Myslíš si že jsi něco víc?!

1.2K 51 4
                                    

Odlepila jsem ho od sebe tedy sílou. ,,Opravdu si myslíš Daniel že jsi něco víc?! To že jsi Youtuber to neznamená že se ke mě můžeš takhle chovat! Nebo ti mám spíš říkat Gogo?! Nebo pane?! Nebudu ti už takhle složit!" neudržela jsem se. ,,Presím ťa ukludni sa! Nebo ti môže prileťet aj dalšja!" doslova na mě zařval. Proč já? Řekla jsem si vduchu a rouhodla jsem se zeptat. Držel mě za obě paže obličejem k němu. Byl blízko. Ano kdysi mě přesně tímhle okouzlil. Bylo to před dvěmi lety na náměstí v Brně. Zrovna byli Vánoční trhy a já byla na Vánoce sama. Přišla jsem ke stanku s trdelníky a chtěla jsem si jeden koupit ale neměla jsem peníze.
Sakra. Měla jsem na něj takovou chuť. Pozoroval mě kluk o rok starší než já z odhadu a zíral na mě. Po nějaké chvíli se snažil mezi davem dostat ke mě. Stálá jsem jako solnej sloup. A koukala na něho...byl krásnej. Měl hnědé vlasy a oči stejné barvy. Je vyšší postavy...pro boha proč ho popisuji když ho znáte.
Tak zrovna mě koupil trdelník a zrovna mě pozval do svého bytu v Brně. Ne v tu dobu jsem s ním spát nechtěla. To jedno gesto...to koupení trdelníku...mě okouzlilo.
Byla jsem do něj opravdu zamilovaná. Po dlouhé době jsem se u něj doma ukázala. Ale v bytě nikdo nebyl. Ale já věděla že má pod rohožkou náhradní klíč. Vešla jsem dovnitř ale nikdo tam nebyl. Teda to jsem si myslela. Sedla jsem si na bilou koženou sedačku. Čekala jsem hodně dlouho a tak jsem si pustila telku. Do místnosti vběhl pes. Byl krásně černý. Vyskočil na sedačku a začal mě lízat. Zavedl mě do ložnice kde na stolečku byla fotka toho psa a pod fotku jméno Meggie. ,,Aha. Tak ty jsi Meggi. Ty jsi rozkošná." asi jsem si ji oblíbila. Sedla jsem si znovu na sedačku a koukala na televizi. Meggi s těží ale přece vylezla za mnou. Uběhla hodina...dvě...tři. Už jsem skoro spala když v tom se hlasitě otevřeli dveře. Lekla jsem se. A Meggie taky. Začala štěkat. Ale uviděla že je to Daniel a přestala a běžela se schovat pryč. Proč se ho bojí? Uviděl mě a říká opileckým hlasem ,,Pojď! Iďeme na to! Šup do postele!"
,,Ty jsi pil?" byla jsem vyděšená.
,,Dělej! Svlíkni sa!" přišel ke mě a chtěl mě polibit. ,,Ne!" odtrhla jsem ho jen on byl rychlejší a chitil mě za paži a hodil mě na zem. ,,Dělej!" Začala jsem brečet.
Zvedl mě a tentokrát mě pevně chytil za obě paže. ,,Au!"...

Vrátila jsem se z myšlenek do reality. A čekala co se bude dít. ,,Ještě jednou se mi vzepřeš a přísahám že ti udělám něco dost horšího než líbání a osahávání." snažil se pronést klidně. Začal si vybalovat a já taky. Někdo klepal. Chtěla jsem jít otevřít ale Daniel mě dost silně posunul za sebe. Otevřel. Ve dveřích byl kluk. Chtěl za námi do chatky. Představil se ,,Já jsem Šimon. Ale ostatně ty mě už znáš Gogo."
,,Ale já ne." řekla jsem a podala mu ruku. On mi ji chytil a políbil. Bylo to pěkné ale jak jsem se obrátila na Daniela uviděla jsem jeho pohled. Žárlivý, naštvaný a vražedný pohled. Trošku jsem se ho bála. Co mi zase udělá? Ale užívala jsem si Smusovy (Šimonovy) doteky. ,,Já jsem Míša." ,,Moc mě těší Míšo......bydlím hned vedle vás tak se někdy stavte." a v tu chvili se rozloučil a odešel. Sakra! Co mi udělá? ,,Už je večeře!" ozval se z venku hlas Jirky. Už?!

Na večeři bylo rizoto. Daniel mě požádal abych mu ho opepřila a on mezi tím zajde pro pití. Chytla jsem pepřenku a otevřela ji na jedné straně. Ale bohužel to byla ta špatná. Celý pepř se mi vysypal do jeho rizota. Sakra...ne...tohle prosím ne.
Než jsem se vzpamatovala tak přišel a uviděl ve svém rizotu tu hroudu pepře. ,,Prečo si to urobila ty čupko?!" ,,Omlouvám se já nechtěla. Chytla jsem to...." skočil mi do řeči... ,,Už nič nehovor! Já to chápem..." ,,Jestli si opravdu myslíš že s tebou budu hrát tohle divadlo tak ne kašlu na tebe a kašlu na to co mi zase udeláš!" hádali jsme se ale nikdo to nevnímal kromě Smusi.
Podporoval mě pohledem. Jako by mi říkal nic ti neudělá já to nedovolím. A v tu chvíli jsem to udělala. Dala jsem mu facku. Zrudla mu tvář a já cítila jeho hněv. Odešla jsem od stolu a šla do chatky. Chvěla jsem se strachem z něj. Chytla jsem po klice ale zaváhala jsem...tady mě najde tady mi něco udělá...musím jinam. Ke Smusovi řekla jsem si. Chytil mě ale za boky Daniel. Otevřel dveře a zamčel. ,,Čo to bolo?! Ak si sa predvedla?! Čo si zo mňa urobila před státními?!"
pořvával po mě jak na psa. ,,Nejsem tvůj mazlík. Abych tě poslouchala!" ,,A čo teda si?!...Jsi len moja! Len moja! Já si s tebou buďem robiť čo budem chcať!" Koukl se z okna. Všichni šli do chatek a zhasli světla. ,,Večerka!" to volal Jirka. ,,A to se pozreme...teď by nás nikdo neprerušoval." Vím na co myslí... ,,Ne Daniel prosím." Koutkem oka jsem zahlédla něčí hlavu v okně. Pak jsem ho poznala Smusa. Přišel mi pomoci? ,,Kam sa zase pozeraš?!...No nič..." z kufru vytáhl provazy. ,,Toto som si pripravil len pre ťeba." Koukala jsem na něj přejícně ať to nedělá. ,,Lehni si na postel!...Na čo čakáš?!" Jak jsem si lehla tak mi vyslékl tričko. ,,Zabudnul som aké sú." Kalhoty jsou dole a odhodil je na druhou postel. Věděla jsem že se sem Smusa snaží dostat oknem. Šroubuje hřebík po hřebíku aby se sem dostal. Ale času je málo.
,,Gogo já jsem pana!" přestal se snažit sundat mi kalhotky a podíval se na mě lítostným pohledem. ,,Tak to tě musím opravdu uvázat aby ses tak moc necukala." Co?! Šimone pohni. Prosím. Daniel došel pro provazi a pevně mi uvázal ruce. Nohu jen jednu. Tu silnější. Pravou. Přesunul se k mím ústúm a začal mě líbat. Nemohla jsem se zabránit! Z úst přecházel polibky na krk...pak narazil na podprsenku. Rozepl ji. Sundal a už jsem měla jen kalhotky. ,,Teraz zažiješ tu najlapšú noc." řekl a začal mi mačkat jedno prso. Bylo slyšet rozbytí okna. Smusa to nevydržel. Skočil na Goga a začal se s ním přát. ,,Míšo utíkej pryč do mé chatky! A vem si ze skříně nějakou košili!" stála jsem a zírala na ně jak se perou. ,,Běž!"
vspamatovala jsem se a běžela ven z chatky...

Doufám že se vám to líbilo a nebyl to pro vás takovej šok. Jen tak BTW tihle je moje nejdelší kapitola. Nechte nějakej komentík. :) chci poděkovat Maky za pomoc při psaní. Díky @makina-rain

TáborKde žijí příběhy. Začni objevovat