Bolest...Štěstí...Láska

1K 50 4
                                    

Běžela jsem po té hnusně mokré trávě. Všude tma. Šimonova chatka byla už jen pár metrů. Už tam budu. V tom jsem cítila prudkou bolest která mi projela celým tělem. Bodla jsem si hodně velký, špičatý a ostrý klacek do nohy. Nebyl skrz nohu. Ale byl hluboko zaryt do masa. ,,Au." jen jsem to špitla aby jsem nepřivolala ostatní. Co teď? Mám to ulomit? Vytahnout? Vytahla jsem to. Prudkou silou jsem cukla směrem dozadu. Bylo to venku. Ale krvácelo to. Sice ne tak moc ale ano. Svižněji jsem dokulhala k jeho chatce. Otevřela jsem a sedla si na postel. Nechala jsem zhasnuto. Jistota. Noha bolela víc a víc. S těží jsem se zvedla a dokulhala ke skříni. ,,Jé. To je košilí." z nějakého důvodu jsem se usmívala. Vybrala jsem si bílou košili s hnědými proužky. Zapla jsem si ji celou kromě dvou horních knoflíků. Ať jsem sexy ne? :D Dveře. Zavřela jsem. Zase jsem dokulhala do postele a lehla jsem si na bok. Viděla jsem na dveře. Po pěti minutách vešel do dveří Šimon. ,,Co se stalo?" vyhrkla jsem ,,Není ti nic?" měla jsem strach. Vstala jsem a dokulhala k němu. Koukal se do země. ,,Co je?" chytla jsem ho za bradu. A pohybem nahoru jsem mu obličej zvedla k tomu mému.
,,On řekl že jsi jen vypatlaná štětka kterou by nejraději hodil na zem a práskal bičem. Ale ty taková nejsi! Nas...Proč je tady krev?!" bylo vidět že je vyděšený
tak jsem prostě řekla pravdu. ,,Jak jsem utíkala do chatky tak jsem si bodla do nohy klacík." ,,Ukaž mi to." Ukázala jsem mu nohu s dírou. ,,Klacík?! Sedni si já ti to ošetřím." byl milý. Dal mi tam dezinfekci. ,,S...au." jen jsem takto sikla a zbytek "oprace" jsem byla ticho. Jen jsem zírala na něj.
,,Kde ses to naučil?" ,,Já? Ve skautu." Jsem zamilovaná. Hned jak mi nohu obvázal a skončil tak mi ránu ještě pofoukal a dal mi na ni pusu. V tu chvíli mnou projela vlna lásky a vzrušení. Chytil mě za ruku ,,Míšo...já...nechceš se přestěhovat za mnou do chatky. Ráno bych ti donesl věci. Nebo radši teď co?" ,,Ráda! Ano. A kde budu spát? Je tady jen jedna postel." ,,Já si lehnu na zem a ty si lehneš na postel...jdu ti pro ty věci." Ach byl tak milý. ,,Dobře ale hned se mi vrať." dodala jsem ze srandy. ,,Tebe bych nikdy neopustil a nechoval se k tobě jako k psovi...tak já jdu." Jeho slova mě zarazila. On mě taky miluje nebo je to jen výplod mojí fantasie? Z ničeho nic jsem sebou hodila na postel a za pár sekund usla. Díky Šimonovy to už nebolelo.

Probudil mě paprsek slunce na obličeji hrálo to. Někdo mě držel za ruku. Moje ruka visela z postele a na ni byla pevně přitisknuta ta jeho. Ještě tvrdě spal. Byl roztomilej když spal. Vypadal jako kluk mích snů. Naa to že spal mi tu ruku držel dost silně a já neměla šanci odejít.
Byla jsem ale ráda. Opatrně jsem druhou rukou otevírala jeho sevření. Prst po prstu. Pomalu jsem položila jeho ruku na spacák. Ale to že jsem byla opatrná asi nepomohlo a on vzdychl a otočil se zády ke mě. Vstala jsem a šla k podlouhlému zrcadlu a zjistila jsem že jsem v pižamu. Cože?! Když jsem usla měla jsem na sobě jen tu jeho košili. A zapnutou. Mám i jinou podprsenku. Kalhotky mám na štěstí stejný. Takže on mě převlékl. To je od něj pěkné. Ale je mi to trošku trapný. Ale vždyť nemám svoje pižamo. Asi mi nechtel hrabat do tašky. Mám na sobě jeho terenky a červené tričko s nápisem Smusa (samosebou). Bylo na zádech podepsané. Líbí se mi jeho vkus.
Ale co Daniel?! Kde je chystá se sem?! Plánuje mi něco udělat?!
Šimon spí tak ho kvůli takové blbosti nebudu budit. Ale přes to jsem si klekla k jeho spacáku. Nahla jsem se k jeho ústům...
,,Ťuk! Ťuk!" ozvalo se. Nekdo klepal. Jdu otevřít. Ale u kliky jsem zaváhala...Co když je to on?!
Rozhodla jsem se otevřít. Ale pro jistotu jsem se koukla škvírkou ve dveřích. Bylnto on! Klekla jsem si k Šimonovi a jemně ho probudila. ,,Šimone. Šimone?" Otevřel oči a né že by vypadal jako zombie (jako skoro všichni z nás) ale rozářil se. Byla mu v očích vidět radost. Z toho že mě vidí? ,,Ťuk, ťuk." ozvalo se zase.
Jen jsem ukázala na skříň. Šla jsem se tam schovat. Šimon vstal a mířil ke dveřím. ,,Jo furt už du!" zavolal. Otevřel. ,,Čau Gogo." řekl Šimon a čekal na jeho hněv. ,,Ahojky. Neviděl si Míšu? Nemôžem ji naísť."

TáborKde žijí příběhy. Začni objevovat