Ninjosamuraj - Cesta temnotou

Kapitola 6. - Zrození červenookého dítěte (2/2)

Psal se rok 1446.
Tohoto roku se Kuraki a Zazakimu narodil syn. Z jejich lásky vzešlo malé dítko, které téměř všichni občané Owari nenazvali jinak, než odporný kříženec. Nebyla to tak úplně pravda, byl totiž ninjosamuraj, který nesl výjimečné jméno, Yo Guyhi! Kdyby jen každý, kdo si na něj neodpustil špinavou poznámku, věděl, že o jeho jménu tolik uslyší, určitě by si rozmyslel, jak o něm mluvit.
Jelikož se narodil v zemi, která byla založena na dvou elementech, vody a země, jeho matka doufala, že alespoň jeden z nich bude ovládat. Ovšem jeho otec by byl raději, kdyby byl jen nadaný válečník. On osobně s magií neměl moc dobré zkušenosti.
Nicméně krátce před porodem, byla mocným Šógunem vyřčena sudba.
„V den narození výjimečného dítka se na obloze rozprostřou nebesa a samotný dračí bůh jej bude ochraňovat.“
Rodiče byli rádi, že jim Šógun vyřknul takovou krásnou sudbu, avšak moc vážně ji nebrali. Alespoň do doby, než se jim jejich syn narodil. Pochopili, že se v tento den stalo něco divného. Už jen to, že do jejich domu vtrhly hradní stráže, které uvolnily cestu Šógunovi. Ten vešel dovnitř a sejmul si z hlavy kápi se slovy: „Omlouvám se, že jsem k vám takto vpadnul.“
Zazaki a Kuraki byli neklidní, báli se toho, co nastane. Šógun se nezabýval dalším vysvětlováním, okamžitě zamířil ke kolébce, která stála samotná ve velké místnosti, která měla být do budoucna pokojem jejich syna. Kolébka byla celá z tmavého dřeva a uvnitř se nacházela velká spousta bílých a jemňoučkých bavlněných deček, které byly krásně čisté a voňavé. Mezi nimi se skrýval drobný ninjosamuraj, který tiše spal.
Nad kolébkou se objevila stará tvář ustaraného starce. Tiše pošeptal: „Už když tví rodiče přišli žádat o požehnání a svolení tu žít, bylo mi jasné, že jakmile budou mít potomka, čeká mě tohle nemilé poslání.“
Jelikož byl Yo výjimečné dítko, bohové se je snažili chránit a to tím způsobem, že jim propůjčovali část své síly. Někteří vládci tyto děti rovnou zabíjeli, protože většinou byli nečistého původu, stejně jako Yo. Ale také tu byli hodní vládci, jako byl Šógun Owari, který se postaral o to, že dokud nebude Yo plně schopný využít božskou sílu, nebude ji využívat vůbec.
Kuraki opatrně vyndala Yoa z kolébky a chovala jej v náručí, trochu s ním pohupovala, aby se nevzbudil. Šógun přistoupil k drobnému dítku a jemnými tahy prstem po jeho čele nakreslil neznámý, pomyslný symbol. Nakonec mu jemným ťuknutím do čela, vytvořil domnělou tečku na čele. Vše trvalo jen malou chviličku, než celá tato záležitost skončila. Nicméně se v tu chvíli probudil s pláčem a jeho rodiče poprvé spatřili jeho zakalené oči. Matku s otcem zachvátil údiv, měl jasně červené duhovky, jako Kuraki. „Podívej, má oči po tobě,“ prohlásil Zazaki, když je spatřil. „To ano, ale jinak je celý ty,“ odvětila. Zazaki objal Kuraki kolem ramen a pohlédl na Yoa, kterého zrovna uklidňovala.
Nejen jeho rodiče měli právoplatný strach, ale i samotný Šógun. Nešlo jen o život mladého chlapce, ale také o blaho města, kterému by mohlo hrozit nebezpečí, pokud by se Dračí služebník zmocnil jeho těla. Následky by mohli být katastrofální.
„Myslíte, že to zvládne?“ ptala se starostlivá Kuraki, když se malý Yo uklidnil. Zazaki se podíval na Šóguna, který se téměř rozplýval nad novorozenětem. Poté se obrátil ke své ženě, na kterou se sebejistě podíval a odvětil: „Teď je ještě malý a slabý, nemůže mu zatím odolávat, ale já věřím našemu Šógunovi. A až bude starší, tak se ta moc stane jeho služebníkem.“

Tak vážení a milí čtenáři, pravý Ninjosamuraj teprve začíná toto je velmi kraťoučká část, ale i tak doufám, že se Vám bude líbit :) Jen cca 620 slov, ale budu rád za hlasy a komenty, neopovrhnu ani doporučením :) ;) Tak přeji příjemnou zábavu a u dalšího příspěvku "napísanou".