Tábor plný překvapení

14. kapitola

Vyběhl jsem ven. Viděl jsem holky, jež měly hlídku, tak jsem se k nim rozběhl.
,,Holky, neviděly jste Dream?" vyhrkl jsem velmi rychle svou otázku.
,,Jo, viděly. Nella ji vedla směrem k lesu." řekla jedna z nich.
,,Děkuji vám."
Běžel jsem k naší chatce. Bez jediného slova jsem do ní vtrhl. Pořád tam seděli ostatní, ale já si jich nevšímal. Popadl jsem čelovku, co ležela na stole, otočil se a opět jsem vyběhl z chatky. Před ní jsem si čelovku nasadil a rozsvítil ji. Znova jsem se rozběhl, ale tentokrát směrem do lesa.
* po hodině bloudění v lese*
Asi po hodině jsem uslyšel řehtání a uviděl světlo. Rozzářily se mi oči, vypl jsem čelovku a rozběhl se směrem ke zvuku a světlu. Přiběhl jsem co nejblíž a schoval se za strom. Viděl jsem tam mou bílou klisničku Angloaraba a u ní stála Nella. V jedné ruce držela baterku a tou druhou rukou držela Dream na vodítku. Zapl jsem na mobilu kameru a položil mobil ke stromu, abych měl nahrané vše, co se bude dít dál, protože jsem měl takový divný pocit. Najednou jí začal zvonit telefon. Dreamino vodítko si přendala do druhé ruky, takže v jedné ruce držela vodítko i baterku. Poté mobil zvedla.
,,Čau Bille, mám tady pro tebe tu herku, která patřila tomu klukovi, kterej ti zmařil plány. Kde jsi? Takže tak za půl hoďky jsi tu? Okey." vykulil jsem oči. Ona pomáhá tomu únosci?! Nemyslel jsem si, že je taková.
,,Jo...jo...a podle mého tak za hoďku přispěchá náš Timík a půjde zachránit svou klisničku...ale to netuší, že je to past...haha" začala se smát a mně už přetekly nervy. Položil jsem čelovku vedle stromu, rozsvítil ji a schoval se víc za strom. Jakmile se otočila směrem ke světlu, změnil jsem hlas a vykřikl:,,Tady policie!"
,,Bille! Jdou po mně poldové!" vykřikla do mobilu, poté pustila mobil, baterku i vodítko a snažila se utéct. Baterka, která ležela na zemi, pořád svítila, takže jsem věděl kam běží. A jelikož jsem rychlejší, stihl jsem ji předběhnout a zaterasit jí cestu. Nevšimla si, že stojím před ní, protože se zrovna otáčela, jestli za ní někdo neběží, a proto do mě narazila a spadla před mé nohy. Zamračil jsem se na ni, chytil ji za paži a táhl zpět k Dream. Snažila se mi vytrhnout, ale nepodařilo se jí to. Když jsem ji dotáhl zpět na "místo činu", tak jsem odepnul Dream, která se tam v klidu pásla, a s tím vodítkem jsem Nelle zavázal ruce, pak jsem sebral svůj mobil, vypl jsem čelovku a tyhle dvě věci jsem si nacpal do kapes. Potom jsem sebral tu baterku, abych vůbec něco viděl a řekl jsem:,,Nemyslel jsem si, že jsi taková. Ale neboj, vše mám nahrané na mobilu, takže to nahlásím policii." Pořád jsem ji jednou rukou držel silně za paži a v druhé ruce jsem držel baterku. Zamlaskal jsem na Dream a rozešel jsem se i s Nellou k táboru. Nella se stále snažila vykroutit z mého sevření, ale nedařilo se jí to. Dream za námi šla poslušně jako pejsek. Za ty roky, co jí mám, jsme si k sobě vypěstovali takový vztah, že za mnou chodí i bez vodítka.
* po chvíli *
Po chvíli jsme již stáli před bránou, která vede do tábora. Dream radostně zařehtala a rozklusala se směrem ke stájím. Usmál jsem se na Dream, ale když můj pohled sjel na Nellu, úsměv z mé tváře rázem zmizel.

Tohle byla taková kratší kapitola, takže se za to omlouvám... Příště bude snad delší. Mimochodem na obrázku je Dream.

~Kari