Modern corset lady diary

20.7. 1849

20.7. 1849

Né, Ona je to pravda. Jsem uvězněna v roce 1849 naprosto sama, jen se svojí inteligencí a tím co jsem se o téhle době naučila ve škole. Hmm. Mají už tabulkovou čokoládu? Mohla bych se zeptat. 

Také už jsem jistila, že bydlíme někde v Dartfordu. Pokud se nepletu, tak je to kousek od Londýna. Snad. Mohla bych zajet shopovat. Tohle oblečení je fakt strašné.

Dobrá není. Teda menšina. Většina je růžová a já růžovou nesnáším. Ráno jsem prohledala celý šatník. 6 růžových šatů. Ta je na té barvě opravdu ujetá. Potom jedny modré a jedny fialové. A potom bílé košile a různé sukně a podobný. 

Ráno proběhlo, tak jak jsem si myslela, že proběhne. Nebo teda aspoň trošku.  Ráno mě zase probudil ten sluha. Zeptal se mě jestli pudu na snídani. Samozřejmě jsem mu odpověděla, že jo. Pak odešel. Jéj. Zkusila jsem najít něco v čem bysem nevypadala jak pablb. Nakonec jsem na sebe hodila nejméně hnusné růžové šaty. To bylo v poho.

Horší to bylo se spodním prádle. Proboha. Ani to radši sem nebudu psát. Co kdyby si to potom někdo přečetl. Radši nad tím už nebudu uvažovat.  No oblékla jsem se a sešla dolů do sálu. Tam už za stolem seděli Heatheřini dva bratři. Vášnivě spolu o něčem debatovali. Myslím, že jeden se jmenuje Stuart a druhý Sebastien. Máma Heather je Issabela. Hmm velmi zajímavé jméno. No Vytáhnout jméno svého, teda Heatheřina táty se mi z nikoho nepodařilo. 

Issabel to okomentovala tím, že doktor Curry řekl, že bych se mohla rozvzpomenout na tu strašnou záležitost. Hergot a jak asi. 

Issabelin přítel se jmenuje Jackob. Hmm a ani není hnusnej. Možná, že jsem to psala, ale na tom nezáleží. A pak je tu James. Prostě sluha na všechno. 

U snídaně se řešily nějaké reformy. Že prý s tím budou problémy. Hele mě se to netýká, tak mi to neserte do života. Stejně jsem to musela poslouchat. Párkrát padlo slovo o mě a o té "nemoci". Issabel bratry napomenula a usmála se na mě. Byla jsem zdvořilá a taky se na ni usmála.

Teď se jdu procházet do zahrady. Issabel si myslí, že mi to pomůže. Pravda je celkem hezká. Teda to co jsem včera viděla.

Po obědě:

Wau ta zahrada je ještě hezčí než jsem si myslela. Nádhera. A zajímavé bylo, že jsem spoustu z těch kytek co tam rostly znala. Tak jako, zrovna jsme se to učili na bižuli. Vytáhla jsem jednu takovou svoji známost, když mi zrovna Issabel ukazovala lilii zlatohlavou. Když jsem jí to řekla, trochu se podivila.

Okomentovala to tím, že to bude tím jak jsem se bouchla do hlavy, a že mi nikdy rostliny moc nešly. Snad jen kreslit. 

jako fakt? Heather uměla kreslit? Zeptala jsem se jí na to a ona mě zavedla to takového jednoho pokoje. Z poličky vyndala hordu pokreslených papírů a začala mi je ukazovat. Páni, kreslí celkem povedeně. Já mám teda jakože jiný styl, ale i tak je to hezké. Ale spousta barvy. Já radši tužku a jednu barvičku.

Jinak oběd byl celkem poklidný. Bráchové stále o něčem debatovali. Dokonce přišel i Jackob. Ten si kecal s Issabel. Já tam byla potichu a jedla. Teď se mám připravit. Prý pojedeme do města. Jéj koupím si něco na sebe. Snad Koukla jsem se do pokladničky. 3 Libry jestli jsem dobře počítala. Uvidím ve městě.

večer:

Panebože, jak to tady mám přežít!?!  Byli jsme s Issabel ve městě. Jak bych to asi popsala hmm. Prostě viktoriánské město. Všude špína atd. Issabel se mě zeptala jestli nechci nějaké jiné šaty, když se mi teda ty růžové nelíbí. Samozřejmě jsem souhlasila.

Vešly jsme do jednoho obchodu. Hned nás radostně pozdravila jedna žena.

„Jako vždy? Růžové krajkové šaty?" zeptala se vysokým hlasem.

„Ehm ne. Heather si vybere sama jaké chce." řekla Issabel a podívala se na mě. Usmála jsem se na ženu. Ta mě chytla za ruku a táhla mě do nitra krámku. Vypadalo to tam dost zvláštně. Nikde žádné regály a ani figuríny. Doufala jsem, že tam aspoň bude něco jako skoušecí kabinky. Mýlila jsem se. Bohužel.

„Tak jakou barvu bys chtěla? A krajky nebo něco jiného?"  zeptala se mě žena. Normálně bych si předem rozmyslela co chci, ale tady jsem neměla možnost.

„Modrá, červená nebo fialová" vyhrkla jsem své nejoblíbenější barvy. Žena kývla hlavou a začala vydávat nějaké kusy látky. Nejspíš právě ty šaty. Pamatuji si, že jsem tam nahlížela přes její rameno. Vzala jedny světlefialové a "přišpendlila mi je k tělu. Zamyslela se a pak zkoušela další. Nakonec vybrala 3 šaty, které byly v těch barvách, které jsem si přála a podala mi je. Prý ať si je vyzkouším.

Issabel mi najednou začala rozvazovat korzet.

"Héééj co to děláš?!?" vykřikla jsem na ni. Žena téměř nadskočila a Issabel se na mě divně podívala.

"Pomáhám ti sundat ty šaty. Jak jinak by sis vyzkoušela ty nové?"  Zamračila jsem se a zamyslela. Pravda, tady žádné kabinky neměli. Bohudík za několikavrstvé spodní prádlo. 
  Nespokojeně jsem si sundala ty šaty a začala zkoušet ty nové. 

Dopadlo to tak, že mi je Issabel všechny koupila. Jéééj ono vlastně to shopování v minulosti ani není, tak hrozné. S Issabel jsme si potom daly jablka. Normálně bych je jedla nakrájený, ale tady jsem to riskla. Mňam. Byla lepší než u nás v 21. století. Potom jsme jely domů.

Večeře už byla přichystaná. Čekalo se jen na nás. Rychle jsem se navečeřela a zavřela se v pokoji. 

Teď slyším jak se Stuart a Sebastien baví za dveřmi mého pokojíku. 

Vole to byla prča. Potichu jsem došla ke dveřím. Bráškové se oba o ně opírali a poslouchali. Rychle jsem je rozrazila a oba spadli na zem a drželi se za nosy. Rozesmála jsem se.

"Copak nevíte, že za dveřmi se neposlouchá? Tak to aspoň teď víte."

Konečně zmizeli. Dala jsem si tu práci a celý večer jsem přerovnávala šatník. 

Teď jsem fakt unavená. Máma byla tak hodná a přišla mi dát dobrou noc. Pravda je celkem hodná. To že jí umřel manžel si nezasloužila.

Wau pokrok. Slyším na jméno Heather a Issabel říkám mami. A pokud to takhle půjde dál, tak to tu nebude tak hrozný. Jinak jdu spát. Teda ještě si zaskáču na posteli. Tahle má nějaké skvělé matrace a pruží. Uíííí