Byla jsem dost unavená tak jsem v Nikově autě usnula.
***Flashback (8.třída- základní škola)***
,,Neodjížděj prosím.." zašeptala jsem mu do jeho promočeného trička od mých slz.
,,Já musím Míšo. Nikdy bych tě neopustil. Vždyť víš že tě miluju." jeho dech se odrážel od pokožky na mé hlavě a já se díky tomu celá chvěla a nebyla schopna uvažovat logicky.
,,Tak proč to děláš?" řekla jsem zoufale a zavzdychala.
,,Rodiče mají novou práci ve městě a na nové škole jsem už přihlášený." zašeptal mi do ucha a jemně mě pohladil na tváři. Zavřela jsem oči. Do nosu se mi opět dostala ta jeho neodelatelná vůně s jemným nádechem vanilky.
,,Nejezdi...prosím" řekla jsem trošku klidněji. Chytil mou tvář a palci mi utřel slzy a rozteklou řasenku. Zahleděla jsem se do jeho smaragdově modrých očí, které mě vždy dokážou uklidnit.
,,Musím sweetheard" udělal smutný obličej a já se uchechtla.
,,Tak se mi líbíš...když se usmíváš" taky se usmál a pustil mě z objeti. Opustil můj pokoj... navždy...
***Konec flackbacku***
Co?! To je moje vzpomínka! Nik! Odtut ho znám. Jak jsem na něj mohla zapomenout?!!
,,Niku!!! Ne Niku!!!!" řvala jsem ze spaní.
,,Míši probuď se!" třepal se mnou.
Otevřela jsem oči a Koukla na něj. Okamžitě jsem se mu pověsila kolem krku.
,,Promiň. Moc se ti omlouvám. Jak jsem mohla zapomenout?" rozbrečela jsem se.
,,To je v pořádku. Už jsme tu...půjdeš dál? Kafe? Nebo tak?"
Zasmála jsem se a přikývla
