Basketball love

i hate you... i love you!!

Seděl tam Kise, na lavičce a dribloval míčem. Zase začínalo pršet. Vešla jsem tam a chvíli ho pozorovala. ,,Ahoj...'' Kise zvednul hlavu a usmál se. Stoupnul si a hodil mi míč. Já s ním zadriblovala a hodila ho do koše za ním. Přišel ke mně a objal mě. Bylo to dlouhé obejmutí, do té doby než jedna jeho ruka začala nenápadně sklouzávat dolů. Odtáhla jsem se a musela se zasmát. ,,Už seš to zase ty..'' ,,Co si o mně vůbec myslíš?'' Zeptal se a díval se mi zvědavě do očí. ,,Nesnáším tě, Kise Ryōto!'' Kise sklopil hlavu a slabě se zasmál, při tom lehce pohodil vlasy. Pak se na mě zase podíval, ale jeho úsměv byl jiný. V obličeji mu hrálo něco šibalského. Pak se ke mně naklonil a spojil naše rty. Podebral mě za stehna a já se mu nohama chytla za boky. Nebudu vám říkat, že to nebylo úžasný. Přes jeho vlhké triko byla cítit jeho vypracovaná hruď. Pořád na nás dopadaly kapky deště. Pak mě zhoupl a postavil na zem. Rukou jsem mu rozcuchala jeho mokré vlasy. Díval se na mě očima žlutýma jako slunce... vlastně celý zářil jako sluníčko a vypadal neuvěřitelně roztomile. ,,Co cítíš teď?'' Zeptal se mě, zas s tím šibalským úsměvem. ,,Je mi zima.'' Zašklebila jsem se na něj a on se zasmál. Půjčil mi jednu mikinu ze svojí tašky, která ještě zůstala suchá. Chytil mě za ruku a šli jsme k nám domů. ,,Jednou mi něco uděláš, provedeš nebo podvedeš, však ty víš co myslím... Je konec.'' ,,Co si to o mně myslíš?'' Zeptal se dotčeně. ,,Nic. Znám tě.'' Kise se zase jenom zasmál. ,,Taky tě nesnáším Aiko.'' Došli jsme k nám domů. Vešli jsme z předsíně do kuchyně spojené s obyvákem. Naproti nám stála na schodech Miho a smála se od ucha  uchu. Přišla mamka, v rukou zrovna utírala talíř. ,,Kdo to je?'' Podívala se na mě tázavýma zároveň trochu přísným pohledem. Potom se ozvalo obrovské HHHHHHHHH a do předsíně vletěl můj bráška. ,,Mami mami mami mami to je  Kise Ryōta,jeden člen zázračné generace!!'' Zůstal tam stát a zíral na Kiseho s otevřenou pusou. To tam už přišel i táta ,,Vážně?'' ,,Ne, protože právě odcházíme. Na tohle bude čas jindy!'' Táhla jsem Kiseho nahoru po schodech do mého pokoje. První čeho si všiml byl můj starý dres. ,,Ty-ty si hrála za Too?'' ,,Jop.'' ,,Takže znáš Aominecchiho?'' ,,Jop.'' Měl ve tváři smíšený výraz. ,,Mělas mi to říct.'' ,,Proč? Mluvila jsem s ním párkrát a ne moc dlouho.'' ,,I tak...'' Pak mu někdo napsal a on musel rychle odejít. To už mi ale nevadilo. Všechno bylo tak jak má být... ,,Ty za ním nepůjdeš?'' Zeptala se mě Miho. Zase taková otázka na tělo. ,,No...ne? Proč bych měla? '' ,,Jen běž.'' ,,Ne, nemůžu tě tady nechat!'' ,,Nene, to nevadí, já už stejně musím. Tohle je důležitější. '' Usmála se na mě. ,,No..tak jo.'' Oblékly jsme se a já rychle běžela najít Kiseho. Nehledala jsem ho dlouho-šel zpátky na to hřiště.  A čekal tam na něj Aomine. Co teď? Něco si říkali, ale neslyšela jsem je a blíž jsem jít už nemohla. Potom Aomine podal Kisemu míč. Začali hrát. Bylo to úchvatné, dechberoucí a zvláštní. Byla mezi nimi rivalita, jakoby šli souboj na nože. A přitom si to užívali. Kise se Aomineho držel statečně, ale nestačil na něj. Jestli ho bude chtít na winter cupu porazit, bude muset zabrat. Hodně zabrat. Pak se tam objevil kapitán Aominova týmu a nějaká dívka s bílými vlasy. Zase si něco říkali, potom Kise přišel k té holce a vzal jí pramínek vlasů. Sevřela jsem pěst, ale jenom co mu ta holka vlepila facku, zase jsem se uklidnila. Rozhodla jsem se že tam půjdu taky. Zvedla jsem se ze svého úkrytu a došla na plac. ,, i já tu někoho mám.'' Usmál se Kise přišel ke mě a jemně mě políbil. ''co machruješ ty blbečku!'' chtělo se mi mu říct, ale bylo to tak pěkné že jsem ho nechala. Když se odtáhl, Aomine zadržoval smích, což mě trochu naštvalo, ale nedala jsem to na sobě znát. Pak se Kise rozloučil s Aominem a odešli jsme. Chtělo se mi zeptat na to všechno co se tam stalo,ale nechala jsem to být...Kise mě doprovodil domů.