Já tu snad umřu nudou. Chci pryč. A Charlotte se ještě nevrátila. Nevím co mám dělat. Kreslit už mě nebaví. Štvát Jonathana už mě nebaví. Třeba bych ho mohla požádat, aby mě vzal do města. Ale to bych musela být dost roztomilá a okouzlující. Ale to přece jsem. Mohla bych jo zkusit přesvědčit o obědě. Ještě zařídit, aby bylo něco co má Jonathan rád. Skvělé. Takže teď jsem vlezdořiďka, jenom abych se nenudila. Padla jsem na úplně nové dno.
Skvěle. Takže teď půjdu pomáhat Betty do kuchyně. Aspoň se naučím trochu péct. Něco malého a sladkého pro Jonathana. Velká porce čokolády pro mě. Abych to vydržela. Snad nebude mít kecy typu: ty jsi ale milá. Takhle by ses mohla chovat pořád.
Za to se neudržím a vrazím mu jednu. Město neměsto. Ani Betty mi moc nepomáhá. Má dost podobné kecy.
Skvěle. Navařeno a napečeno. Celkem fuška. Divím se, že to Betty zvládá. Ale hlavní je, že teď se strojím do nějakých fakt fest divných šatů, které se nejspíš Jonathanovi líbí. Doufám. Už mám i trochu vymyšlené co říkat. Ale jsou to totální bullshity.
Tak. Držte mi palce bohové, co nejste, protože kdybyste byli TAK BYCH TU NEBYLA!!!
Ano! Půjdeme! A ani neměl ty kecy. Spíš místo toho říkal, že trochu chápe moji reakci. A dokonce i poděkoval. WOW! Tak to byla novinka. Ale hlavní je, že jedu.
Ale jdou k tomu pravidla:
1) budu se chovat slušně
2) budu slušně oblečená
3) budu mluvit, jenom když mě někdo vyzve
Přece se to sluší. Ale to přežiju. Tak jako tolik písemek z češtiny. A pokud budu chtít brečet, tak až u sebe v pokoji osamotě. Alespoň se na jedno odpoledne zabavím. A jistě brzo přijede Charlotte a zase budeme moct spolu pomlouvat Jonathana. Ne že by se jí to nějak líbilo. To už vím že nelíbí.
Láskáááááá. Ne fakt nevím, co na tom starém blbci vidí. Ale jestli mě od něj dostane, tak jedině dobře. To ji klidně budu uctívat až do stropu.
Skvěle. Už jsem připravená a jdu. Spíš jedu. Jonathan pro nás nechal poslat drožku, nebo jak se ten kočár jmenuje. Šaty, střevíce, hlavně taška s prachama. Snad si něco aspoň koupím. Bylo by to skvělé.
O MŮJ BOŽE O MŮJ BOŽE!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
PAUL!!!! Byl tam Paul. Ve městě. Viděla jsem ho. Sice jenom chvilku, když jsem odjížděla a neměla jsem možnost na něj zakřičet, ale ano! Byl tam! Je tady! Přijel mě zachránit. Charlotte splnila svůj slib.
Stoprocentně to byl on! Musím vymyslet, jak mu dát zprávu, aby mě zachránil! Ale jak. Třeba po Betty. Nebo po Charlotte až se tu objeví. A to se objeví dost brzo! Prostě ANO! Pojedu domů.
Počkat. Nesmím si dávat plané naděje. Byl to Paul, ale bůhví jestli vůbec ví, že jsem tady někde poblíž. Nejel na nějakou školu? To už si nepamatuji. Ale prostě.
Najdu ten obrázek, jak jsem ho malovala a dám ho Betty spolu se zprávou pro Paula. Předá mu to a on mě zachrání. A přijde můj pohádkový život. To sice asi ne, stále tu není internet, YT ani Snapchat.
Celou večeři jsem byla ticho a občas usmála nad představou budoucnosti. Jonathan mě nějak podezřele pozoroval. Co když o Paulovi ví a nedovolí Betty jít do města? Co když ho pošle na špatnou stopu. To nesmím dopustit.
Skvěle. Betty má instrukce. A prý jí Jonathan nic neříkal. O můj bože, já pojedu domů!!! To bude tak nádherné. Měla bych si asi zabalit.
Počkat proč to píšu. Co když Jonathan ten deník najde a přečte si o tom? To nesmí! Skvěle, takže od teď ho budu schovávat pod uvolněným prknem v podlaze. #paranoiaforever
Měla bych se uklidnit a jít spát. Zítra musím být silná. A dál potom taky. Zvládnu to. Nikdo mi nebude stát v cestě.
Kdo by taky stál v cestě teence z 21. století?
ČTEŠ
Modern corset lady diary
Historische RomaneJsem v tahu. Total v tahu. Včera jsem si šla spát. Hezky pěkně ve svém pokoji. A dnes se probudím v nějaké šíleně růžové místnosti v posteli s nebesy a budí mě nějaký stařík. Prý "Dobré ráno my lady. Vaše matka si vás přeje vidět na snídani" What...
