebo nesouhlasila s tím, co chci podniknout v příští fázi mého života, mé srdce pro tebe tlouci nepřestane

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Krátké, ano,já vím! Omlouvám se,ale nechci aby jste hned věděli, o co jde, i když už asi tušíte. Díky za krásných 11K:)♥

Dalibor Slepčík aneb český Bieber?!Kde žijí příběhy. Začni objevovat