Modern corset lady diary

16. 8. 1849 Adéla

Není to tu tak špatný, ale nemám si s kým povídat. Jonathan se pořád snaží mě nějak rozveselit. Hodně štěstí.

Bože mě se tak stýská. Po domově. Kámošky, YouTube, Facebook. Dokonce i po škole se mi stýská. A tady? Ano. Paul. Já ho tak moc chci znovu vidět. A nemůžu, protože jsem zavřená tady já tom panství. Není to fér.

Jinak všechno je pořád stejné a jede to pořád dokola. Snídaně, oběd, večeře, procházka po zahradě.

Jediný, kdo mi tu pomáhá je Betty. Povídá si se mnou, ale není to úplně ono. Chtěla bych tu někoho mého věku a století. 

Dnes prý přijde někdo na návštěvu. Bych mu mohla nakukat, že Jonathan mě tu drží a používá, jako sexuální služku. Pokud jo, tak mě snad ten člověk odsud dostane. Zpět domů. A teď myslím domov u Issabel a Pobertů. Sakra i ti mi chybí. A to jsem tu jen chvíli.

Jak dlouho tu vlastně jsem? 9 dní nejspíš. Já chci zpět.

Skvěle. Oběd jako každý jiný. Jonathan se se mnou snažil mluvit, ale mě to bylo jedno. Akorát jsem mručela hmmmčela. A dloubala do oběda. Nějaké maso a brambory. Ne že by Betty neuměla vařit, ale.... Neměla jsem chuť.

No a potom se Jonathan vykvákl, že přijede návštěva.

Takže teď mám tak hodinu na to se připravit.

Smutné oči, slzy, nějakou hlášku, po které mě ten člověk dostane pryč. Bohužel neřekl, kdo to bude.

~~~

Skvěle. Takže návštěva přijela. Byla celkem milá. Nějaká paní. Tmavé šaty, trochu starší. Blond vlasy a šmodré oči. Šmodré = šedé a modré. Nové slovo. Neologismus. Češtinář by byl na mě pyšný. 

Každopádně, co jsem rozuměla, tak se jmenuje Charlotte a všechno tady kolem jí tu patří. Ha Jonathane. Nejsi tak bohatý. 

Byla celkem milá. Sice se většinu času bavila s tupcem, ale občas se mě taky na něco zeptala. Třeba na názor na nějakou věc. 

Jonathan vypadal celou dobu zvláštně. Možná nebyl zvyklý, aby byla žena váženější než on. Pcha

A Charlotte byla fajn. Hodně fajn. A dokonce šlo s ní i kecat o klucích a tak. Když Jonathan na chvilku odešel, tak se na mě podívala a usmála.

"Tak co? Jaký je?" zeptala se. Trochu jsem nevěřila svým uším. 

Vysvětlila jsem jí, že mě to tu nudí a raději bych byla zpět doma, kde mám i lásku. 

Potom se mě vyptávala na Paula a jak jsme se poprvé setkali. Vyprávěla jsem jí o tom plese, kde byl i Jonathan a potom jsem se přiznala, že mám amnézii.  Trochu mě litovala a vyptávala se mě dál. Neřekla jsem jí o tom, že jsem z 21. století. Nejsem šílená. 

Potom se Jonathan vrátil a zase se bavil s Charlotte o pozemcích a situaci ve světě. Proč jsem sakra neposlouchala víc o dějepise? Možná bych nebyla tak zmatená.

Charlotte potom s večerem odjela. Na koni. Čekala jsem kočár, ale ona tady byla opravdu na koni. Skoro k neuvěření, že se na něm v těch svých šatech udržela. Ale nejspíš má nějakou praxi. 

No a potom byla večeře. Byla jsem ochotná se po tom zajímavém rozptýlení s Jonathanem bavit, ale stejně to nikam nevedlo.

A musím někdy poděkovat Betty. Připravila mi naprosto skvělou koupel. A dokonce teplou. Poležela jsem si v ní skoro hodinu. Potom už byla chladná. Vlezla jsem a teď jdu spát. Není nic lepšího než se po koupeli zachumlat do peřin a usnout. Jenom škoda, že tady a bez Paula.

Omlouvám se za delší neaktivitu. Nějak se mi nechtělo a tvořila jsem spoustu dalších věcí. Tak snad se vám kapitola líbila. Jinak cosi myslíte o Lady Charlotte. A o všech ostatních?