Basketball love

Poslední zápas

Na začátek bych vás chtěla poprosit, aby jste právě ten začátek zkusili vydržet. Začátky nejsou totiž zrovna mojí silnou stránkou, neumím to nerozepsat :))
,,Nahraj!!'' Zakřičela jsem. Do rukou mi okamžitě vletěl míč, nasměrovaný mou kamarádkou Kiko. Pevně jsem ho chytla a ještě jednou si prohlédla své šance. Ano, to bych měla zvládnout. Rozběhla jsem se, vyhnula se linii obránců a ocitla se na potřebném místě - tak akorát daleko od koše, aby se to dalo zvládnout a zároveň tak blízko, aby se mi tam nikdo nestihl postavit. Necelá minuta do konce zápasu.Teď, nebo nikdy, pomyslela jsem si. Odrazila jsem se a vyskočila tak vysoko co to jen šlo. Když už jsem byla v nejvyšším bodě svého skoku, vyslala jsem míč ke koši. Ten tam čistě spadnul a zazněly sirény oznamující konec zápasu a jásot diváků. ,,VYHRÁLY JSME!'' Najednou mě obklopil můj tým a já neviděla nic jen černo-červenou. Ne že bychom nevyhrávaly, ale můj koš to jen ujistil - už jsme vyhráli 4. zápas v řadě. Naše škola je v basketu vážně dobrá-hlavně kluci. Teda, kluci jsou lepší asi všude, ale u nás jsou mnohem lepší než si myslíte. Mají v týmu snad nejlepšího člena bájné ''zázračné generace''- Aomineho Daiki. Je vážně dobrej. Mluvila jsem s ním jenom párkrát a i to je úspěch, protože jinak toho moc nenamluví.... Ale to je něco jiného. My teď vyhráli. Spoluhráčky mě konečně propustily ze sevření a šly jsme si podat ruce s druhým týmem. Pak nám dali medaile a my za posledního potlesku odběhly do šaten. Tam jsme znovu pustily ven svoje emoce. ,,Klid! Holky- no tak- KLID!'' Trenér bouchl do jedné skříňky a konečně si získal naši pozornost. ,,Dneska to bylo super holky! Půjdeme to oslavit-a zároveň se rozloučíme s naší Aiko.'' Trenér mi dal gesto a já za ním přišla. Vzal mě kolem ramen a položil se na mě svalnatou rukou celou jeho váhou, takže se mi trochu podlomily kolena. ,,Vážně si to ještě nechceš rozmyslet?'' ,,Ráda bych, ale už máme koupený dům a jsem zapsaná na školu...'' ,,Vypadá to že se nedá nic dělat. Ale s tím zápachem by se něco udělat mělo..'' Odtáhl se ode mně a ukázal na dveře do sprch. ,,Sice jste vyhrály ale smrdíte jak banda tchořáčat, alou do sprch a za půl hodiny vás chci mít nastoupené před školou!'' Řekl a rychle zmizel. My jsme ze sebe se smíchem shodily propocené dresy a šly se osprchovat. Každá jsme si zabrala jeden mycí box a za chvíli místnost zaplavil mrak horké páry. Opřela sem se o stěnu boxu a nechala na sebe téct teplou vodu. Tohle je naposledy, úplně naposledy. Naposledy jsem si na sebe oblékla dres Too, naposledy hodila koš v téhle tělocvičně, naposledy se tady osprchuju. Zítra večer už budu spát v úplně jiném domě dost daleko odsud. A za tři dny začnu nový školní rok na úplně nové škole. ,,Bude mi to tady chybět...VY mi budete chybět..'' ,,Ty nám taky!'' Ozvalo se z ostatních boxů. V očích mě zaštípaly slzy a já se musela pousmát. Rychle jsem dokončila očistu a šla se oblíct. Do svojí sportovní tašky jsem si musela narvat i věci které jsem si tady normálně nechávala. Všechny jsme byly před školou včas. Trenér nás jako vždycky vzal na sushi. Musela jsem napsat našim, že dnes se oslava trochu protáhne. Oni to chápali. Basketbal je pro mě všechno. Hraju už od základní školy a s většinou tohohle týmu hraju odmalička. Byla to zábava ale nakonec i sushi bar zavřel a nám se nechtělo jít nikam jinam, tak mě už jenom doprovodily domů. Naposledy jsem se s nimi objala a vešla dovnitř. Ostatní už spaly a já si šla taky lehnout. Shodila jsem těžkou tašku z ramene a lehla si na postel. Všude kolem byla spousta krabic plných mých věcí. Zítra už ty věci budou putovat jinam. Ještě alespoň hodinu jsem vzpomínala na všechno co jsme tu zažili. Jak se tu narodil mladší bráška a se starším bráchou jsme ho učili všemu ''potřebnému''. Nebo jak táta na silvestra omylem zapálil sousedům altán na zahradě. Nebo na války co jsme s bratry pořádali. Trvalo dlouho než jsem nakonec usnula...

Tak, první část :))  děkuji, že jste si to přečetli. jestli se vám to líbilo a chcete abych pokračovala, dejte hvězdičku :3