Ninjosamuraj - Cesta temnotou

Kapitola 5. - Tajemný ninja (1/6)

Tajemný ninja:

Zazaki v poklidu sedí u ohně. Vše se jevilo tak, že se jeho duše vrátila zpět do jeho těla. A zároveň se vrátil ze své vzpomínky. Celým tím spouštěcím mechanizmem byl pouhý oheň. Ta vzpomínka byla jaksi pokroucená, takto si to nevybavoval. Zavzpomínal a opět si snažil vybavit, jak to bylo. A nýbrž tak, že v odboji opravdu byl. Svedl Rajajský souboj, zde utrpěl poranění na zápěstích, téměř zemřel na vykrvácení, ale zároveň mu to zachránilo život, nemohl se totiž zúčastnit přepadení konvoje, které bylo léčkou na odboj. Všech pět vozů bylo plných vojáků. Toho dne Aritur přišel o život. Rebely musel vést někdo jiný. Zazaki se jeho místa dobrovolně ujal. Vedl odboj proti Šógunovi. Velel malým záškodným akcím. Za nedlouho se do odboje přidala i Teiko, která se stala jeho pobočnicí, od té doby je nikdo nerozdělil. Otci pravidelně nosil jídlo, ale vždy tak, aby ho otec neviděl. Odboj vedl do doby, dokud Lich nevzal jeho otce jako rukojmí. A nejen jeho, Lich vzal do zajetí i rodiče Teiko. Snažil se je vysvobodit, ale Lich je jako odstrašující případ popravil uprostřed návsi. Toho dne se Zazaki a Teiko vzdali odboje. Utekli, a jakmile se situace uklidnila, vrátili se do Kaemonu, kde začali žít, jako kdyby se nikdy nic nestalo.

Zazaki byl opět duchem přítomný. Pohlédl na Karaga, který v tlamě převaloval několik třísek, jež nadělal z kusu větve, jejíž zbytek svíral mezi předními packami. Podařilo se mu jí ukořistit, když se jeho pán nedíval. Jen co se na něho Zazaki kouknul, tak se Karag přestal věnovat své větvi a zvídavým pohledem mu opětoval jeho zájem.

Nicméně sledovat vlka, je jako sledovat psa. Dlouho se na Vás nevydrží zpříma dívat. A už vůbec nesnese přímý pohled do očí. Tudíž Karag odvrátil hlavu a jevil zájem o něco jiného.

Zazakiho něco napadlo při pohledu na mytologického vlka, a tak sáhl do hromady polínek, které nanosil do blízkosti ohniště. Chopil se tantó dýky a vlka si pořádně prohlédl od špičky čenichu až po konec oháňky. Jistými pohyby a ráznými tahy nože vyřezával cosi do jednoho z polínek. Nejspíš ho políbila neznámá múza a vypadalo to, že ho jen tak nepustí. A to, i když se mu nedařilo. Jen tak se nehodlal vzdát. Spousta rozpracovaných polínek skončila v ohni. Pod Zazakim samotným se hromadila velká spousta pilin, hoblin a odřezků. Ty nezůstaly bez povšimnutí Karaga. Neustále pánovi pod ruce strkal svou velkou hlavu a očichával, co to dělá a co jsou vůbec hobliny zač. Zazaki se mu nevěnoval, pouze neodbytnému vlkovi stále uhýbal a dával pozor, aby ho nepořezal. Občas se dostávali společně do krkolomných poloh. Ale jak už tomu bývá, Karaga to po chvíli přestalo bavit.

Zazaki se pokoušel vyřezávat až do doby, než usnul. A to tak, že v jednu chvíli na něho padla strašná únava, při které se mu pomalu zavíraly oči. Aby sám sobě neublížil, lehl si na zem a svůj rozdělaný polotovar svíral v náručí.

Vlk si povšiml, že jeho pán usnul. Vstal a opatrně obešel pomalu vyhasínající oheň. U Zazakiho se párkrát zatočil a schoulil do klubíčka, tak aby se ho zlehka místy dotýkal.

Ráno, když se Zazaki probudil, se nejprve vyděsil. Karag ležel u něho, což jej trochu vyděsilo, nebyl na to zvyklý. Ale když ho přešel strach, pousmál se nad humorným obrázkem, který se mu naskytl. Pohled na přerostlé štěně. Karag ležící na zádech. Zadní packy natažené a přední směřující vzhůru, nicméně pokrčené. Horní pysky mu poodkrývaly ostré špičáky, jak měl hlavu zakloněnou. A podle toho jak chrápal, byl ještě v hlubokém spánku.

Zazaki horko těžko vstal se zbrojí, kterou měl na sobě. Ale jen co vstal, zamířil k ohništi.

Oheň byl vyhaslý, žádný kouř z něho nestoupal. Popel byl teplý, možná se v něm skrývaly nějaké žhavé uhlíky. Ovšem na tom Zazakimu nezáleželo, pouze si nad popelem ohřál ruce. Nechtěl setrvat na tomto místě. Chtěl pokračovat v cestě a dopadnout vrahy Teiko. Ale ani za mák si nebyl jistý, zdali jde vůbec správným směrem.