Věnováno mé oblíbené spisovatelce mému @happy-corn Mám tě moc ráda😘
,,Ahoj, mějte se pěkně." slyšela jsem hlasy okolo sebe, ale nevěnovala jsem jim pozornost.
Šíleně mě bolela hlava. Přemýšlela jsem nade mnou a Šimonem. Byla jsem v autě na předním sedadle. Auto nastartovalo a my vyjeli.
***
,,Míšo? Už jsme doma." otevřela jsem ospale oči a uviděla Šimona. Měl zarudlé oči a po tváři mu stékaly slzy. Bylo mi ho líto. ,,Pomůžu ti ven." přerušil to nesnesitelné ticho. Jeho hlas se lámal a občas z něj vyšel i vzlyk.
,,Ne-" odkašlala jsem si ,,Neplakej." podívala jsem se mu do očí a snažila se zvednout svoji ruku. Podařilo se mi to a dala jsem mu svoji ruku na tvář a utřela mu všechny slzy. Bylo vidět že je šťastný a že mě potřeboval. Sklopil moje sedadlo tak že jsem ležela pak sklopil svoje. Najednou mě nic nebolelo. Chtěla jsem ho. Chtěla jsem Šimona. Po dlouhé době jsem zase viděla jeho ďolíčky. Začala jsem se nehorázně nahlas smát. ,,Je tu něco k smíchu?" zeptal se se smíchem v obličeji i v hlase.
,,Ne." řekla jsem s neustávajícím smíchem. ,,Tak já ti dám důvod."
hned jak to dořekl tak se vyhopl nade mě a sedl si obkročmo na můj pas. Chvilku jsem čekala co se bude dít. Začal mě lechtat na krku a na břiše. ,,Nech toho!" vyhrklo ze mě ale on nepřestal. ,,To tričko mi zavazí." podíval se do mých očí. V jeho byly jiskřičky vzrušení a touhy.
