,,Děje se něco?" při jeho otázce jsem se rozbrečela. ,,No tak...šhhhh...to bude dobrý neboj." uklidňoval mě a posadil nás na trávu. ,,On...on..." nebyla jsem schopna to doříct. ,,On co? On ti něco udělal?!" jen jsem zvadla pohled na jeho obličej a zase jsem se zabořila do jeho ramene. ,,Já ho zabiju!" ,,Ne Šmone prosím to nedělej." bála jsem se že mu něco udělá tak jsem prosila. ,,On si to zaslouží!" byl naštvaný. Bylo to na něm vidět. Už dlouho jsem ho neviděla jak se usmívá. Ty jeho ďolíčky. Vzpoměla jsem si na dobu kdy mezi námi nikdo nebyl.
Když najednou se Šimon zvedl a já si lehla do trávy a zase se mi spustily slzy.
Šimon pohled:
Hajzl! Vyplakávala se mi do ramene. A byla tak krásná jak to mohl udělat? Chtěl ji políbit...a nevím co by se stalo kdyby neutekla. Zahlédl jsem ho u naší chatky a okamžitě jsem Míšu položil na trávu a bežel mu rozbít držku. Utíkal rychle ale né dost rychle. Skočil jsem mu na záda a on se skácel k zemi. Otočil jsem ho obličejem ke mě a dal ruku v pěst. Mlátil jsem ho jako posedlej. Někdo mi chytil ruku ale já jsem toho někoho tou rukou odhodil pryč na chodník. ,,Ježiši...není jí nic?...ne to nebyl Šimon...nebo jo?" slyšel jsem několik hlasů za sebou. Otočil jsem se a tam ležela na chodníku osoba co jsem shodil ze své ruky...
Takže za 1. Děkuju moc za 1,1K vidění ani jsem nečekala že to bude mít takový úspěch...za 2.Vaše komentáře mě moc motivují psát dál...za 3.Moc vás miluji...4.Nechcete někdo věnovat kapitolu?...za 5. Pište otázky na postavy z příběhu udělám ask. Tak ZATÍÍÍM ČUS!!!
