Já se vrátím!

"Tady zlato."

Alex

Bezva, pomyslel jsem si. Zbytek života strávím v nějaký kobce. Ale dřív něž tam půjdu, otec hodlá celému městu říct, co jsem zač. To zas budou pohledy. Protočil jsem oči a nenávistně se podíval na generála, který mi právě spoutával ruce řetězem.

Jasně, že kdybych chtěl, mohl bych se přeměnit a hned být pryč. Ale ne, nebudu ničit město. Prostě se bojím to udělat. A taky moc dobře vím, že otec chce vyhlásit válku Degrionu. Bude mě potřebovat, chce mě využít! Sakra, já jsem takovej magor...

Generál vzal konec řetězu a vyvedl mě na královský balkón, pod kterýmm bylo shromážděné celé město. Král se na mě smutně usmál. Odvrátil jsem pohled. Otec se znovu otočil k davu. "Můj syn, Alex, všichni ho znáte." začal opatrně, :"Všichni víte, že dnes se ve městě objevili dva draci, drakoměnci," dav zašuměl: "a mezi tyto dva drakoměnce, patří Alex." Ozvalo se skupinové oooo.... Bezva, pomyslel jsem si.

Pak mě generál opět postrčil zpátky do králových komnat. "Je mi to líto," řekl nakonec. Zamračil jsem se. Dál radši nic neříkal a vedl mě dolů, do katakomb.

Ardhes

Probudila jsem se. Okamžitě jsem se podívala na svoje ruce. Byly normální!!! Bohužel opět svázané. No, aspoň něco. Rozhlédla jsem se, kde to jsem. Ležela jsem na posteli v nějaké malé komůrce.

"Konečně ses probrala." uslyšela jsem známý otravný hlas. To byl zase on. Ten lovec co mě vždycky hrozně nasere!! Ale kde je, když v místnosti nikdo není. "Tady zlato." řekl šibalsky a foukl mi do obličeje. Stál přímo naproti mě. Hajzl!

Sundala jsem nohy z postele. Taky svázané. "Kdo jsi, tohle normální člověk neumí." řekla jsem nebojácně. Teda myslím, že to bylo nebojácně. "To ti může být jedno, otázkou je, kdo jsi ty?" zasmál se.

Polkla jsem. "Notak, nějak se dohodneme. Ty řekneš, já řeknu. Ok?" řekl. "Dobře." řekla jsem nakonec. Co jiného mi scházelo.

"Drakoměnec." řekla jsem. "Dobře," objevil se tam. Opíral se o protější zeď a se samolibým úsměvem na mě koukal. "Teď ty!" řekla jsem naštvaně.

"Já?" řekl, jako by ho to překvapilo a jen tak mimochodem si skousl spodní ret. Uviděla jsem je. Bílé upíří tesáky. Rozechvěla jsem se. Jenom se šibalsky usmál. "Ty asi nevíš, jak se přeměňovat, že?" zeptal se. Znovu jsem polkla: "Ne, kamarád mě to měl naučit, ale..." zarazila jsem se. Proč mu to vykládám? Podívala jsem se na něj. Usmíval se.

"Tys mě ovládal!?" došlo mi to. "Jo, no a? Já jsem tady ten, kdo se ptá. A teď mi řekni, jaký kamarád, co je zač?" Mlčel jsem. "Dělej nebo víš co přijde..." pozvedl obočí.

"Dobře, jmenuje se Alex. Je...je to taky drakoměnec. A je to syn krále země Vatrion. Pocházím z Degrionu, jednoho dne mě zajali a odvedli k nim. Bylo mi řečeno, že ze mě bude služka nebo kuchařka. Taky odvedli z Degrionu spoustu mladých chlapců. Prý se připravují na válku s námi." řekla jsem nedobrovolně. Lovec se zachmuřil. "Ve Vatrionu je drakoměnec?" Přikývla jsem. "Král ho určitě chce použít ve válce pro nám. Sakra. Nemáme šanci je porazit."

"Mohla bych pomoct." řekla jsem po chvíli. To co mi ten lovec říkal znělo přesvědčivě a když mě moje matka prodala Vatrionu, pocházím odtud. Co na tom, že mě chtěl Alex naučit se ovládat, že na mě byl milý. On mě to může naučit taky. "Jo?" zeptal se: "a jak?"
Pokrčila jsem rameny: "Mohla bych jít do války s vámi." "TY?! ty ani neumíš ovládat svou moc." řekl trochu zoufale. A hele jak rychle vyprchala jeho arogance. "Dobře, můžu tě to naučit." řekl po chvíli. "Jak mě to upír může naučit." řekla jsem trochu pohrdavě.

"Nejsi v naší zemi jediný drakoměnec puso. Už jsem učil jednoho člověka." arogance byla zpět. "Tak proč mě to nenaučí on?" zeptala jsem se. "No, myslím, že to by nebylo nejlepší..." "Proč?" chtěla jsem vědět. "Je slepý." řekl upír. Pomalu jsem přikývla.

"Dobře, nauč mě to, ale nejdřív mi řekni jak se jmenuješ." chtěla jsem vědět. "Něco za něco?" řekl znovu a usmál se. "Začínáš." vyzvala jsem ho.

"Callum." sarkasticky se uklonil. "Ardhes." zopakovala toto zábavné gesto.

*****************************************

Čůs :D

No, není to ta nejdelší kapitola na světě, ale doufám, že číst se to dá. Každopádně, se omlouvám, že jsem dlooho nic nepřidala, ale nenašel se čas.

Zůstaňte se mnou, budu se snažit.

Kate :*

Ps. všimli jste si jak je vazba - sarkastiská úklona - vadná? :D :D Já jo