Tábor plný překvapení

25. kapitola

Tim mě nechtěl poslechnout. Furt tam stál a uklidňoval mě, jenže to nepomáhalo. Mně to nepomáhalo. Chuť na pomstu byla silnější než jakékoli jiné pocity.
Neohrabaně jsem se zvedla. Chvilku jsem se rozhlížela a pak jsem to uviděla. Rozešla jsem se k oné věci a sebrala ji.
,,Sally! Co chceš jako teď dělat?" vykřikl Tim a ihned se ke mně rozběhl.
,,Já ti řeknu, co se chystám udělat a řeknu ti také to, co bys měl dělat ty. Ty hezky zavoláš policii, že tady Kevin leží," v tu chvíli se mi zlomil hlas, ale já musela pokračovat dál:,,a já najdu toho bastarda a pomstím se. Za sebe, za Aarona, za Kevina. Za nás všechny. Bude litovat, že to udělal." Tim tam stál, jak kdyby právě dostal pánví po hlavě.
,,Kdybych se už nevrátila, chci, abys věděl, že tě miluju." políbila jsem se a chystala se odejít. Chytl mě za ruku, čímž mě zastavil, a přitáhl si mé tělo, jež bylo celé od Kevinovy krve, na svůj hrudník.
,,Sall, miluju tě, takže tě nikam nepustím. Tenhle rok už se zkazilo tolik věcí, nemohu dopustit, abys zemřela. Celé tohle je obrovská tragédie, ale proč riskovat život kvůli pomstě? Vzpomeň si na to, co jsi slíbila Die. Budeš tu navždy pro ní a kdyby se ti ta pomsta, kdo by tu pro Diu a pro mě byl? Nikdo. Byli bychom oba v háji, to chceš? Doufám, že ne. Mám lepší plán. Děti se musely evakuovat, takže ty už v nebezpečí nejsou. A my už také nebudeme, to se neboj. Slibuji, že to bude brzo v pořádku a bude to zas ten starý tábor, jak ho znáš." věnoval mi pevné objetí. Měl pravdu. Rozplakala jsem se.
,,Máš pravdu, Time. Jsem tak blbá. Promiň mi to, prosím." slané slzy mi stékaly po tvářích. Pomalu mě hladil po vlasech. Tohle bylo přesně to, co jsem potřebovala. Nebyla to pomsta. Bylo to přesně toto. Objetí, pohlazení po vlasech, pár vlídných slov. A Tim tohle vše zařídil. Mám takové štěstí, že mám zrovna jeho.
Najendou nás osvítil jakýsi kužel světla.
,,Našli jsme je! Jsou tady!" zakřičel nějaký chlap. Z lesa vyběhla Diana a ihned nás oba objala. Za ní se vynořilo několik policistů a začali toto místo ohraničovat páskami.
,,Já se o vás tak bála! Ale...ale co ten Kevin?" otočila hlavu na jeho bezvládné tělo. Bylo vidět, jak se jí hrnuly do očí slzy.
,,Kevin. Kevin mi zachránil život, ten bastard ho zastřelil místo mě." začala jsem zas hystericky brečet. Tim mě políbil na čelo. Rozpustil naše objetí. Zlomeně jsem se na něj podívala a pustila tu věc. Zbraň spadla na zem. On jen přikývl a objal mě znova, ale tentokrát obejmul i Dianu. Stáli jsme tam v takovém hromadném objetí. Okolo nás stále procházeli policisté kteří zde zajišťovali důkazy a další věci.
,,Můžeme vyrazit? Tady Philip vás doveze zpět na ranč. A nebojte se, máme zde nasazené hlídky, toho chlápka brzy dostihneme." přišel k nám po chvíli jeden postarší pán, nejspíš velitel, a ukázal nám na Philipa. To byl ještě celkem mladý muž, mohlo mu být tak třicet.
,,Jasně, můžeme." přikývl Tim a vzal mě za ruku.
Šla jsem s Timem za ruku a Diana šla hned vedle mě. Následovali jsme toho Philipa k policejnímu autu, které stálo nedaleko. Bylo jich zde docela dost, nějakých 7 určitě. Policista jedno odemkl a sedl si za volant. Já si sedla vedle něj dopředu a Dia s Timem seděli vzadu. Auto nastartovalo a my vyjeli na lesní cestu vedoucí k ranči.
,,Takže jak dlouho pracujete u policie, Philipe?" prolomil to trapné ticho Tim.
,,No, nějakých 10 let určitě. Je to práce, která mě naplňuje, takže s tím nemám ani chuť seknout." řekl a opatrně projel takovou ostrou zatáčku.
Po chvilce jsme uviděli bránu ranče, potichu jsem se zaradovala.
Ranč byl skoro prázdný. Vedoucí s dětmi byli evakuováni a zbyli jsme zde jen já, Tim, Diana, kluci z Fall Out Boy a několik lidí z policie. Kluci z Fall Out Boy se sami nabídli, že nám zde pomohou a zítra nás odvezou k nim do studia, abychom byli v bezpečí.
Vystoupili jsme z auta a rozloučili se s Philipem, ten se ihned otočil a jel zpět do lesa.
Belhala jsem se vedle své nejlepší kamarádky a svého přítele až k domu, kde bydlela Teri a Kevin. Měli jsme spát zde, protože to bylo bezpečnější než v chatkách.
Tim otevřel dveře. Na chodbě už stáli kluci.
,,Díkybohu, jste v pořádku! Hrozně jsme se o vás báli. Zítra ráno ihned odjíždíme do Chicaga, tam snad bude bezpečno. Ani nevíte, jak jsme se o vás báli!" vyvalil na nás Patrick a ostatní horlivě přikyvovali.
,,Vy jste se o nás báli? Ale je od vás hezké, že nás odvezete k vám, moc si toho všichni ceníme." usmála se Diana.
,,A co je vlastně s koňmi?" vyhrkla jsem najednou.
,,Neboj, všechny koně odvezli do té nedaleké stáje. Budou tam do té doby, než se to vše zklidní. Žádný strach. A teď spát!" zavelel Pete.
(...)
Nemohla jsem usnout, pořád se ve mně honilo hrozně myšlenek a navíc mě bolela ta rána na noze. Najednou se ozvala z venku hrozná rána. Zděsila jsem se a šla ihned vzbudit Tima.
,,Ale prosimtě, to se ti jen zdá. Jdi spát." prsknul na mě unaveně, otočil se a spal dál. Nedalo mi to, vzala jsem si zbraň, která ležela poblíž postele, a šla to prozkoumat.

~Karoline