Modern corset lady diary

2.8. 1849 Ples

SOU

Doběhla jsem dolů a vyšla z domu. Tam stál jednoduchý kočár. Rychle jsem nastoupila. Jackob mi chtěl pomoct. Pff 

Vylezla jsem si do kočáru sama a ještě jsem na něj udělala výraz *got u problem

Cesta netrvala ani 10 minut. Bylo to opravdu jen kousek. Issabel mi celou cestu vymlouvala do hlavy díru. Jednoduše, jak se mám a nemám chovat. Stejně jsem většinu z toho vypustila z hlavy, když jsem uviděla ten barák. 

Byl ohromný. První vystoupil Jackob. Ten potom pomohl Issabel a mě. Před domem stálo spoustu lidí. Issabel mě rychle chytla za ruku a tak trochu mě táhla do domu.

Pomalu jsme procházeli hloučky lidí. Občas nás někdo zastavil a pohovořil si s Issabel. Bylo tu spousta lidí v opravdu fešných šatech. Ani bych nečekala, že se mi móda 19. století bude líbit, ale je to tak. Nakonec jsme došli až k jednomu malému stolku, který stál v rohu velkého sálu. Bylo tam i okno vedoucí do zahrady. Issabel mi chvíli říkala, že to všichni jsou přátelé mého/Heatheřina otce. Hmm

A pak tam přišel on. Hele tahle věta zní jako z nějakého YAR (young adult roman).

Ne fakt. Najednou se objevil z jednoho hloučku lidí a zamířil přímo k nám. Bohudík znám jeho jméno, ale bude lepší když si sem zapíši, jak to přesně proběhlo.

Jackob nám, mě i Issabel přinesl pití. Potom zmizel se slovy, že se bude poznávat se sousedy. Issabel mi chvíli říkala, kdo je kdo. Jen jsem kývala hlavou, jako že to chápu. Potom se odněkud (hodně blízko to bylo) ozval mužský hlas.

„Slečno Johanesová, Heather" Rázem jsem se otočila a on tam stál. Já fakt blázním, když to píšu takhle. Měl delší černé vlasy sepnuté jednoduchou tmavězelenou sponou do jakéhosi culíku. Fascinovaně si mě prohlížel modro zelenýma očima a na rtech se objevil úsměv. Issabel se taky usmála a tázavě se na mě podívala, jestli si vybavuji, kdo to je.

„Paule, já myslela, že si pořád v té škole," řekla Issabel. Také si ho prohlížela. Ale na mě to bylo vidět. Mám dokonce pocit, že mi spadla čelist. Paul se otočil na "mámu" a usmál se.

„Už nejsem. Už jsem vylezl a dokonce s vyznamenáním. Ahoj Heather, ty si mi nějak vyrostla," usmál se. Bože. Málem jsem omdlela. Byl, nebo vlastně je tak překrásný. Dokonalý. No respektive jsem ještě na žádnou nedokonalost nepřišla. Bože někoho mi děsně připomínal a já si nemůžu vzpomenout. :/

Jen jsem kývla hlavou a usmála se. Musela jsem vypadat jako nějaký šílený klaun. Paul se taky usmál a Issabel do mě drkla. 

„Co že si potichu. Čekal bych, že se rozpovídáš o létech co jsem strávil jinde."

„Víš Paule, Heather měla před nedávnou dobou úraz, který jí poškodil paměť. Je možné, že si na tebe nevzpomíná," vložila se do toho Issabel. Já měla oči jen pro Paula. Která by je neměla? A náhodou já vím kdo to je. Teda tak trochu. První zápisky v deníku byly o Paulovi. Dokonale ho popisovaly, teda jeho jako malé dítě. Co jsem se dočetla, tak byli dobří kámoši. Paul se kámošil jak s Heather, tak s poberty. 

„Jaká škoda" zesmutněl. Issabel se na nás dva podívala.

„Víte co. Obnovte mezi sebou přátelství. Já mezitím půjdu diskutovat s otcovými přáteli" řekla a odešla. Paul se na mě podíval těma svýma očima a usmál se.

„Takže si na mě nepamatuješ?" zeptal se a napil se ze skleničky, kterou držel v ruce. 

Co jsem mu jako měla říct? Vím o něm pár věcí. A je děsně sexy. Jop přiznala jsem si to. Líbí se mi. Bože ano, už si vzpomínám. Vypadá jako Tom Hiddleston. Loki. :3 Oh bože já věděla, že vypadá jako někdo, kdo je děsně sexy.