Basketball love

Záchrana

Naštěstí to zvedla. ,,Měla jsi pravdu.' Bylo to to jediné, co mě napadlo jako první a vystihovalo to všechno co se stalo. ,,Aiko, zatíčko, co se stalo?'' Zněla tak mile...,,O něm. Přiznal že si všechno naplánoval. To s Aominem.... A pak mi řekl že mě využíval, jen aby se pobavil.'' Rozbrečela jsem je. Bože, musímvji děsně štvát, takhle jí jak husa kdákat do telefonu. ,,Kde jsi?'' ,,Zrovna jsem tady v Tokiu dofotila něco do časopisu, když mi zavolal.'' ,,Ubožák.'' Procedila. Chvíli bylo ticho, pak se zeptala: ,,Jsi pořád v Tokiu?'' ,,Ano, v Ikebukuru.'' Co kdyby jsi u mě pár dní byla? Než by se věci urovnali, jsem tu pořád sama a na nový rok by se společnost hodila...'' Její slova zněly božsky, vlily do mě poslední kousek naděje. ,,Vážně? Můžu?'' ,,Jistě. Ichihama 243.'' Řekla. ,,Děkuji. Za chvíli jsem tam. '' Položila to. Těžce jsem vydechla. Cítila jsem jak se třepu po celém těle, ale nevěděla jsem jestli vztekem, zimou nebo jestli to byly nervy. Pořádně jsem se vysmrkala a make-upem trochu upravila opuchlé oči. Pak jsem se vydala najít spoj, který by mě odvezl za Ami. Zas tak těžké to nebylo a dlouho jsem taky nečekala. Nastoupila jsem a pocítila teplo vydýchaného vzduchu. Celou cestu k Ami jsem měla knedlík v krku ale vážně se mi nechtělo brečet v autobuse plném lidí, kteří se na mě lepili. Brzy jsem dojela na správnou zastávku a vystoupila z té konzervy. Vešla jsem a hledala její byt. Když jsem šla chodbou a najednou se přede mnou objevila silueta Aomineho, typla jsem si že jsem správně. Podívala jsem se na Ami, ale ta jen pokrčila rameny. Když jsem vešla, pořádně mě objala, což jsem vážně nutně potřebovala. ,,Už je to dlouho...'' Řekla ,,Ano, to je...'' Pousmála jsem se. ,,Hezký pyžamko.'' Dodala jsem, když jsme se pustily. ,,Já vím.'' Ušklíbla se. Bylo vážně děsně roztomilý. ,,Kde vlastně budu spát?'' Zeptala jsem se. ,,Mám manželskou postel.'' Oznámila a ukázala na jedny dveře. Šla jsem se tedy podívat. Měla to tam moc hezké. Takové... roztomilé :) ,,Máš moc hezký pokoj.'' Pochválila jsem jí ho a sedla si za ní na gauč. To už ale všechna dobrá nálada byla zase vtahu. ,,Stále nechápu, jaký měl důvod k tomu říct ti to zrovna, když jsi byla pryč z domu.'' Jenom jsem pokrčila rameny. Taky jsem neznala odpověď. ,,Naskytla se mu příležitost se se mnou rozejít, zrovna když nejsem v jeho blízkosti'' Dodala jsem pak. Najednou mě pohltila vlna vzteku a zatnula jsem pěsti. ,,Muži.'' Řekla na to jenom Ami, položila čaj na stůl a lehla si. Chytila mě za ruku. ,,Neřeš to. Já jsem už dříve tušila, že s ním není něco v pořádku...a jak je vidět, nemýlila jsem se. I ty sis musela všimnout, že se na něj holky lepí, nebo ne?'' Vzpomněla jsem si, jak vždy když jsme někam šli, obklopoval nás dav a mě propalovali pohledem. Lehce jsem přikývla. ,,Tak vidíš. Nebudu ti nic vyčítat, nemám co. On věděl, že bude mít každou holku, kterou bude chtít. Jen málokdo vidí, kdo od pohledu je. Třeba Aomine-'' Vykulila oči a zasekla se. Pousmála jsem se a pohladila ji po tváři. Pochopila, že má pokračovat. ,,Aomine byl a je hodný uvnitř, ale nedává to najevo. Já to poznala, snažila se k němu dostat a povedlo se mi to. Jediný, kdo nás dokázal roztrhnout byl Kise. Musela jsem s ní souhlasit. Měla jsem ale uplně vyschlo v krku, tak jsem zaměřila její čaj a napila se ho.,, Víš, když jsem byla u něj doma, snažila jsem se mu ve všem vyhovovat, se vším mu pomáhat a on vypadal, jako by si vašeho vážil. Ale taky každý den mluvil o tobě a Aominovi, smál se, když mluvl o vašem rozchodu. Zdálo se mi to hnusné, nevkusné, ale nechtěla jsem na něj být hnusná, dopadlo by to ještě hůř. ,,Měla jsi odejít dřív, než to udělal on, bylo by to lepší. ,,Máš pravdu...'' Krk mi zase ucpal velký knedlík ,,Měla jsem,ale nemohla, protože jsem cítila lásku, ikdyž jsem očividně byla jediná. ,,Na tom už nezáleží.'' Utřela mi slzu ze tváře a vzala do ruky mobil. Dívala se na něj, jakoby právě začal mluvit a skákat parkur. Podívala se na mě a já jí to opětovala nechápavým pohledem. Otočila na mě mobil a já si přečetla zprávu co jí došla. stálo tam:

Ahoj Ami-chan!! <3 Tak jak se máš? Už jste s Aominem zase spolu, nebo ho stále nemáš ráda za to, co vlastně ani neudělal? Tuším, že Aiko je teď u tebe a vylévá si srdíčko, ale já za to nemůžu. Nemá mi nic tajit, nemá mě podvádět, takže si můj řev vyslyšela zaslouženě.

S láskou tvůj kamarád Kise!

---

Začala jsem se smát. Byl to ale smích z čirého zoufalství. Už jsem totiž nevěděla, co jiného dělat. Byla jsem tak naštvaná, ale zároveň nešťastná že už mi zbyl jen ten smích. ,,Nikdy bych neřekla, že si bude myslet, že jsem jela do Tokia jenom abych tu byla s jiným klukem!'' ,,Tak mu napiš.'' Pokrčila rameny Ami. Možná, že to nebyl tak špatný nápad. ,,Nechápu ale, jak si toho mohl nevšimnout. Jsem vyfocená i v posledním čísle.... On mi ale ani tak neuvěří, Ami.'' Podívala jsem se jí do očí. ,,Uvěří.'' Řekla rozhodně pevným hlasem. ,,Zkusit to můžu.'' Souhlasila jsem na konec. Vytočila jsem jho číslo. Vyzvánění mi přišlo jako věčnost. Najednou se ozval. ,,Haló, lásko?'' Zaťala jsem zuby. Vážně to byl idiot. ,,Kise, opravdu si myslíš, že bych tě podváděla?'' Začala jsem si kousat nehet...Bože, tohle jsem nikdy nedělala! Snad mi to nezůtsane..,,A ne snad? Je to přece jasný, když mi ani nedokážeš říct kam jedeš.",, Prosím, máš u sebe Niponicu? ",, Jo, držím ji v ruce, proč? ",, Otoč to na poslední stránku. ",, Cože?! " Vyjekl pobaveně.,, Sluší ti to tam. " Uchechtl se. Pevně jsem zavřela oči. To mi ale Ami sebrala mobil z ruky. Začala na něj řvát. Jediný copak jsem slyšela ze strany Kiseho, bylo na konci,, Ale proč mi to neřekla hned když vyšlo první vydání? " Zeptal se. Ami chvíli zavázala, tak jsem se znovu zmocnila mobilu já.,, Chtěla jsem ještě chvíli počkat. ",, Počkat na co? ,, Až bude víc vydání, aby jsi se na to mohl s obdivem dívat. '",, Aiko... " Řekl potichu. Já už ale zavěsila.,, Už toho mám dost! " Zařvala jsem a chytla se za hlavu.,, Co kdyby jsme šli spát? navrhla Ami. Vděčně jsem přikývla. Už jsem toho měla vážně dost. V posteli jsem se k ní otočila zády a jestli chvíli brečela, dokud můj mozek nebyl na tolik vyšťavený ze jsem usnula