Basketball love

Rozřazovačky

Doma jsem šla hned spát, protože jsme díky bohu nedostali žádné úkoly a na mě už dolehla únava.
-----
Ráno mi bylo hned líp. Celý ranní rituál se tak mohl konat bez prášků a se snídaní. Táta mě zase odvezl před školu, zase spěchal do práce a já už se dneska cítila mnohem líp. Sebevědomě jsem vstoupila do školy a protože si ostatní na mou maličkost zvykli, nevěnovali mi tolik otravných pohledů. Prostě hnedka lepší den! Potom jsme ale začali dostávat úkoly. To mi však neskazilo natěšenou náladu na odpoledne. Rodiče byli samozřejmě šťastní když se dozvěděli, že jsem se tam vážně přihlásila. Když už jsme se převlékaly v šatnách, nenápadně jsem pozorovala své možná budoucí Spoluhráčky. Kise měl možná pravdu, všechny sice byly vyšší než já, ale vypadali tak nějak... Divně. Jo, Vážně chytrý, já vím, ale nedokážu to vysvětlit... Nastoupili jsme si zároveň s klukama. Pak před nás přišli trenéři obou týmů a základní sestavy kluků i holek. Když tam přišel Kise, většině děvčat se podlomily kolena. Musela jsem protočit oči. Holka vedle mě mi pošeptala,, Nechápu je, co s ním mají... " v tu chvíli jsem myslela, že jsem objevila boha.,, No jo. Podle mě je namyšlenej. ",, To taky je. A navíc má prý stejně holku. ",, Fakt? ",, Jo, říká se, že chodí s kapitánkou holčičí sestavy. " To je mi ale zajímavá zpráva. Ikdyz vlastně bych přesně takovéhle chování od něj čekala. Otočila jsem se k té holce,, Aiko. ",, Miho. " Řekla s úsměvem ta dívka. Taky jsem se na ni usmála, pak už jsme se ale věnovaly trenérovi. Miho je v té nejlepší skupině, mě dali rovnou do základní sestavy. Když to na konci vyhlašovali, s Miho jsme se začali smát jak blbý a museli jsme se obejmout. Pak jsem si všimla že nás s mírným úsměvem pozoruje Kise. Okamžitě jsem se narovnala, ale nepřestala jsem se smát. Ostatní holka opravdu skončily v té skupině, která hraje basket jenom pro zábavu. Potom jsem šla s Miho ven.,, Jakou ty máš vlastně pravou barvu vlasů? " její otázka mě zaskočila, ze jsem si šáhla na hlavu. Na tohle se mě snad nikdo nikdy nezeptal,, Světle hnědá. ",, Někdy bych je chtěla vidět." řekla a vzala jeden pramínek do prstů a prohlížela si ho.,, Možná uvidíš. " Zasmála kde se. To odpoledne už šlo vidět že vážně začíná podzim. Listí teplých barev začalo pomalu opadávat ze stromů a chladný vítr foukal všude kolem. Brzy jsem se musela s Miho rozloučit, protože úkolů jsme obě měly až nad hlavu. Když už jsem večer ležela v posteli, nemohla jsem se přestat usmívat - dnešní den byl vážně úžasný! :))