Věnováno jajapaja120 děkuji ti za podporu a nejlepší komentáře pod sluncem 😇
🔝🔝🔝🔝
Šimon pohled:
Otočil jsem se a tam na chodníku ležela ta osoba...rychle jsem vstala a nechal Datla. ,,Omlouvám se já nechtěl..." zašeptal jsem Míši do ucha a dal si její hlavu na svůj klín a hladil ji po vlasech. ,,To neznamená že jsi to neudělal..." odsekl Vadim co stál opodál. Jedna holka zavolala vedoucího aby se na ni podíval. Měla rozbitou hlavu ale prý to není tak vážné jen jí to obváže a bude ležet. Bodanec do zad...smrt rodičů...rozbitá hlava... Říkal jsem si v duchu. A to jsem ještě zapomněl dodat že byla skoro znásilněná. Tak moc ji miluju. Tak moc...
Neděle (poslední den táboru)
Těch pár dní Míša strávila v chatce. Jen spí. Občas se probere aby se napila nebo najedla. Dnes jedeme domů...ke mě domů.
Sice jsem jí to ještě neřekl ale bude bydlet u mě. Hodně jsem přemýšlel nad tím jak se jí potom omluvit. Doufám že mi odpustí a neuteče ode mě. Zabíjí mě to...každý den...že jsem jí ublížil. Už to nikdy neudělám. Přísahám.
***
,,Chceš s tím pomoct?" zeptal se Datel se zlomeným nosem a šrámy na tváři. ,,Jak chceš...hele sorry...byl jsem vytočenej." bylo mi blbý se mu omlouvat za něco co si zavynil sám. ,,Jo v poho." podíval se na mě a usmál se. Já se nesmál. Měl jsem chuť se zabít. Kdybych to všechno nezavinil já...tím že jsem se líbal s tou holkou a kvůli tomu šla za Vadimem a kvůli tomu ji bodli a kvůli tomu se jí Datel šel omluvit a pak ji chtěl líbat...chtěl jsem ho zmlátit tak by se nestalo to co se stalo. Srovnal jsem si to v hlavě začal jsem nosit kufry k autu...
Tak tady máte další část s věnováním a doufám že se vám líbila a ZATÍÍÍM ČUS!!!
(Věnování do komentu)
