Ninjosamuraj - Cesta temnotou

Kapitola 5. - Tajemný ninja (4/6)

I samotný Zazaki měl radost, byl nadšený. S úsměvem Karagovi projížděl prsty huňatou a hustou srst, ale stále musel myslet na toho ninju. Nechtělo se mu, nicméně musel ho odbýt komentářem: „Na sai na Karag! Tera etra Colleg, prug serat tulike. Mora masrate fore de Nonje!“ V překladu z Vlčiny to znamenalo: „No jo no Karagu! Ty jeden srabe, dost bylo mazlení! Musíme za tím ninjou!“
Vstal s tím, že se po boku Karaga vydá pronásledovat ninju. Po několika kulhavých krocích zjistil, že je sám. Otočil se a viděl vlka stát kousek od pasti. Měl zdviženou packu. Byla to ta, která mu uvízla v pasti. Věděl, že je zraněný, ale netušil, že je to tak vážné. V prvním okamžiku Zazaki netušil, zdali se bojí, nebo jestli na ní nemůže došlápnout. Spíše to byla ta druhá možnost. Ale nemohl ztrácet drahocenný čas. Nebude přemlouvat obrovského vlka k pohybu. Nevěděl co dělat. Nemohl tu Karaga nechat, ale každou vteřinou mohl být ninja dál a dál. Ze zoufalství sevřel cosi v dlani. Ostré hrany věci se mu zarazily do dlaně. Kůži ale neprořízly. Jen co pocítil odpor, rozevřel dlaň, aby zjistil co v ní má. Byla to ta dřevěná soška, co tak pracně vyřezával. Při pohledu na ní se ušklíbnul a pomyslel si: ‚Karag je důležitější.‘ Vše napovídalo tomu, že ninju nechá ninjou. Pochopitelně stále přemýšlel jak to udělat, aby ho mohl ještě dopadnout. Hlavou mu kolovaly myšlenky. Zčistajasna se mu vybavila neznámá vzpomínka. Nebyla jeho, ale Vlčího národa. Týkající se magie, kterou ovládal. ‚To by mohlo fungovat,‘ řekl si pro sebe.
Zahrávat si s magií bylo nebezpečné. Nemluvě o člověku, který ji nikdy nepoužil, a to platilo ještě přísněji pro lidi, kteří magii neměli rádi. Situace si to ale vyžadovala. Zazaki doufal, že když má dostatek informací od Vlčího národa, který s magií žil více než stovky let, tak že vše bude v pořádku. Sošku si umístil do rozevřených dlaní a soustředil se na ní. Zavřel oči a nechal si v duchu promítat Karaga. Když se nic nedělo, pronášel prosebná slova: „Linkre uru!“ Stále a pořád je opakoval. V překladu znamenala: „Spoj se!“ 
Po nějaké době a za stálého, otravného opakování slov pocítil cosi, co by se dalo popsat jako magie. Byla to síla. Síla, která se prostřednictvím jeho rukou dostala do sošky. V tu chvíli nabral jistotu a otevřel oči. Jednou rukou pustil sošku, zatímco druhou ji neustále pevně svíral. Volnou ruku položil Karagovi na hlavu. Ten blaženě zavřel oči a vychutnával si jeho dotek. Zazaki zopakoval ta slova, která celou dobu říkal předtím. Nic se nestalo. Ale ani tak se nechystal přerušit spojení. Stačilo jen pár vteřin. Z nenadání projel Zazakim od Karaga do sošky nějaký impuls. Bylo to jako elektrický výboj. Zabolelo ho celé tělo, ale stále se nepouštěl ani Karaga, ba ani sošky.
Karag se zdál býti divný. Vypadal, jako by měl každou chvílí zvracet. Náhle se ozvala rána a on explodoval. Všude po okolí se rozlétly chlupy. Zazaki vytřeštil oči. Zhrozil se, co to provedl. Zabil Karaga! Z jeho sebelítosti ho ale vyrušilo několik chlupů, které začal zaujatě pozorovat. Chlupy se ladně a klidně snášely k zemi vzduchem. Část se snesla na sošku a obalila jí. Díky tomu soška dostala barvu a vypadala o hodně lépe. Teď vypadala jako opravdový Karag. A pak ho začala pálit do dlaně. Obrátil jí vzhůru nohama a ze spod malé skalky se vypaloval nápis. Když se vypálil, zůstal tam cejch, který dal dohromady: ‚Karag.‘ Tento nápis ho uklidnil a vyčaroval mu úsměv na rtech. Už se nebál. Pochopil, že se mu jeho čarování povedlo. Vše skončilo tím, že sošce zazářila očka rudou barvou.
Nadále už dlouho neotálel, každá minuta byla v tento okamžik více než drahá, už takhle času promarnil víc než dost. Mrštně schoval sošku a prudce vyrazil, jak to jen se zraněnou nohou šlo.
Zazaki opatrně a tiše našlapuje lesem, pevně svírajíc katanu oběma rukama, namířenou čepelí vpřed. Pozorně se rozhlížel okolo sebe. Byl připraven při sebemenším náznaku odrazit útok. Jeho obezřetnost pramenila z podezření, že se v okolí skrývá ninja. Sledoval stopy a v těchto místech končily.
Zatímco Zazaki kráčel po zemi, ninja na něho číhal v korunách stromů. Během mžiku vrhnul trojici shurikenů přímo na samuraje. Ten okamžitě již známý zvuk svištící hvězdice znal. Koutkem oka je zahlédnul a pohotově zareagoval. Tentokrát, velice rychle uskočil. Shurikeny se zabodly před něho do země a stačil jen malý moment na to, aby se maskovaný vrah vypařil. Pochopitelně, že Zazaki netušil, kam se mohl podít. Ale jen malý okamžik po zmizení, jeho uši zaslechly něco podezřelého. Kupodivu už podruhé za tak malý časový úsek ho zachránil jeho dobrý sluch. A to protože zdrojem zvuku byl neopatrný ninja. Ten se ocitl za samurajem a snažil se ho zabít. Zazaki se blesku rychle otočil a svou katanou odrazil ninjato. Meče o sebe břinkly a odrazily se, což oba bojovníky odkrylo. Jako první se šance chopil ninja a ohnal se pěstí. Jeho soupeř přijal těžký úder do hlavy a zaklopýtal dva kraťoučké a nejisté kroky zpět. Během těchto kroků naslepo máchnul katanou. Špička katany přejela zápěstí ninjovy ruky, v níž držel meč. Impulzivní a ostrá bolest ho nutila za drobného zaskučení, aby meč pustil. Toto zranění ho nijak výrazně neoslabilo. Spíše naopak. Ačkoliv nebyl ozbrojen, přešel do prudších, zbrklejších, ale zákeřnějších útoků. Do své zdravé ruky vzal něco, co vypadalo jako černý kámen. Avšak to pouze jen tak vypadalo, ve skutečnosti to byla “Černá vejce“ – Černá vejce jsou vyfoukané skořápky naplněné pálivou směsí, převážně pepře a drcených Chilli papriček, další příměsí může být i prášek drceného skla.
Tato Černá vejce sloužila k oslepení nepřítele. Jediná podmínka k úspěchu byla zasáhnout obličej nepřítele. Nejlépe oči! Když se vše podařilo, jak mělo, nepřítel byl na nějakou dobu oslepen, tudíž i paralyzován. A nebyl bojeschopný, což ninjovi dávalo možnost ho zabít, anebo zmizet. Díky těmto Černým vejcím vznikly legendy o magicky mizících ninjích. 
Samozřejmě ninja byl cvičený, a tak pochopitelně obličej neminul. Černé vejce se Zazakimu rozbilo v obličeji. Veškerá směs se mu dostala do očí. Oslepilo ho to, nemluvě o té bolesti. Strašně to pálilo a on nemohl oči ani pootevřít. Jakmile se jen o to trochu pokusil, bylo to jen horší. Oči mu slzely a neuvěřitelně ho pálily. Část směsi se mu dostala do nosu, kde ho štiplavá bolest nutkala kýchat a kašlat. Tím pádem se mu obsah černého vejce dostal až do krku a on se začínal i dusit. Nikdy by nevěřil, že by se dostal do takové svízelné situace. Jelikož neměl po ruce vodu, kterou by si oči vypláchl, pokoušel se, si je alespoň mnout. To však situaci jedině zhoršilo. Marný pokus dostat to vše z očí způsobil, že směs dostal i na místa, kde předtím nebyla. Jak to čím dál tím více pálilo, tak se to neobešlo bez hurónského řevu.
Ninja využil situace, kdy byl Zazaki oslepen a několika rychlými poskoky se dostal až k němu. Ten si v ten moment stále mnul jednou rukou oko a druhou s mečem držel nataženou před sebe. To nebylo nic platné, ninja se ladným úhybem vyhnul meči, a když byl u svého nepřítele na délku paže, tak povyskočil. Otočkou s jedním prudkým kopem do zápěstí, Zazakiho odzbrojil. Další silný kop druhou nohou, byl veden na kyrys. Tento kop byl pro něho obzvláště bolestivý, jelikož na hrudníku byl už předešlého souboje raněn hvězdicí.
Zazaki pod náporem nárazu spočinul neohrabaně zády na zemi. Cítil se hrozně, hlavně kvůli tomu pálení v očích. I když zatnul zuby, přemohl tu štiplavou bolest v očích a otevřel víčka, připadal si, jakoby koukal pod vodou. Vše bylo rozmazané. Přestože bolest byla nesnesitelná, byl rád, že vidí alespoň něco. Navzdory tomu všemu se postavil a zkombinoval mlžný pohled se svým sluchem.
Ninja proti němu zaujal pevný, bojový postoj a náhle se na něho vrhnul. Přestože byl rychlý a dravý jako tygr, Zazaki odrážel jeho útoky s nečekanou přesností. To vše do doby, než se ninjovi podařilo plácnout ho dlaněmi přes uši. Zatočila se mu hlava a ztratil rovnováhu. K tomu všemu mu ještě začalo zvonit v uších. Takže nic neslyšel. Pomalu, ale jistě šel do kolen. Než úplně padnul na zem, jeho pěst současně s ninjovým kolenem vystřelily kupředu. Pěst si našla místo u spodních žeber hrudního koše. Při dobrém úderu velmi bolestivé místo a tohle byl jeden z nich. Po tak precizním úderu s křupnutím povolilo několik žeber.
Samozřejmě, že současně s jeho úderem ninjovo koleno narazilo na Zazakiho bradu a nos. Byl to prudký a nečekaný náraz. Tak nečekaný, že se kousnul do rtu a také mu koleno zasáhlo nosní chrupavku. Ta zakřupala a okamžitě se mu spustila krev. Pod náporem úderu se Zazaki z pokleku vzpřímil a se záklonem opět klesnul k zemi. Za to jeho nepřítel poodstoupil a chytil se za žebra.
Zazaki věděl, že boj s ninjou je náročný a kolikrát i sebevražda, ale nečekal, že zrovna on zažije tohle. Ani zdaleka to nebyl čestný souboj, jako se samurajem nyní to byl prostý boj o přežití. Zazaki se rozhodl, že se pokusí za každých okolností si zachránit svůj holý život.
Bolest je oba zmáhala. A Zazakiho zmáhala tak mocně, že mu zem přišla moc pohodlná. Nejraději by zůstal ležet a prospal se. Jenomže jeho vnitřní hlas mu nakazoval, že musí vstát a dál bojovat. Uposlechl své vědomí a jako vetchý stařec se postavil na nohy. Oslabeným a kulhavým krokem vyrazil za ninjou, kterého viděl jenom jako černou skvrnu.
Ninja spatřil blížícího se samuraje, jak se zesláble, ale odhodlaně, přibližoval. Ninja úmyslně vyčkával. Plný strachu a bolesti. Jen co byl Zazaki na dosah ruky, tak se zabiják napřáhl, ale zlomená žebra mu nedovolovala udělat víc, musel dát ruku zpět dolů. Kvůli této bolesti se nemohl ani bránit. Nepohyblivý ninja, je mrtvý ninja. Zazaki uštědřil ninjovi mířený úder na hlavu. Velmi silný a velmi přesný. Tento úder ho poslal ihned na zem. Jen co byl na zemi, tak se na něj samuraj samovolně svalil a okamžitě se pustil do zoufalého škrcení. Ninja měl malý krk. Tak malý, že ho svýma rukama objal celý. Silnými palci se pokoušel najít ohryzek, ale jediné co našel, byl takový drobný a malý, jako mají ženy a děti.  Svědomí ho hryzalo, ale snažil se na to nemyslet. Spíš si vnucoval myšlenku, že je to muž. Nepřipouštěl si, že by to mohla být žena, či dítě. Bojoval o život a tak zamačkával drobný ohryzek na malém krku dál. Ninja se dusil a tak se snažil zoufale šmátrat po obličeji muže, který ho škrtil. Jeho tvář byla příliš daleko, takže neúspěšně. Cítil, že mu moc času nezbývá a pokud nic neudělá, tak to bude on, kdo dnes prohraje svůj boj. Boj o život. 
Zazaki seděl na ninjově hrudníku a ten vzdal marné hledání slabého místa na obličeji. Zaměřil se na něco jiného a tak se pokoušel prsty nahmatat u Zazakiho dýku nebo nějaký spásný předmět. A když prsty jel po noze, narazil na lepkavý cár látky. Bylo to jeho zranění od nože. Konečky prstů přejížděl po látce a studoval to zranění lépe. Samuraj byl tak zabraný do škrcení, že si ani nevšiml toho, co ninja dělá. Ninjův ďábelský plán začal. Strhnul mu cár látky z nohy. Kalhoty pod ním byly prořízlé a zde se také nacházela bodná rána. Ninja zpevnil dva prsty a nemilosrdně mu je zarazil do rány. Vše se seběhlo tak rychle, že Zazaki nestačil ani zareagovat. Nic by se nevyrovnalo té kruté bolesti, co ho zaplavila. A když si myslel, že bolest nemůže být horší, tak se mu prsty zabořily hlouběji. K tomu všemu se ninja snažil ze sebe Zazakiho shodit, což ránu rozšiřovalo a prohlubovalo. V tu chvíli Zazakiho popadl běsnící amok. Upustil od škrcení a sebral zbytek sil a zuřivosti. Sevřel ruce v pěst, až mu omlácené klouby v rukavicích zapraskaly. Pěsti měl tvrdé jako kámen. Kůže na rukavicích se s praskáním napnula.
Ninja svým zoufalým činem získal jen několik drahocenných vteřin. Jeho situace by se dala nazvat známým pořekadlem “Z bláta do louže“.
Zazaki uštědřil ninjovi nespočet tvrdých ran do hlavy. Bil, řval a bušil do něj, dokud své prsty nevyndal. Vyndal je, až když bylo jeho tělo zcela bezvládné. Ale Zazaki ho mlátil, ještě dlouho poté. Až když se trochu uklidnil, přestal s tím bezmyšlenkovitým bitím. Podíval se na ninju, který ležel bez hnutí a zapřemýšlel, jestli jej umlátil k smrti, anebo jen do bezvědomí.
Vstal a odhodlaně zamířil k meči s tím, že pokud ještě žije, tak ne na dlouho.
S katanou v ruce se tyčil nad bezvládným tělem ninji. Špička jeho meče byla namířená k jeho krku. Přiložil ji blíže, ale něco jej zadrželo, nemohl jí zabodnout do toho malého krku. Kouknul na ninjovu hlavu. Na tu hlavu, do které ještě před chvílí mlátil, jako smyslů zbavený.  Otvory v kukle viděl zavřené oči. Ty oči, které byly tak neobyčejné. Kdo má červené oči?
Nicméně chladná ocel Zazakiho katany se dotkla holé kůže na krku. To nejspíš ninju probudilo. Jeho oči se otevřely dokořán. Doslova byly vytřeštěné. Ninja byl vyděšený a to bez diskuze. Dech měl rychlý a nepravidelný. Hruď se mu zdvihala a zase klesala. Zazaki by odpřisáhl, že slyšel bít ninjovo splašené srdce. Krvežíznivost ho neopouštěla. Chtěl si vychutnat jeho smrt. Až tak byl krutý. Představoval si, že mu pomalu bude bořit čepel meče do krku. A přitom se mu bude dívat do těch krvavě rudých očí. Přál si, aby se mohl kochat pohledem, jak se bude dusit. Pomalu se topit ve své vlastní, vroucí krvi.
Neočekávaná myšlenka se dostavila právě v čas. ‚Co když je to opravdu dítě? To není možné. Je moc velký na dítě. Ale co když je to žena? Co když je matkou?‘ Zazaki nebyl zas tak nemilosrdný. Přemohla ho lítost. Chtěl se nejprve ujistit, než ninju zabije. Vykřikl a ten sebou cuknul, jak se jeho křiku lekl: „Sundej si tu kuklu!“ Navzdory jeho slovům, nehnul ani brvou. Zazaki se zeptal: „Ty jsi mi nerozuměl? Sundej si tu kuklu!“ Opět nic, naposledy zopakoval příkaz a tentokrát pro větší důraz mu mírně zaryl špičku meče do krku. Ninja plný strachu se chopil rozechvělýma rukama kukly. Pomalým nejistým pohybem si ji začal stahovat z hlavy. Jen se pohnula o pár centimetrů a už zpod ní vypadly kaštanově hnědé, kudrnaté vlasy. Kukla opustila zcela ninjovu hlavu a Zazaki zjistil, že je to žena, či spíš dívka. „A dopr…“ zaklel, protože se stalo, čeho se obával.

Zdravím Vás Vážení a Milí čtenáři. Máme tu další příspěvek. Upřímně doufám, že jste byli hodní. Jelikož jsou Vánoce, rozhodl jsem se Vám dát dárek, v podobě dvou částí. Přeji příjemnou zábavu a Šťastné a Veselé Vánoce. U dalšího příspěvku "napísanou".