Basketball love

Pojď si pro něj, jestli chceš!

Od rozřazovaček uběhly dva týdny. Pořád máme spoustu učení, v týmu je to vpohodě, našla jsem si další další přátele, i od Miho se jich pár objevilo. S Kisem jsme pořád ve válce. Navzájem se otravujeme, už mi začíná lézt na nervy.. Ale já si jen tak něco přece nenechám líbit! Jednou o víkendu jsem se rozhodla že konečně půjdu na to basketbalové hřiště. Vzala jsem si tašku a vyšla jsem. Už jsem si na sebe musela vzít tenkou bundu, počasí se hodně rychle ochlazovalo. Za deset minut jsem byla na místě. Zem byla plná spadaného listí, takže jsem začala odkopávat. Když jsem to tam měla jakš takš uklizené, začala jsem si hrát. Neúprosně jsem koše zasypávala řadou hodů. Dokola a dokola. Už nevím jak dlouho jsem tam byla, když jsem hodila jeden koš vážně špatně. Proplétala jsem si míč mezi nohama a pak vyskočila, ještě z místa za 3 body. Hodila jsem míč velkou silou a on nespadl do koše ale odrazil se od staré dřevěné popraskané desky, až zadrnčela kovová konstrukce. Sklonila jsem hlavu a pořádně vydechla. Pak mi došlo že jsem neslyšela míč spadnout. Otočila jsem se a tam stál Kise. ,,Nemáš nic jinýho na práci než mě strašit? Jak dlouho už tady seš?'' ,,Deset minut, možná čtvrt hodiny... nepočítal sem to.'' Pousmála jsem se. Jen tak, vyrazilo to ze mě, jako šíp. ,,Vrať mi ten míč.'' Zasmál se ,,Ne.'' ,,Kise.. prosím.'' Natáhla jsem ruku. Jeho úsměv se změnil na ďábelský, jeho pohled zdivočel. ,,Jestli ho chceš zpátky... pojď si pro něj!'' Pustil míč na zem a rozdribloval ho. Tak jo, nemám proti němu žádnou šanci, vzhledem k jeho výšce, síle a faktu že patří k zázračné generaci, ale nikdy bych to nahlas nepřiznala a proč se trochu nepobavit. Ze začátku jsem vážně byla úplně mimo, ale postupem času jsem mu byla blíž. Jednou jsem mu ho málem sebrala. ,,Výborně, rychle se zlepšuješ..Nebo si soutěživá'' Zasmála jsem se. Mám dva bratry. ,,Obojí.'' Kise se narovnal a nechal si míč rotovat na prstu.. Tohle sem vždycky chtěla umět >:/ Rozběhla jsem se a chytila míč do rukou. On ho ale taky nepustila začali jsme se o něj přetahovat. Najednou jsem míč držela před sebou a on mě objímal zezadu a snažil se ho získat zpátky. Oba jsme se smáli, já víc protože jsem extrémně lechtivá a některé jeho pohyby neskutečně lechtaly. Pak se nějak stalo že jsem byla přivinutá úplně k němu a naše ruce byly propletené, jak ani jeden nechtěl pustit míč. Oba jsme přestali a pak nastala trapná chvíle ticha. Oba jsme pustili míč a já se odtáhla. ,,Tohle by nešlo.'' Řekla jsem a utáhla si culík. ,,Proč ne?'' Zeptal se Kise a stoupl si blíž ke mně. ,,Máš holku a-'' ,,Holku? A koho?'' ,,Naši kapitánku. Říká se.'' ,,Tak to se říká? No vlastně proč ne, až na to že je to moje sestřenice.'' Podívala jsem se na něj. Nikdy jsem nepoznala jestli kecá...Ale teď dělal takový malý psí očka a tomu se nedalo nevěřit. ,,Tak já- já už půjdu.'' ,,Ta jo...'' ,,Tak jo.'' Sbalila jsem si tašku a odešla domů. Po cestě začalo pršet. Úplně to vystihovalo moje pocity...Měla jsem plnou hlavu myšlenek.