Já se vrátím!

"Co přede mnou tajíte?"

Připravovala jsem se na oběd. Po velmi "vtipném" rozhovoru s Callumem mi pořád v hlavě pobíhaly udivené myšlenky. Nevěřila jsem mu, ale nevypadal, že by si to vymyslel.

Když jsem si šla pro koně, zjistila jsem, že nějaký vtipálek ho odvázal a on utekl. Přemýšlela jsem, že bych se znovu proměnila na draka, ale nakonec jsem tuto možnost zavrhla.

Když jsem se konečně dostala zpátky na hrad, stráže mi oznámili, že za pár minut bude oběd, ať se připravím.

Sedím tu už něco přes hodinu a oběd nikde. Tady už to vážně není normální.

Vstala jsem s rozhodnutím, že zjistím, kde je můj oběd. Opatrně jsem vyšla na chodbu. Nikdo tam nebyl. Šla jsem tedy směrem kuchyně.

Od dveří ke mě dolehly tiché hlasy. "zajímalo by mě, kdy to zjistí" řekl jeden. "Nápodobně" řekl druhý a oba se zasmáli.

Rozhodla jsem se poslouchat dál. První hlas řekl: " Myslím si, že to nezvládne. Prostě to nedokáže." Druhý mlčel. "Ale co já vím...možná se Alex vzchopí a ušetří ji." pokračoval první.

To už mi přišlo hodně podezřelé. Alex...jak ví o Alexovi?! Otevřela jsem dveře. K mému překvapení stáli v místnosti dva malí kluci. Mohlo jim být nanejvýš 12 let.

Když mě uviděli trochu se vylekali. "O čem to tady mluvíte?" zeptala jsem se vážně a zavřela dveře. Kluci se na mě zmateně podívali a jeden řekl "O čem to mluvíte?"

Pousmála jsem se. zvolili nenápadnou taktiku, ale ta na mě neplatí. "Ale notak kluci. Můžeme se dohodnout. Co přede mnou tajíte?"

Kluci se na sebe podívají a kývnou. "Kdyby jsme ti to neřekli, tak se naštveš, proměníš se v draka a sežereš nás takže ti to řekneme." řekne jeden.

"Jsme z druhé země." řeknou oba naráz. Zarazila jsem se. To o nich nikdo neví? "Aha...a jak to že tady můžete být?"

"Neví o nás..." řekne ten druhý. Tak teď už mi to vážně přestalo dávat smysl úplně.

"Proč tady jste? A jak jste se sem dostali?" řekla jsem naštvaně. Kluci jenom protočili oči. "Jsem Alexův přítel...No, spíš spoluvězeň" zasmál se jeden.

"Co?" Kluci se jenom zasmáli. Pak se z chodby ozvaly kroky. Podívala jsem se na ně, tvářili se Překvapeně. "Na více informací se zeptej svého přítele." zasmál se jeden a pak oba zalezli za nějaký police.

Do kuchyně vešel kuchař. "Co tady děláte slečno?" zeptal se udiveně. "Někdo mě zapomněl zavolat na oběd." řekla jsem naštvaně.

Kuchař se plácl do čela. "Poslal jsem za vámi kuchtíka, je to nemehlo, omlouvám se." otočil se k lince a podal mi talíř s jídlem a příbor. "Ať vám chutná" mírně se poklonil a odešel.

Sedla jsem si k malému stolečku a začala jist... Podívala jsem se směrem, kterým odešli ti kluci, ale nikdo tam nebyl.

Asi si budu muset promluvit s Callumem. Už zase...

********

Ahoj lidi...
Moc se chci omluvit, že další část je až po tak dlouhé době, ale nějak jsem se k tomu nedostala,neměla inspiraci, škola atd... Znáte to 😀

Budu se snažit další část přidat trochu dříve, ale nic neslibuju. 😘

Díky za votes a komenty...potěší

Kacenkq