Basketball love

Ples

Ruku v ruce jsme šli s Kisem na metro. Jeli jsme jenom tři zastávky a vystoupili jsme nedaleko luxusního hotelu, kde se ples konal. Až na místě jsme se převlékli do šatů. Vyšla jsem z šatny a podívala se na Kiseho, který už na mě čekal a upravoval se v zrcadle. Když zachytil můj pohled, odstoupil od zrcadla a zarazil se. Přišla jsem k němu, on mě nepouštěl z očí. ,,Co se děje? " zeptala jsem se ho pobaveně. ,,Jsi nádherná." Řekl, přitáhl si mě blíž a spojil naše rty. ,,Taky nevypadáš zle." Ohodnotila jsem ho, když jsme se od sebe odtáhli. Zasmál se, nabídl mě ruku do které jsem se mu zavěsila a vešli jsme do obrovského krásného sálu. Na začátku bylo hrozně dlouhé uvítání, děkovalo se všem partnerům, vyvolávali se významní hosté a tak dále.
Když to konečně skončilo, šli jsme si s Kisem pro pití. Odtáhl mě ke stolům a rovnou mi podal sklenku šampaňského. Povytáhla jsem jedno obočí,, Už zase?",, Jedna sklenka. A navíc je nový rok! " řekl dotčeně. S úsměvem jsem nad tím jen zakroutila hlavou a ťukla si s ním. Nastala chvíle ticha.,, Je dobré. " Řekla jsem.,, Jahodové.... Myslím. " Odpověděl. přikývla jsem a zadívala se do narůžovělého pití ve sklenici. Najednou mě chytil za ruku., Pojď. Někoho ti představím. "
Prodírali jsme se davem. Kise se občas s někým pozdravil. já většinou nikoho neznala, tak jsem se jenom usmívala a snažila se tvářit že tam nejsem. Pak jsme konečně dorazili k cíli. ,,Ahoj Kisé!'' Rozesmál se starší pán když si nás všiml a chytil Kiseho kolem ramen. ,,Heh- dobrý den.'' Zaculil se Kise nazpět. ,,Tohle je moje přítelkyně Aiko..Aiko, tohle je můj manažer..'' ,,Oh,, ráda- ráda vás poznávám '' Usmála jsem se a podala si s manažerem ruku. Ten si mě zmeřil od hlavy až k patě a pak uznale řekl. ,,Máte výbornou postavu. Ale nejlepší je to zápěstí!'' ,,Ehm- Zápěstí..?'' Zmateně jsem se podívala prvně na něj, pak na Kiseho - který zakroutil hlavou a pokrčil rameny- a pak zpátky na manažera. ,,Ano!'' Chytlmě za obě ruce a prohlížel si moje zápěstí. ,,Máte krásné zápěstí!'' ,,Ah tak, děkuji.'' Křečovitě jsem se usmála. ,,To je od vás milé.'' ,,No nic, jak se máš Kise?'' Letmo se na něj podíval a pakzase upíral pohled na mé zápěstí. ,,Výborně. Co vy?'' ,,Aha-'' Konečně odtrhl pohled od mých rukou. ,,To je fajn. Já se mám taky dobře....No nic, já musím jít!'' Zase sezasmál a napil se šampaňského. Kdo ví jestli by se skleničky které vypilvůbec dali spočítat. ,,Jenom...Slečno?'' ,,Ano?'' ,,Kdyby jste chtěla, můýete přejít k nám. Přemýšlejte o tom!'' Pak se na nás ještě jednou zasmál a odcházel davem. ,,Budu...!'' Zavolala jsem za ním. Pak jsem se otočila na Kiseho. ,,Co to mělo znamenat?" Zeptala jsem se, ale neubránila se úsměvu. ,,Prostě se mu líbí tvoje zápěstí. Co je na tom divnýho?" Chvíli udržel vážný výraz, ale pak jsme oba vyprskli smíchy. ,,Dobře, uznávám, je trochu praštěný, ale je profesionál a v oboru se fakt vyzná. Bez něj bych se nikdy tak daleko nedostal." Usmál se a já pokývala hlavou. Znovu jsem pohledem přeletěla přes sál plný neznámých tváří. Cítila jsem se nervózně. Nevěděla kam jít, jak se chovat.. Kise si nejspíš všiml mého znepokojení. Chytil mě za ruce.,,Co takhle jít tančit?" Souhlasila jsem, protože mě stejně nenapadalo nic jiného co dělat a oddělit se od něj jsem nechtěla už vůbec. Uchopil mou ruku a dovedl mě na taneční parket. Zrovna hrála skladba v rytmu valčíku. Usmál se a až s přehnanou elegancí mě vzal do tanečního držení. Zasmála jsem se a taky chvíli přeháněla své pohyby. ,,Takhle se mi líbíš. Úsměv ti sluší." ,,Ty seš dneska samá lichotka. Stalo se něco?" Zavrtěl hlavou. Hudba se změnila do pomalejšího ploužáku. Obmotala jsem ruce okolo jeho krku. ,,Jen... uvědomil jsem si spoustu věcí." Řekl. Protáhla jsem obličej a přikývla. ,,Tak to jo. A jaké třeba? " vykouzlil zase ten svůj šibalský pohled. Znovu naklonil hlavu blíž k té mé. ,,Tak například že.." nestihl doříct větu, protože do nás narazil jiný pár. Oba jsme se polekaně podívali tím směrem. ,,Pardon." Řekla dívka arogantně a uculila se. ,,Jee ahoj Kise!" Vykřikla pak, odstrčila mě a vrhla se mu kolem krku. Znovu mě zaskočila, ale konečně jsem měla možnost si ji prohlédnout. Měla dlouhé blonďaté vlasy skoro až po zadek, teď různě spletené do zajímavého účesu. Neměla na sobě masku, takže jsem jí dobře viděla do obličeje. Byla krásná. Ostré rysy, dokonalá postava, plné rty, pár roztomilých nepatrných pih a velké ledově modré oči. Kise ji od sebe odstrčil s nervózním úsměvem.,,A-ahoj." Pak kývl hlavou ke klukovi. Ten byl asi stejně vysoký jako Kise. Měl černé vlasy a oči bouřkově šedé. Bylo v nich něco tajemného a krásného. Nemohla jsem z nich odtrhnout pohled, dokud mi nedošlo že si zíráme do očí a ucukla jsem. ,,Nepředstavíš nás?" Zeptala se jízlivě blondýna a chladně mě pozorovala. ,,Samozřejmě. Tohle je Aiko, moje přítelkyně. Aiko, tohle je Rokuro, můj kamarád z focení a tohle-" Kise se poškrábal na hlavě. Dívka se na něj usmála a čekala jak ji představí. Měla jsem sto chutí vzít ty není vlasy a uškrtit ji. ,,Tohle je Etsuko. Sestra Rokura a ehm- moje stará kamarádka." Jeho sestra? Podle vzhledu spolu měli společné jenom to že byli opravdu hezcí. Dívka se na mě sladce usmála a podala mi ruku. ,,Ráda tě poznávám." Řekla.,,já tebe taky." Řekla jsem a pokusila se o něco jako úsměv. Můj pohled ale nejspíš vypovídal o tom že přemýšlím jak ji co nejrychleji odstranit. ,,Je hezké vidět že jsi se konečně usadil. Člověk už se ztrácel v těch tvých románcích a pak bylo těžké si hlídat pusu." Řekla dívka. Málem jsem dostala infarkt. Co si to ta holka dovoluje?! Její bratr mě pořád propaloval svýma očima. Výraz měl nečitelný. Z celé té situace se mi začínala motat hlava. Kise se zamračil. ,,Zato ty ses pořád nenaučila držet nohy u sebe co?" Ušklíbl se. Dívce se na tváři míchalo uražení s dotčením. ,,Tss." Odfrkla si jenom a zmizela v davu. Rokuro se zasmál. ,,Kdybys to nebyl ty, musel bych ti rozbít hubu." ,,Asi mám štěstí že jsme kamarádi." Zakřenil se Kise. ,,Někdo jí to ale říct musel." ,,To je pravda. Teď ji ale zase musím jít uklidnit. Najdu tě později jo?" ,,Jasný." Usmál se Kise. ,,Čau." Řekl Rokuro a kývl na Kiseho, ale pohledem zase sjel na mě. Zamrazilo mě na zádech. ,,Čauky." Řekl Kise za mizejícím kamarádem. ,,Co to bylo?" Zeptala jsem se a připadala si trochu přihlouple, protože tuhle otázku jsem zopakovala už po několikáté. ,,To nech být. Rokuro je zvláštní ale je to borec...vlastně celkem sukničkář. A Etsuko... je zvyklá že všechno dostane a dost vsází na svůj vzhled. Jsou z bohaté rodiny, která je v téhle branži už dlouho, takže jsou to tak trochu profíci. Což jim neubírá na egu.." Přemýšlela jsem jestli mám říct že mi popis té holky připomíná jeho, ale nakonec jsem to nechala být. Znovu jsme se chytili do ploužákového držení. ,,Etsuko tě trochu žere viď?" Přikývla jsem. ,,A divíš se mi?" Se smíchem zavrtěl hlavou. ,,Ty jsi s ní něco měl, že jo?" Zeptala jsem se, když jsem se bála odpovědi. ,,To je zvláštní.." ,,Pravdu." Řekla jsem důrazně se zdviženým obočím. Sklopil pohled a přikývl. ,,Ale je to už dávno. A věř mi, nic to pro mě neznamenalo.",,Věřím ti." Přitáhla jsem si ho blíž a políbila ho. Jeho ruce sjely trochu níž a přitiskly mě k němu ještě blíž. Podívala jsem se mu do očí. Zase jsem tam viděla něco víc. Byly hladové. Byla v nich touha. Znovu mě políbil. I tento polibek byl jiný. Byl vášnivý, hladový a naléhavý. Probudilo ro něco v mé mysli, co jsem si ani nemyslela že tam je. Přistoupila jsem na jeho hru. Věnovala jsem mu několik letmých polibků na krk. ,,Sakra, ty mi dáváš." Vydechl s úšklebkem. Se skousnutým rtem jsem mu opětovala hladový pohled. Pochopil to téměř okamžitě. Se zvláštním stínem be tváři mě vzal za ruku a táhl ke schodišti, které vedlo nahoru k pokojům.

Taaak a je to tady. Po opravdu hodně dlouhé době jsem zpět a rovnou s nečím trochu ostřejším... než to doposud bylo. Doufám že tady ještě mám čtenáře, doufám, že vás příběh bude dál bavit a doufám, že se vám líbila tahle kapitola. Řekla jsem si že když už tak už a pořádně příběh rozhýbu. Asi jste pochopili kam konec směřuje, takže se uvidíme u další kapitoly ;) ♡