Tábor plný překvapení

11. kapitola

V domě bylo hrobové ticho. Šel jsem k prvním dveřím. Najednou jsem ale leknutím vyskočil. Přes celý barák se najednou ozvalo silné chrápání. Přišel jsem k těm dveřím, ze kterých se to chrápání ozývalo. Nevím, co to do mě vjelo, ale otevřel jsem je. Viděl jsem tam dvě postavy, muže a ženu, které leží vedle sebe na posteli. Bylo jasné, že jsou to ti pachatelé. Rozhlížel jsem se po pokoji, ale neviděl jsem skoro nic. Ale jednu věc jsem přeci jen zahlédl a to přesně přede mnou. Byl tam svazek klíčů. Nejspíš se měli v plánu zamknout, ale asi na to zapomněli. Usmál jsem se a pomalu začal klíče zvedat. Povedlo se mi to! Hallelujah! Klíče jsem svíral pevně v rukou a začal jsem dveře pomalu zavírat. Zavřel jsem je. Pak mě napadlo, že když je zamknu, tak se budou těžko dostávat ven.
Začal jsem hledat ten správný klíč. Zároveň jsem doufal, aby se ti dva nevzbudili, ale podle neustávajícího chrápání jsem usoudil, že je jen tak nevzbudím. Po chvilce hledání jsem ten správný klíč našel. Musel jsem se držet, abych nevybuchl smíchy, protože ten klíč byl s obrázkem Barbie. Kdo by to byl řekl, že takový vrahoun a únosce má slabost pro Barbie? Pomalu jsem strčil ten "krásný" klíč do klíčové dírky a dvakrát otočil. Usmál jsem se a otočil se s úmyslem najít Sall, ale vtom chrápání utichlo a slyšel jsem kroky. Zastavilo se mi srdce.
,,Ambro, vstávej! Někdo tu je!" začal křičet ten chlap a začal lomcovat s klikou, ale ta nechtěla povolit.
,,Kur*a! Co je s tou zasranou klikou... A kde jsou vůbec klíče?" začal řvát.
,,Sally, kde jsi?" zakřičel jsem přes celý dům.
,,Ambro, podej mi pušku. Ten kluk se odtud nesmí dostat živej!"
Zadrhl jsem se. Opravdu tam má ten chlap pušku? Nebo jen kecá?
Najednou jsem uslyšel záhadné zvuky ze 4. dveří. Přiběhl jsem k nim a začal lomcovat s klikou. Bylo zamčeno. Rychlostí blesku jsem začal hledat ten správný klíč. Když jsem ho našel, spadl mi malý kámen ze srdce. Ale to, co jsem tam viděl moc veselé nebylo.
Sall tam ležela úplně nahá, byla svázaná tlustým provazem, ústa měla zacpaná a na celém jejím těle byly krvavé rány. Zděsil jsem se, ale přesto jsem se k ní rozběhl. Sally vytryskly slzy. Rozvázal jsem jí a vyndal jí tu věc z pusy. Měla vedle sebe jen své kraťasy, proto jsem sundal mé triko a nandal jí ho. Krev z jejích ran pořád tekla. Pak jsem jí pomohl obléknout kraťasy. Byla hrozně vysílená a skoro se neudržela na nohou.
V tom se ozvala rána.
,,Vyrazili dveře." lekl jsem se, zvedl Sall do mého náručí a rozběhl se směrem ke dveřím.
Viděl jsem, že ten chlap svírá v ruce pušku a je odhodlán střílet. Zrychlil jsem... Běžel jsem snad rychleji než Usain Bolt. Přiběhl jsem k hlavním dveřím a snažil se je otevřít... Ale nešly, byly zaseklé! Lomcoval jsem s klikou a ono nic. Ten chlap šel blíž a blíž. Došla mi trpělivost a dveře jsem zkusil vykopnout. Povedlo se, dveře se rozletěly a já se Sall v náručí vyběhl ven. Chlap vystřelil a trefil Sall do nohy, vyjekla bolestí. Přidal jsem na tempu a začal jsem si zpívat, to jediné mi při tak vážných situacích pomáhalo. Sall se ke mně přidala. Ten chlap za námi pořád běžel a asi ještě třikrát vystřelil, ale tentokrát se netrefil. Když vystřelil počtvrté, kulka se odrazila od stromu a trefila ho do hrudníku. Skácel se na zem.
Doběhli jsme ke koním. Ti začali ustaraně ržát. Odvázal jsem je, Sall jsem usadil na Dream, já si sedl za ní a Aragonovo vodítko jsem podal Sall. Do rukou jsem si vzal Dreaminy otěže a pobídl jí. Nejdříve do kroku a posléze do klusu. Dream i Aragon okamžitě zareagovali.
Když už jsme byli dostatečně daleko od toho prokletýho baráku, zastavil jsem Dream i Aragona. Sall se na mě otočila. Já jsem se jen usmál, vyndal mobil, zapnul písničky, zandal mobil zpět do kapsy a jakmile se z mobilu ozval začátek Salliny oblíbené písničky:
,,Until your breathing stops
Until your breathing stops
Until your breathing stops forever
I need more dreams
And less life
And I need that dark
In a little more light
I cried tears you'll never see
So fuck you, you can go cry me an ocean
And leave me be"
Pošeptal jsem jí:,,Miluji tě, ale teď bychom asi měli jet do tábora, aby se ti podívali na tu nohu."
Políbil jsem ji na její hlavu a pobídl Dream opět k pohybu. Sall se usmála, položila si hlavu na můj hrudník a poslouchala pravě hrající písničky.

Doufám, že se vám tahle kapitola líbila a nebojte, tohle určitě není poslední kapitola. Mám ještě hodně nápadů, jak by se mohl příběh dál vyvíjet, ale nechte se překvapit :)
A Šimone, naser si..

~ Kari