Zatřásla jsem s Vadimem a on se probudil. Proužek krve stékal na jeho bílé tričko. V tu chvíli jsem
měla chuť ho naposledy políbit ale pak...to není Vadim s kým bych chtěla spát. Je to Šimon! Kde teď je...? ,,Zbohem." vypustila jsem z úst a v tu chvíli jsem omdlela. Pak už jsem jen slyšela hlasy ale ne moc dobře. Něco jsem přece jen rozpoznala. Šimona...,,Co se jí stalo? Kdo?!" Byl naštvaný poznala jsem to z jeho hlasu...,,Proč máš na triku její krev?!" vyjel po Vadimovi
,,Hele uklidni se." začala jsem slyšet lépe začínající hádku kvůli krvy na triku. ,,Já?! Já se mám uklidnit?! Ty jsi s ní spal?!" cítila jsem jak mě z obou stran chytl za ruku i Vadim i Šimon. Sakra. To jsem pokazila. 😕 ,,Šimone přišla za mnou kvůli tobě! Byla smutná a tak jsem ji chtěl nějak utěšit...přiznávám že je krásná a chtěl bych s ní být ale ona nemiluje mě...ale tebe! A ty uděláš takovou blbost!" Šimon neměl slov. Vadim se náhle sklonil k mému uchu a tiše pošeptal slova co se mi tak líbila
,,Tak někdy jindy zlato." to oslovení mě donutilo se usmát. Otevřela jsem oči. Viděla jsem Šimona to mi k uzdravení stačilo. ,,Miluju tě! A nechci od tebe nikdy pryč!" řvala jsem v Šimonově náručí.
Dneska taková kratší a nic moc ale snad se líbí. Zatím ČUS! 😇😊
