Já se vrátím!

...tato dáma už je zabraná."

Ardhes

Začala hrát hudba...všichni vstali od svých talířů, popadli partnerku a tančili. Teda skoro všichni. Tanec nikdy nebyl moje parketa a já jsem se za to nemusela stydět. Tedy až do teď.

Po chvíli ke mně přišel nějkaý starší muž, poznala jsem v něm jednoho z králových rádců, a poprosil mě o tanec.

Nevěděla jsem co na to říct. Nechtěla jsem si udělat trapas už na začátku, a tak jsem se zvedla a chytla ho za ruku. Ale jak se o pár vteřin poyději ukázalo, jeho ruka to nebyla.

Uslyšela jsem pobavený hlas: "Promiň Filipe, tato dáma už je zabraná." Pak mě dotyčný chytl za pas a mrštil mnou do místa, kde se tancovalo. Ruku mi položil kolem pasu, takže mi nezbylo nic jiného než mu tu mou položit na rameno.

Zvedla jsem hlavu. Tmavě hnědé oči mě propalovaly pohledem. Na tváři mu pohrával úšklebek. Zamračila jsem se: "Tato dáma rozhodně zadaná není, Callume." sykla jsem tiše. "Ale notak, lásko, chtěla by jsi radši tančit s ním?" podívá se za mě. Nedalo mi to, a tak jsem se otočila. Filip se motal kolem stolu s pitím a naléval do sebe jednu rundu za druhou.

Otočila jsem se zpět ke Callovi, který se usmíval jako měsíček na hnoji. "Fajn, protentokrát si vyhrál." Musela jsem neochotně dodat. Znovu jsem se rozhlédla po místnosti. Král tančil s královnou - jak jinak, rádci s dvorními dámami nebo jak se jim ve Vatrionu říká - Dvořačkami, a ostatní - ti, na které nevyšel tanečník, seděli u stolu a dojídali večeři nebo si spolu povídali.

Vládla tu docela uvolněná atmosféra. Jakoby všichni zapomněli, že za pár měsíců bude válka. Podívala jsem se na Calla. Zaobíral se skenováním mého obličeje. Na tváři mu jako vždy pohrával úsměv.

"Řekni mi jendu věc..." řekla jsem po chvíli. Čekal co ze mě vypadne. "Proč jsi se v tom pokoji choval, tak protivně? Ne že by ses jindy choval jinak, ale...proč?" Musel se potichu zasmát. "Vážně to chceš vědět?" Přikývla jsem. "A nebudeš se zlobit?" provokoval. Stačil pohý pokerface, abych mu tuto myšlenku vyhnala z hlavy.

"Ravin mě o to požádal." řekl zcela upřímně. "Ale jak jsi řekla...udělal bych to i kdyby mě o to nežádal." ušklíbl se a já se musela pousmát. Bylo na něm něco, co se nedalo jen tak ignorovat.

Pak hudba na chvíli ztichla. Přestávka, tu jsem potřebovala. Pustila jsem Callovo rameno a šla si pro něco k pití. A když říkám pití, myslím tím opravdové pití. Ani nevím proč, ale dnešek mi opravdu zvedl náladu a já jsem si ho nehodlala ničím zkazit.

Na trénink budu myslet zítra...V tento okamžik jsem do se obrátila prvního panáka whisky. A když říkám prvního myslím tím, že nebyl jenom jeden.

***

Dobře, to nebyl asi ten nejlepší nápad. Vzbudila mě menší sprška. Otevřela jsem oči a podívala se na Ravina, který netrpělivě přešlapoval u mé postele. "Kolik je hodin?" zeptala jsem se rozespale a zvedla hlavu. To jsem dělat neměla, protože jsem ji vzápětí musela znovu položit. Třeštilo mě v ní jako nikdy předtím. 

Na něco jsem si vzpomněla. Včera večer, tancovala jsem s Callumem a dalšími královými poddanými. Pila jsem, asi víc než jsem chtěla a pak...Už mi to vypadlo.

"Dost na pozdní příchod do mého pokoje." řekl nervózním tónem. "Co je to za nápady? Jsi tu první den a už se tak opiješ? Sama víš, že se nedokážeš obrnit ani před otravnými kecy jednoho troufalého kluka, víš, že potřebuješ trénovat a přes to se večer opiješ do bezvědomí." vyhrkl. Takhle naštvaného jsem ho ještě neviděla. "Dávám ti pět minut...pak tě čekám před branami města."
Odešel a zavřel dveře.

Pomalu jsem vstala a šourala se ke skříni s oblečením. Převlékla jsem se a šla ven. Na snídani bude čas později. Už z dálky jsem viděla Ravina stojícího u mostu do hradu.

"Jdeme se projít..." řekl už klidněji, když jsem se k němu dobelhala. Podal mi uzdu jednoho z koňů, které držel a sám nasedl na tohon druhého a pobídl ho do cvalu. Vzpomněla jsem si, že jsem mu zapomněla říct, že neumím jezdit na koni.

Jela jsem na něm jen jednou, a to když mě na něm vezl Alex. Alex, hodný voják z Degrionu. Naštěstí koně nebylo nutno řídit. Automaticky jel za Ravinovým hnědákem.

Asi po půl hodině cesty jsme zastavili na malé mýtince uprostřed lesa. Sesedla jsem z koně a uvázala ho ke stromu. Totéž udělal Ravin a pak mi řekl: "Můžeme začít..."

"Jak to myslíš?" zeptala jsem se. "Dobře, s tou procházkou jsem lhal. Jelikož vidím, že jsi schopná do sebe hodit tolik alkoholu usoudil jsem, že tvrdší výcvik přijde vhod. I přes to, že jsi se ještě nenaučila dobrovolně se ovládat a měnit zpět se teď přeměníš."

"Cože?" nechápala jsem a sedla si na zem, protože se mi zase začala motat hlava. "Žádné cože....jdeme na věc..." odešel směrem na západ. Šla jsem za ním. Došli jsem na ještě větší mýtinu. S klidem bych ji mohla nazvat loukou.

"Tady..." řekl "ty první...zkus to jak jsem tě to včera učil...uklidni svou mysl a vzpomeň si na něco, co tě naštvalo nebo rozzuřilo."

Soustředila jsem se...Vzpomněla jsem si jak mě matka předala Degrioncům a nebylo jí to ani líto. Jak se pohrdavě tvářila, když mi svazovali ruce. Cítila jsem to. Měnila jsem se. "DObře," slyšela jsem Ravinův hlas: "ale nestačí to, zaber!"

Přemýšlela jsem jak jsem se probudila uvězněná v tom pokoji. Se svázanýma rukama a nohama. "Nic, nejde ti to..." křičel na mě z dálky můj mistr. Pak bylo ticho.

Najednou jsem uslyšela Ravinův hlas kousek ode mě a to co říkal mě dost naštvalo. "Když jsi byla opilá, líbala jsi se s Callumem."

Přeměnila jsem se...

************************************

Čůs lidi :D

Předem se chci omluvit za dlouhou neaktivitu...Myslela jsem si, že o Vánocích bude hodně času, ale bylo ho ještě méňe než když se chodí od školy. Znáte to...takže vás prosím o odpuštění...

Jelikož jsem teď nemocná, tak se možná podaří přidat ještě jednu část zítra, ale nevím to jistě.

Jako vždy mám na vás nějakou tu otázečku... Chtěli by jste nějakou kapitolku i z pohledu Calluma?

A taky... Jaké byly vánoce? :D

Votes a komenty potěší...

kacenkq