Já se vrátím!

"To je všechno?!"

Callum

Hmmm...oslava se celkem vydařila. Vždycky rád sleduju lidi, když jsou opilí. Dělají vážně směšné věci a to říkám já...

Šel jsem za Ravinem. Chtěl jsem si s ním promluvit o jejím výcviku. Otevřel jsem dveře, ale nikdo tam nebyl. Asi šli trénovat. No jo, říkal mi to.

Chvíli jsem přemýšlel, jestli se půjdu podívat kde jsou, ale neměl jsem šanci se vyjádřit. Přišel ke mě jeden z králových rádců , myslím Iker,  a cosi žvatlal. Poznal jsem, že ten toho má dost a radši ho odvedl do jeho pokoje.

Bohužel jsem z jeho mumlání vyrozumněl, že mě král chce vidět. Tak jsem šel za ním. Král mě přivítal, až s neobvyklým veselým. Asi ještě nevystřízlivěl.

"Callume..."řekl "Potřebuju aby jsi na ni dával pozor..." usmál se. "Ještě pořád není stoprocentně na naší straně...cítím to...hlídej ji ať neuteče nebo tak něco." To je všechno?! Kvůli tomu mě sem volal.

Mírně jsem se poklonil a odešel. Měl bych ji najít. Trénuje s Ravinem. Kde tak můžou být?

Šel jsem se ven zeptat stráží, jestli neodcházeli za brány města. Jasně, že jo...Ravin jim řekl, že jedu do lesa.

Vypadalo to, že si dám měnší procházku poklidnou přírodou...

Ardhes

Bylo divné být zase drakem. A ještě divnější bylo vidět proti sobě dalšího draka. Dokonce většího než jsem... Jsem ráda, že ve válce bude Ravin na naší straně. Ale na to co řekl se ho potom budu muset zeptat trochu důkladněji...

"Zaútoč" uslyšela jsem jeho hlas v mé mysli. "Nebudu na tebe útočit." pomyslela jsem si. "Jak chceš" řekl jenom a uhodil mě ocasem do obličeje. To mě namíchlo. Vznesla jsem se do vzduchu a letěla za Ravinem, který už byl o pár metrů dál.

Doletěli jsme na louku. Znovu mě bouchl, tentokrát do nohy. "Dělej" vysmíval se mi. Skočila jsem po něm. Uhnul. "Moc pomalá" Došlo mi, že tohle nebude jentak.

***

Po pár hodinách boje jsem se vyčerpaně sesunula na zem. Stále v podobě draka. Ravin se vedle mě elgantně postavil a přeměnil se na člověka. Pohladil mě to hlavě "To nebylo špatné...už by ses trochu ubránila...teď se uklidni a přeměň se na člověka...mysli na své lidské vlastnosti a pocity..." řekl.

Zkusila jsem to...uklidnila jsem, ale moc mi to nešlo...

"Tohle musíš zvládnout během několika vteřin, až budeš na bitevním poli..." zasmál se.

Zkusila jsem to znovu...

Cítila jsem, že se přeměňuji zpátky...

Ravin mě ještě jednou pochválil. "Dobrá práce...zítra budeme pokračovat. Dnes už máš volno." Usmála jsem se na něj a lehla si do trávy.

Šel pryč...nejspíš musel zpátky na hrad.  Zavřela jsem oči.

Najednou mi začala být zima...něco se stalo...otevřela jsem oči...byla jsem celá mokrá.

Kousek ode mě se chlámal Call. No tak to ne. "Co si o sobě myslíš?!" zařvala jsem na něj. Ale začal se smát ještě víc.

Vstala jsem a shodila ho na zem, teda jsem si to alespoň myslela...Uhnul...a spadla jsem já.

Pomohl mi vstát. "co tady děláš?" zeptala jsem se. "Jen jsem se šel podívat kde jsi." zasmál se.

Zamračila jsem se "Neposílá tě náhodou zase král nebo někdo?" Pozvedl obočí "Ne" Znovu jsem se zamračila. Pak jsem si vzpomněla na to, co říkal Ravin o včerejšku.

"Mimochodem...nevíš co se včera večer dělo? Trochu mi některé části vypadly..." podívala jsem se na něj. Znovu se zasmál. "Jo, s tebou byla největší sranda"

"Co přesně byla sranda?" zeptala jsem se opatrně. "Tvoje chování." ušklíbl se. Jak malej kluk.

"Bavil jsem se s Ravinem...už ti o tom prý řekl." "Takže to je pravda?" Zasměje se "co myslíš?"

"Ne...to nemůže být...já..byla jsem opilá...ty to víš!" řekla jsem naštvaně. "Hele, byla to sranda...v klidu " zasmál se "ale měla by jsi trénovat...líbáš hrozně" ušklíbl se a zmizel.

************************

čau lid...dokopala jsem se k napsání další části...tento týden je pro mě dost vražednej, takže nemám moc času na nic jinýho než školu :D

Doufám, že se vám dnešní nudnější část líbí...

Každý vote a koment potěší
:*

kacenkq