10:00 AM ("ráno")
Probudila jsem se v Šimonově sevření. Kde jsou ty blbý hodiny?
Ajo tam! Přemýšlela jsem. 10:01?! Šimon spal tak jsem mu dala malou pusu na tvář. Když v tom se začal smát a udělaly se mu na tváři ty jeho ďolíčky které byly přes celou tvář. Jak já ty jeho ďolíčky miluju. 😘 Vždy mě jeho úsměv donutí smát se taky ať se děje co chce! Byl vzhůru a chytil mě za tváře a začal si s němi hrát "na kačenku" jak to dělávají babičky. ,,Šimone nech toho!" šíleně jsem se smála a nemohla jsem přestat. On taky. Zvonil mi telefon...Milan? Proč mi volá Milan. ,,Počkej pusť mě. Volá mi Milan." postěžovala jsem.
,,On počká." Čekala jsem že to řekne tak jsem měla připravenou odpověď. ,,To ty taky." a ironicky jsem se usmála. Vzala jsem telefon do ruky a ještě se smíchem mluvím do mobilu. ,,Čauky Mili. Děje se něco?" smála jsem se i teď protože Šimon na mě dělal ksichty. ,,Dobrý den. Vyjste Michaela Prokešová? Dcera Jany a Milana Ševčího?" úsměv se najednou vytratil i přes jeho ksichty. ,,No...ano. Kdo jste?" byla jsem hodně vyděšená a nejistá. ,,Já jsem od policie. Seržant Novotný. Musím vám oznámit jednu smutnou správu..." seděla jsem na posteli s tváří bledou a vyděšenou jako po smrti.
Krátký pohled Smusi:
,,Ano mám přítele kterému bylo osmnáct." odpovídla do telefonu.
Znejistěl jsem. ,,Jsem na...aha tak to už víte...dobře..." stekla jí jedna slza po tváři až na její pižamové
tričko. ,,Děkuji a naschledanou."
Začala rychle mrkat. Pak zavřela oči a z nich tekly proudy slz. Zkousla si spodní ret. Rychle jsem z ležení vstal a sedl si na postel vedle ní. Svoji hlavu rabořila do mého ramene a já měl celé rameno za pár sekund promočené. ,,Prosím ř-řekni že to není pra-pravda." pláčem se zalykala. ,,Co se stalo? Neplač. To se spraví." ,,To-tohle ne...jsou mr-mrtví...chápeš. Kdo-kdo mi je vrátí? Ši-Šimone." v tom okamžiku kdy to dořekla jsem cítil ten její smutek a začal ji hladit po hlavě. ,,Neboj oni tady stále budou jen pro tebe." přemýšlel jsem co bude dělat. Kam půjde? Kde bude bydlet? Z čeho bude jíst? Nastěhuje se ke mě. Budu ji celý svůj život chránit a pomáhat jí. Miluji ji. Ani jsem její rodiče nestihl poznat. Brečela čím dál mín. Dech,tep vše se jí zrychlilo. Ale už to ustává. Dech je pomalý, klidný ale trošku přerušován vzlyky. Usnula. Bude lepší když bude spát. Položil jsem ji na postel oblékl se a šel na snídani.
10:57 AM
Donesl jsem jí na táce snídani džus, rohlík, šunku, sýr a tak dále. Přidal jsem i kytku s vázičkou. Nechci aby se tak trápila. 😞
Trošku smutná část. A doufám že se líbila. Do komentářů mi napište jakého Youtubera chcete v dalších částích. Tak ZATÍÍÍM ČUS!!!
