"Omluva"

605 35 4
                                    

Smusa pohled:

11:31

,,Až se probere tak tam má nachystané jídlo, pití atd." zajímal se Vadim tak jsem mu to vše řekl...jak brečela, jak usla,jak je nádherná zasnil jsem se. V tom mě ze snění vytrhl Datel. ,,Hele...em...sorry za bráchu on má potřebu mě hlídat a někdy to zajde do extrému." nasadil jsem falešný úsměv. Snažil jsem se udržet ten vstek a smutek co ve mě je. ,,Jo to je v pohodě." přecedil jsem mezi přední zuby a zíral na něj. ,,Tak já se ještě zajdu omluvit jí jo." otočil se a šel k naší chatce. Úsměv jsem shodil a nasadil jsem neutrální výraz. ,,Debílek namachrovanej." zamumlal jsem. Počkat je možné že při představě o tom že tam s ní sedí na naší postely jsem opravdu žárlil?

11:34

Jak jí asi je. Datel ještě nepřišel z náší chatky. Určitě brečí. Místo abych ji utěšoval tak tady učím nějaký fakany parkour. Baví mě to ale nemusím to dělat i tady.
Klid! Ona tě miluje! Tak si nemysli že ne!

Míša pohled:

11:33

Probrala jsem se a snažila se nemyslet na to vše otočila jsem se na druhou stranu. Někdo stál u tácu se snídaní. Džus, rohlík, šunka atd. Podívala jsem se na jeho obličej. Datel?! ,,Děkuju." usmála jsem se na něj. ,,Ne, počkej..." v jeho hlase byl slyšet smích ,,...to jsem nedonesl já to donesl Šíma. Já se přišel omluvit za bratra." sklonil hlavu a sedl si na naši postel. Sedla jsem si. Chytla jsem mu bradu a hlavu zvedla nahoru. ,,To byl jen omyl. Není to nic vážného. Nebuď kvůli tomu skleslí." sundala jsem svoji ruku z jeho brady. Ale udělal něco co jsem nečekala. Chytil mě za tvář a přibližoval se k mým rtům. ,,Co děláš?!! Nech mě!" co nejrychleji jsem vstala a utíkala z chatky. ,,Šimone!" volala jsem na 3imona co byl přímo naproti mě a chtěl skočit Backflip. ,,Míšo?" běžela jsem do jeho objetí. ,,Miluju tě." pošeptala jsem a on mě jen pohladil mě po vlasech. ,,Děje se něco?"

Takže tady je další část doufám že se vám líbí a nechte nějakej komentík. Tak ZATÍM ČUS!!!

TáborKde žijí příběhy. Začni objevovat