Děláš si srandu !?

560 34 8
                                    

,,To tričko mi zavazí." řekl. V očích měl jiskřičky touhy a vzrušení.

,,Jejda. Tak co s tím budeme dělat?" zašišlala jsem jeho směrem a usmála se jako školačka.

,,Ha ha ha" pronesl ironicky. Jeho ruce se ocitli na mých bocích. Chytil lem třička a pomalu ho vyhrnoval víš a víš. Už v tuhle dobu se mi zrychloval dech. Tričko mi přetáhl přes hlavu a dával mi malé polibky na bříško a na podbříško. Vzdychla jsem.

,,Líbí se ti to zlato?" s pohledem upřeným do mých očí si skousl spodní ret.

,,An-" přerušilo mě poklepání na sklo od auta na Šimonově straně.

,,Kurva" řekl spíše pro sebe. Nevěděla jsem kdo to je a tak jsem se málem posrala strachy.

(TEĎ PŘICHÁZÍ ČÁST PRO MISTRA TAKŽE TOTO MÍŠA NEPSALA)

,,Oblíkni se." hodil po mně tričko já si ho na sebe rychle navlíkla. Ohlídla jsem se na Šimona, který už čekal vedle auta.

,,Pojď." chytil mě za zápěstí a táhl ke dveřím jeho bytu.

,,Šimone" řekla ta holka a podívala jsem se na ni. Kdyby mohla tak mě zabije pohledem.

"Asi nějaká fanynka" pomyslela jsem si.

,,Nech nás bejt Natali." odsekl ji Šimon a táhl mě pryč.

,,Ale Šimone já myslela, že včera sis to užil." podívala se do země a já se Šimonovi vytrhla.

,,Cože !? Neříkal si náhadou, že jsi byl na workshopech !!!" zařvala jsem a odstoupila od něj.

,,Co to není pravda byl jsem tam Tary ti to potvrdí." řekl a v jeho očích byla vidět strach.

,,Jo a jak bys mohl být na dvou místech zároveň." optala se a zamrkala řasama, který byly umělí jako její kozy, který neměla.

,,Může mi to tady někdo konečně vysvětlit." rozhodila jsem kolem sebe rukama.

,,Jo chodíme spolu že Šimone." chytla ho za ruku a mně se do očí nahrnuly slzy.

,,Jak si mohl." zašeptala jsem a pár slz mi přeteklo.  Otočila jsem se na patě a šla pryč.

,,Ne Míšo počkej ona si vymýšlí já bych s ní nikdy nic neměl." zařval a chytil mě za rameno.

,,Jo a jak ti mám po tom všem věřit teprve, až jsem přijela na ten blbej tábor tak mi začal jít život do sraček."  zařvala jsem na něj vysmekla se mu a začala utíkat pryč.

Nevím kam utíkám, ale je mi to někde.Teď chci být sama.

Nenávidím lež, ale vím, že pravda někdy bolí.

Šimon:

,,Doprdele." zařval jsem a pěstí praštil do fasády domu.

,,Jo tam to může bejt taky." odfrkla si Natali mezitím co se dívala na svoje nehty.
Nohou se odrazila od domu a přešla ke mně.

,,No tak Šimone, už nám nic v ničem nebrání." zašeptala a konečkama prstů mi přejela z ramene až po konec ruky.

,,Vypadni" sykl jsem na ni. Ona se, ale nehla ani o píď.

,,Řekl jsem ať vypadneš." zařval jsem a odstrčil ji od sebe.

,,Udělám ti že života peklo." řekla si spíš sama pro sebe než pro okolí.

,,Kráva" zamumlal jsem a otevřel vchodové dveře.

,,Proč nemůžeme mít výtah." znovu jsem vykřikl a nasupěně jsem začal vycházet schody.
Vztek ve mně jenom vřel a stačila by jen malá kapička a já bych vybuchl jako sopka.

Otevřel jsem dveře od bytu a hned s nima hlasitě bouchnul. Dveře se zaklaply a já ze sebe skopnul boty.

HI PEOPLE !!!!!!!!!!!!
It's me nejúžasnější a nejkrásnějších LucyPenguin7. Všichni si přečtěte můj příběh. Děkuji. Mám vás ráda a pište mi komentáře a lajkujte.

LUCY

Jojo jasný. Díky za napsání této části.😘 Míša

TáborKde žijí příběhy. Začni objevovat