Tábor plný překvapení

19. kapitola

Vyšla jsem i s Aragonem před stáje.
,,Tak a teď mi dej jeho vodítko, vem si tu bednu a nasedni." vychrlila na mě Elis.
,,C-cože?" vykulila jsem nechápavě oči.
,,No přeci se nebudeš belhat až na tu mez, prostě si sedneš na Aragona a já tě povedu." usmála se a natáhla její ruku ke mně. Dala jsem jí Argonovo zelené vodítko a začala jsem tlačit malou dřevěnou krabici k Aragonovi, poté jsem si na ni stoupla a pokusila se vyškrábat na Aragonův hřbet. I přes zraněnou nohu jsem to zvládla a zanedlouho jsem mu seděla na zádech.
,,Vše v pohodě?" zeptala se Elis a usmála se. Já přikývla a chytla se hřívy mého miláčka.
,,Tak můžeme vyrazit!" rozešla se Elis a koníci ji poslušně následovali.
(...)
Aragon byl úplný zlatíčko, tak jsem se rozhodla pro něco odvážnějšího.
,,Elis? Podala bys mi Aragonovo vodítko? Chci s ním zkusit jet sama." udělala jsem na Elis psí oči. Ona se na chvíli odmlčela, ale nakonec přikývla a dala mi vodítko do ruky.
,,Sall, ale jeď jen krokem, jo? Nechci aby se ti znovu něco stalo." řekla posmutněle.
,,Neboj se, s Aragonem jsme jen na ohlávce jezdili často a on ví, že si nesmí nic dovolit." ujistila jsem ji a zkusila Aragona zatočit trochu víc napravo. Arík ihned věděl, co po něm chci a zatočil vpravo. Pochválila jsem ho, navedla jsem ho na kraj lesa a zkoušela jsem projíždět takový "slalom" mezi stromy. Moc mu to šlo a hlavně ho to bavilo.
Za okamžik jsme se už nacházeli na té oné mezi. Elis mi pomohla sesednout, uvázaly jsme koně ke stromu a Elis vyndala kostýmy. Oblékly jsme se do indiánských kostýmů, potom Elis vyndala ještě něco...byly to ohlávky a vodítka s indiánskými motivy.
,,Páni... Ty jsou boží! Ty klukům budou slušet." poznamenala jsem, když mi dala ohlávku s vodítkem do ruky.
Aragonovi ta ohlávka hrozně slušela a Damianovi taky. Chvíli jsme si je s Elis prohlížely, pak je odvedly doprostřed meze, sedly si k nim a nechaly kluky, ať se napasou. Připravila jsem košík, kde byly papíry se šiframi pro všechny oddíly.
*Po hodině*
Hodinu jsme si s Elis jen povídaly, ale pak jsme slyšely hlasy. Zmlkly jsme a čekaly, až se vynoří nějaký oddíl. Najednou zpoza rohu vyběhl chlapeček z 1. oddílu.
,,Indiánky!" vykřikl a zase rychle zaběhl. Začaly jsme se smát. Za chvilku se z toho stejného rohu vynořil celý 1. oddíl i s Cin. Na všech dětských tvářičkách bylo vidět napětí.
,,Vy musíte být ti velcí stopaři z 1. oddílu, že? Jak jste nás mohli tak rychle najít?" otázala se Elis, když celý oddíl stál již před námi.
,,Ano, my jsme velcí stopaři! A našli jsme vás rychle, protože jsme velcí stopaři!" řekli sborově a já jsem se pokoušela zadržet smích, až mi z toho začaly slzet oči.
,,Zde máte papír, v něm je šifra a vy ji musíte rozluštit, avšak až v táboře." podala jim Elis papír a já málem vybuchla smíchy, protože to řekla tak hrozně vtipným tónem. Ona mi ale darovala výhružný pohled, tak jsem se raději udržela a nevybuchla.
*Po stopovačce*
Když už konečně odešel i poslední oddíl, bylo asi 5 hodin. Začaly jsme vše balit a převlékly jsme se. Poté mi Elis pomohla nasednout na Aragona.
,,Sall? Zvládneš to sama do tábora? Já musim něco zařídit. A dokázala bys vzít i Damiho? To ostatní vezmu já." usmála se, já jí na to přikývla a vzala si Damianovo vodítko do druhé ruky.
,,Děkuju. Vrátím se asi až v sedm. Tak zatím ahoj." otočila se a odešla. Mávla jsem jí na pozdrav a zamlaskala na koně. Ti hbitě přešli do kroku.
Celou cestu jsem přemýšlela, co asi bude to překvapení, kam odešla Elis a jestli bude Teri v pořádku.

Teď budou ty kapitoly docela o ničem, takže se omlouvám. V příští kapitole se tam objeví jedno překvapení, které se bude líbit hlavně teda mně, Sall a Timovi. :D
Btw moc děkuji za krásný cover VikoGirl a určitě se na ni koukněte, píše super příběhy a dělá covery na zakázku (více info najdete v její knížce s názvem 'COVERS') :)
~Kari