Já se vrátím!

"To je zákon chlapče..."

Alex

Dovedli mě zpátky do hradu. Když jsme přijeli na nádvoří, generál mě popadl a svázal mi ruce za zády. "Přeskočilo ti?" zeptal jsem se, jen tak mimochodem.

"Uvidíme co s tebou udělá tvůj otec, až zjistí, že jsi drakoměnec. Nebo hůř, až zjistí, že jsi druhého neovladatelného drakoměnce nezastavil a pomohl mu při útěku." odsekl mi a tlačil mě do králových komnat. Vešli jsme dovnitř. Král si nás změřil pohledem a zeptal se: "Co to má znamenat? Kde je ta dívka co se změnila v draka?"

Někdy zapomínám jak rychle se zde šíří zprávy.

Generál promluvil: "Utekla, nikdo ji nemohl zastavit. Víme, že je to pro nás velké riziko, ale..."

"Tak proč je tu spoutaný Alex?" skočil mu do řeči král.

"Ano, k tomu jsem se chtěl dostat. Za branami města byli dva draci. Potom jeden z nich odletěl do lesa a druhý se proměnil." řekl generál a změřil si mě pohledem.

"Ty mi chceš říct, že můj syn je taky drakoměnec?!" rozkřikl se král. Generál ztuhl a potom pomalu kývl.

"To není možné...Alexi...ty...proč jsi mi to nikdy neřekl? A kdo tě to naučil ovládat." Mlčel jsem, nechtěl jsem otci dělat další starosti.

"Je mi to moc líto," řekl král po chvíli: "ale budu tě muset zavřít." V tu chvíli ve mě hrklo. "Cože?!! Proč????" Král se zachmuřil: "to je zákon chlapče....generále, odveďte ho do vězení." řekl a otočil se zády ke mně.

Ardhes

Probudila jsem se. To je dobrý začátek. Podívala jsem se na svoje ruce. Sakra, pořád jsem byla drak. Zkusila jsem se postavit, na čtyři. Povedlo se. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Byla jsem v nějaké malé kleci, kde jsem se mohla sotva hnout. No bezva. A ještě k tomu jse byla v jeskyni.

Uslyšela jsem něčí smích. Ze stínu před klecí vystoupil ten lovec co mi bodl uspávací injekci.

"Konečně jsi vzhůru. Už jsem se bál, že se neprobudíš." křivě se usmál. Když jsem si ho pozorněji prohlédla, došlo mi, že může být tak maximálně o dva roky starší než já. Takže asi tak 17let. Křupan jeden.

Přišel blíže ke kleci a prostrčil dovnitř ruku. Vyjela jsem po něm. Ucukl právě včas. "Ale, ale,ty jsi vážně bojovnice. Škoda, že si tě nemůžu nechat. Dostaneme za tebe pěknou sumu. Tak za dvě hodiny by tady měl být překupník." znovu se usmál a pak odešel.

Znovu jsem se svezla na zem. Co mám dělat? Jak se mám přeměnit? Pomoc...

Dvě hodiny uběhli jako voda a já jsem pořád nepřišla na způsob, jak se mám proměnit na člověka. Ke kleci znovu přišel ten lovec a tentokrát s ním byl i překupník. Ten si mě se zájmem prohlédl a pak přikývl. Věděla jsemco to znamená.

Najednou jsem se začala cítit celá vyčerpaná. Možná jsem vyčerpala svou magickou energii a přeměním se zpátky. Lovec přišel ke kleci a vzal si do ruky kuš. Pak klec pomalu otevřel. Pomalu jsem vstala a dělala, že jsem v klidu a půjdu s ním. Namířil na mě kuši. Pomalinku jsem vyšla ven a šla k němu. Nespouštěl ze mě oči.

Pak jsem vymrštila ocas a srazila ho jím k zemi. Rychle jsem se rozhlédla po východu. V dáli jsem uviděla světlo. Rozběhla jsem se tím směrem. Venku jsem uviděla další lovce. Všichni na mě okamžite namířili. Chtěla jsem je přetáhnout ocasem, ale nějak to nešlo. Podívala jsem se dozadu, kde mám ocas. Ale to byla velká chyba.

Někteří mi skočili na krk a snažili se mě připoutat k zemi, jiní mě zase drželi za nohy. Roztáhla jsem křídla. Pak mí zádami projela palčivá bolest. Z jednoho křídla mi začal stékat pramen krve. Viděla jsem , že na pravěm křídle mám středně velkou trhlinu.

V tu chvíli jsem opět omdlela...

**************************************

Čusík!!! :D :D :D

Tak je tu další krátká a nudná kapitola.... tentokrát mě nikdo neotravoval, ale stejně se mi moc nepovedla. :/

No doufám, že se vám to alespoň trovhu líbilo. Příště se budu snažit o delší, ale víte co, příště.... Začíná další nudný školní týden a ten taky nebude nejpohodovější. No...zkusím sem další část přidat co nejdřívě, ale dřív než ve čtvrtek to nebude, takže se moc omlouvám...

Vydržte to se mnou :D

Vaše kachnička :33333