Zbohem...

548 26 7
                                    

Hodil jsem sebou na postel a přemýšlel jestli jí mám zavolat.

,,Tak jo jde se na to." povzdechl jsem si. Vytočil jsem její číslo.

*Haló?" zeptala se ubrečeným hlasem. Nemá moje číslo v kontaktech proto to zvedla.

*To jsem já Šimon...vrať se prosím.* čekal jsem na její odpověď. Jen si povzdechla.

*Šimone...já nevím jestli ti to s tou holkou mám věřit. Užijte si večer. Zbohem.* hned jak to dořekla tak to típla.

,,Sakra! Doprdele!" začal jsem rozhazovat věcmi okolo sebe. To sem posral. A ta holka je pěkná mrcha! Ona za to může! Tak jak jsem zjistil je to moje sousedka zazvonil jsem na zvonek. Okamžitě přeliběhla ke dveřím. Koukla se kukátkem které jsem zakryl. Bylo slyšet odemykání dveří.

Míši pohled:

To mu jen tak neodpustím. Nevím jestli ta holka říkala pravdu ale z nějakého důvodu jsem jejím slovům věřila.
Jsem vyčerpaná. Proto jsem si sedla na kraj lesa a koukala na osvícenou silnici. Jsem celkem daleko od města. Ani nevím kudy zpět. Ale to je mi v tuhle chvíli úplně jedno. Už jsem usínala když v tom těsně přede mnou prudce zastavilo auto. Měla jsem celkem strach tak jsem dělala že spím a doufala že pojede dál. Otevřeli se dveře od auta a já se pomalu chystala na útěk. Kroky se blížili ke mě. Pootevřela jsem jsedno oko a uviděla muže. Byl vysoký a někoho mi připomínal.

,,Vstávej! Vím že nejspíš!" oklepala jsem se z jeho slov a vstala. Rychle jsem se rozeběhla směrem do lesa. Ale to nestačilo. Je moc rychlý. Chytil mě za zápěstí a táhl mě do auta. Snažila jsem se mu vyškubnout ale jeho seření bylo moc pevné. Dotáhl mě k autu a otevřel dveře na místě spolujezdce a surově mě hodil na něj. Zabouchl dveře ty se okamžitě zamkly a já neměla šanci na útěk. Sedla jsem si normálně a čekala co bude dál. Sedl si za volant a nastartoval. Konečně se mi naskytl pohled do jeho tváře. Měl delší kudrnatě vlasy, plné narůžovělé rty a husté tmavé obočí. Byl pěkný ale Šimonovi se nikdo nevyrovná.

,,Jsem Nikolas. Ale říkej mi Nik kotě." šibalsky se usmál a já se jen pohrdavě zamračila.

,,Dáme si pravidla. Nebudeš se na mě mračit a hrát si na nedostupnou jinak tě potrestám. A věř mi potrestat nechceš. Budu si stebou dělat co chci a kdy chci. Jestli se budeš vspírat tak tě potrestám jasný?!" byla jsem vyděšená a nevěděla co na to říct.

,,Co si o sobě myslíš?! Že mě uneseš a já tě budu poslouchat?! Jsi naivní!" smích se mu z tváře vytratil. Napřáhl se a uhodil mě do tváře.
Po chvíli se mě zeptal.
,,Už budeš hodná holka?!" Držela jsem se za tu tvář. Neuvěřitelně to štípalo a bolelo.

,,Ano." odpověděla jsem bez přemýšlení.

,,No tak vidíš. Když budeš hodná tak si to i užiješ." na co naráží?!
Nastartoval a jel někam daleko odtud.
***
Celou cestu autem značky Mercedes s černými skly vládlo zvláštní ticho. Asi za 12 minut což jsem zjistila díky digitálním hodinám na palubní desce auta jsem se odhodlala něco říct.

,,Kam to jedeme?"zeptala jsem se co nejmileji. Na jeho tváři se objevil výsměšný úšklebek.

,,Daleko, swetheard." věnoval mi letmý pohled a položil svoji ruku na mé stehno. Automaticky jsem mu ruku shodila dolů. Až po tom jsem si uvědomila že to není dobrý nápad.

,,Co zase děláš?!" křikl na mě a přibržďoval až nakonec úplně zastavil na kraji vozovky.

,,Promiň." sklopila jsem pohled na svoje stehna a prsty žmoulala lem svého třika.

,,Mě se nemusíš bát. Neublížím ti jen mě prosím poslouchej a nebraň se. Zkus si to naopak užívat." stále jsem se mu nepodívala do očí. Celkem jsem se ho bála ale něco ve mě říkalo že mi neublíží.
Šimonův pohled:
,,Co tady děláš? Rozmyslel sis moji nabídku?" povytáhla obočí a
já se jí upřeně díval do očí. Ten vztek byl tak velkej.

,,Co si o sobě myslíš ty krávo blbá?!" křičel jsem po ní a napřáhl jsem se a dal jí facku. Bylo to špatné ale může si za to sama. Zničím jí život jako ona ho snad dočasně zničila mě!
Bez dalšího slova jsem odešel a chtěl se vrátit do bytu.

,,To snad ne!" zapoměl jsem uvnitř klíče. Já jsem debil. Ale mobil mám v kapse. Alespoň že tak. Rodiče mají další klíč tak za něma zajedu v tuhle hodinu volat klíčníka nebudu.
***
Na cestě k našim jsme se s nějakým týpkem co měl černej Mercedes furt předháněli. Zdálo se mi že jsem přez přední sklo zahlédl Míšu na místě spolujezdce. Ale tu myšlenku jsem rychle zahnal.
Ta osoba v autě byla až moc podobná Míši. Ten chlap mi připomínal někoho z minulosti. Ale koho?

Taak to byla další trochu delší část a z předchozí kapotoly *Omlouvám se* vyznělo jasně že mi není nejlépe ale toto je milé odreagování.
A jak se vám líbí nová postava Nik? Bude zlý nebo hodný? Co si o něm zatím myslíte. Napište do komentů.
Míša😊😍😘

TáborKde žijí příběhy. Začni objevovat