Já se vrátím!

Ale ti jsou jenom tři na světě...

Oči jsem měla stále zavřené. Neodvažovala jsem se je otevřít. Kolem sebe jsem slyšela všeobecný zmatek. Cítila jsem se divně. Bylo mi špatně. Odvážila jsem se konečně podívat co se děje a z toho co jsem viděla jsem neměla radost. Stan cikánky byl převržený a já se na něj dívala z ohromné výšky. Počkat...cože!!!

Podívala jsem se na svoje ruce a místo nich jsem měla drápy a stejně na tom byly nohy. Podívala jsem se do okna jednoho z domů a viděla jsem hlavu černého draka. Zařvala jsem. Opravdu, je ze mě drak!

Alex

Zrovna jsem cvičil boj několika nováčky, když jsem slyšel poplašné troubení.

Tuuut...tuuut....tuuuut....tuuut...

To není dobré...4* znamená nebezpečí ve městě. Nasedl jsem na svého koně, který čekal u ohrady a jel do města.

***

To co jsem viděl se mi vůbec nelíbilo. Uprostřed tržiště stál na zadních velký černý drak a máchal kolem sebe rukama. Kde se tady vzal?! To nebude obyčejný drak. Ale když to není divoký drak znamenalo by to, že je to....to není možné...drakoměnec! Ale ti jsou jenom 3 na světě!

Ale je to pravda. Tohle byl drakoměnec. Vypadalo to jakoby se změnil poprvé v životě, protože i když měl křídla neuměl je moc ovládat a byl celkově neohrabaný. A najednou se dal do pohybu.

Ardhes

Už mě to přestalo bavit. Co se to se mnou děje?! Proč jsem se změnila v draka? Nevím, ale nebyl čas to zjišťovat. Postavila jsem zpátky na všechny čtyři a zkusila jsem se rozejít. Celkem mi to šlo. Zkusila jsem se rozběhnout velkou ulicí, která vedla z města. Ano!! Nic mě nemohlo zadržet. Sice jsem nevěděla vůbec nic o tom proč jsem drak a jestli ještě někdy budu člověk, ale tohle byla příležitost k útoku.

Všichni mi uhýbali z cesty. Pár vojáků po mě střelilo šípy, ale ty se od mých černách šupin jenom odrazily. Byl to skvělý pocit. Zbořila jsem bránu do města a vyběhla na louku. Zastavila jsem se a otočila se zpět k městu. No, nechala jsem za sebou menší spoušť, ale co! Patří jim to.

Všimla jsem si, že mám i křídla. Co takhle je použít? Já jsem pako. Pomalu jsem s nimi zkusila pohnout. ANO!!! Rozevřela jsem křídla a zamávala s nimi. Byla tak lehká. Mávla jsem znovu a trošku jsem se zvedla. Uslyšela jsem za sebou křik a viděla jsem jak za mnou míří vojáci. Byl čas!!

Těžce jsem se zvedla a letěla k lesu. Byl to skvělý pocit. A mám vás!!! ušklíbla jsem se. To je blbost...šklebící se drak, ale co už. Už jsem skoro byla v lese, když jsem pod nějakou těžkou vahou spadla na zem.

Au!! Moc díky. Otočila jsem se na záda, jak nejlíp jsem mohla a viděla jsem jak nademnou stojí drak o trochu větší než já. Stál tak, abych nemohla vstát. Ty křupane!!! zařvala jsem, ale ppochopitelně jsem neuměla mluvit lidskou řečí.

Kdo jsi? zařval na mě ten druhý drak. Co? Já mu rozumím a on zase mě. Fajn...To tě nemusí zajímat! křikla jsem a snažila jsem se mu vykroutil, ale držel mě pevně. Jsi drakoměnec, ale těch je na světe jenom málo - lépe řečeno tři. Já jsem jeden, druhý je z Vatrionu a ty jsi kdo? Zamračila jsem se chtěla jsem ho škrábnout drápem, ale on moji ruku chytil.

Pak jeho pohled sklouzl na moje vypálené D na zápěstí. Vykulil oči a podíval se mi do očí. A v tom jsem to pochopila a myslím, že on taky. Viděla jsem ty šedomodré oči, ten pohled...Alex!!!