Modern corset lady diary

4.8. 1849

Ráno proběhlo, jako každé jiné. Vstala jsem, převlékla se a nasnídala. Ten stereotyp už mě začíná zžírat.

Jediné, co mě z toho nudného rána vytáhlo byla menší hádka Issabel s Jackobem. Jéééj. Vlastně jej ne. Hádali se o tom, proč ještě nejsem vdaná. Protože amnézie vole. S tou se jen tak nevdám. A jak řekla Issabel, s mojí povahou by si mě vzal leda tak blázen. Děkuji. Opravdu děkuji. Na jednu stranu výhoda, na druhou nevýhoda. 

Hele, já to mám vymyšlené dopředu. Přišla jsem na ten geniální nápad včera pozdě v noci. Vezmu si Paula. Spolu vycházíme a jemu se líbí moje nová povaha. Pořád budu moct štvát poberty. 

  Ty vole, to byla sranda. No teda na zdejší normy. Vplížila jsem se Pobertům do pokoje a vydrancovala jsem jim šatní skříně. A hned jsou o čtvery kalhoty chudší. Hmm na rande si vezmu ty tmavě zelené. K tomu bílou košili, kterou jsem našla a na to nějakou bundu. Však ono se v Heatheřině šatníku najde, co bych mohla rozstříhat.

Oběd naprostá nuda. Zase se bavili o té krizi. Hmm, která to byla? Nebo spíš je? Abych se případně pojistila. I když. Stačí bohatý manžel z vyšší vrstvy a ono se to vyřeší samo. Ooo Paule o naší lásce se budou psát knihy. Při nejhorším je budu psát já. Nebo někdo najde tenhle deník a bude hotovo. Do mojí role obsadí nějakou fešnou herečku z Hollywoodu a Paula si zahraje nějakej supr sexy brit. Protože britové jsou pořád sexy. 

Takže kalhoty, košile a (sorry Heather) jedna zničená růžová blůzka. Koukám tak na sebe do zrcadla a musím se pochválit. Na tuhle dobu vypadám zatraceně dobře. Oni tady snad mají kouzelná zrcadla. Vůbec si nepřipadám tlustě. Ne, že bych si tak někdy připadala, ale.....

No nic. Tohle já řešit nebudu. Vypadám famózně, vezmu si Paula a budu vládnout světu. Egoismus jak něco. :D

Po večeři:

Takže rychle shrnu večeři. Nudnou večeři. Jackob se hádal nejdřív s poberty a potom s Issabel o tom, že je nebezpečné jet do Londýna. Že je prý revoluce. Hele nebylo to to jak to začalo v Paříži a pak se to rozšířilo do Evropy, jako mor? I když takhle to bylo se spoustou revolucí. 

No nic. Každopádně Issabel odjíždí zítra ráno. Fajn dobré to vědět. A pobertové odpoledne. Hned po obědě. Potom to tu budu muset vydržet s tím prostoduchým bláznem. Dobrá Jackob nejspíš prostoduchý není, ale blázen a debil to je.

No a před večeří bylo další rande s Paulem. Je fakt divný tomu říkat rande. Ani jednou jsme se nepolíbili nebo si nevyznali lásku. Nebo něco takového, co zamilované páry dělají. Ale i tak mě potěšilo, když  jsem ho uviděla. No a on uviděl mě.

"A...ahoj, prosimtě, co to máš na sobě?" zeptal se zděšeně. Měla jsem chuť mu vysvětlit módu 21. století, ale nejspíš bych daleko nedošla.

"Oblečení"

"Máš kalhoty. A co si udělala s tou blůzou?" Jakože fakt? Máš něco proti kalhotům? Vysvětlila jsem mu, že mě nebaví pořád chodit v sukni, a že až budeme lézt na stromy, což jsme dělali, tak se mi to bude hodit. 

Vysloužila jsem si mírný povzdech a zamračení. Alespoň, že není jako Jackob. Ten už by mi dělal přednášku.

No zase jsme procházeli zahradou a občas se hádali. O budoucnosti parního stroje. Co by? Bude nahrazen benzínem a naftou. Samozřejmě jsem to musela říct, aby mi rozuměl. Což byla dost velká prča. 

No a na ty stromy jsme lezli. Teda já. Zdrhala jsem před ním. Měl u sebe skicák a já jsem mu ho sebrala a vylezla na strom. Nadával jak něco. A proč? Protože jsem si prohlížela ty kresby. 

A byly celkem hezké. Květiny, zátiší a všechno možný. A pak tam byly dva obrázky nějaké dívčiny. První byla hodně malá. A byla to Heather. Juuj To je rozkošné. Když jsem se ho na tu kresbu ptala, tak odpověděl, že chtěl mít něco na památku až bude někde pryč. No a prý, že se s ním nemohu vdát. Po tomhle obrázku si to myslím a mám i odůvodněné.

A druhý byla taky Heather. Starší. Nebo jsem to spíš byla já v Heatheřině těle. Měla můj profiface. A když jsem se ho ptala na ten, tak mám pocit, že se Paul začervenal. Bože on mě miluje :3 Teda Heather. Nebo mě. Nevím. 

Bohužel pak vylezl na strom a skicák mi sebral. Na oplátku chtěl vidět nějaké moje. Zaběhla jsem do domu a pár mu jich přinesla ukázat. Ha kreslím líp jak on. 

Ale líbily se mu. Prý, že mám zvláštní styl kresby. No a pak už já musela jít na večeři a on domů.

Bohužel jsme se nedohodli, jak to bude  zítra. Úplně jsem na to zapomněla. Ach jo. No co se dá dělat. Uvidím, jak to bude.

Nazdar, potřebuji od vás čtenářů této šílenosti jednu věc. Abyste odhlasovali jednu anketu. (v externím odkaze) Není to žádné, kdo má nejlepší knihu. Je to spíše o tom, kam až můžu v téhle knize/deníku zajít. Nechci se někoho z vás dotknout nebo pohoršit. Tak prosím hlasujte. Doufám, že víte jak to myslím. :)