Modern corset lady diary

8.8. 1949 Adéla

Adel/Heather

NE NE NE NÉÉÉ

AÁÁÁÁÁÁGGGGGGGGGGGGRRRRRRRRRRRRHHHHHHHHHH

ZABÍT TOHO KRETÉNA NEJVĚTŠÍHO

IMBECIL

NÉÉÉ co jsem kurva komu provedla. Asi bych si měla zvyknout, že tady se sny nezdají.

Sakra ona je to pravda (fakt bych si na to měla zvyknout)

JÁ. JSEM. OPRAVDU. U. TOHO. ZMRDA. JONATHANA.

HERGOT

Ráno jsem se probudila (jedno + to má. Je tu pohodlná postel) a začala se zběsile rozhlížet kolem sebe.

Pořádně mi stále nedochází, proč to dělám. Prostě jsem se začala rozhlížet.

No zatím jsem nevydala jediný zvuk, takže bych mohla potichu zdrhnout.

Kurva ty pitomý dveře jsem zamčený. Měla jsem takovou zlost, že jsem po nich hodila nějaký hrneček, který tu byl.

Ha ten kretén Jonathan se nejspíš probudil. No uvidíme.

To je IMBECIL! Zaklepal na dveře a zeptal se jestli jsem se dobře vyspala. Jak jsem se mohla dobře vyspat, když nejsem doma ve své posteli, ale někde bůhví kde u nějakého pedofilního kokota.

No prostě jsem vzala nějakou knihu a hodila jsem ji po dveřích.

PADEJ KRETÉNE!!

Po tomhle raději odešel. Dement.

Hmm kručí mi v břiše. Nejedla jsem od včerejšího pidi oběda. To už mě zase hodlá otravovat? Protože zase slyším na chodbě kroky.

No ten je milej. Přišel a zeptal se jestli nemám hlad.

Kurva jasně, že mám hlad.

Hmm měl tu s sebou tác se snídaní, ale že mi ji dá jenom v případě, že po něm nebudu nic házet a řvát nadávky.

Ne dík. Raději budu o hladu. Začala jsem řvát jaký kretén to je a že ať se nepřibližuje a pustí mě.

Hajzl odešel a nechal mě ohladu.

Později :
Možná, že to tu přežiju. Asi půl hodiny po kreténu Jonathánovi zase někdo přišel.

Zaklepala a zeptala se mě jestli nemám hlad. Když jsem řekla, že mám, ale tě si od Jonathana nic nevezmu, tak mě poprosila, abych po ní nic neházela. No měla jsem fakt děsnej hlad, tak jsem raději souhlasila.

Ta žena odemkla dveře a vešla dovnitř. No je jí tak 50. Ale na ten věk stejně vypadá dobře. Taková milá babička. Šedé vlasy měla stažené do drdolu a na sobě měla modré šaty.

Zeptala jsem se jí, kdo je. Popravdě jsem tipovala, že je to Jonathanova máma, která přijela, aby ho seřvala za to, že mě tu vězní. Ale prý se jmenuje Betty a je tu služebná.

Řekla mi ať si sednu ke stolu a naservírovala mi snídani. Mňam. Vařila to ona a je to cítit. Moje babička taky takhle dobře občas vařila.

Betty mezitím poklidila v pokoji a ustlala mi postel. Dokonce mi i přinesla kufr.

Proč jsem neutekla? No....... Uteču Jonathanovi. A navíc jsem si za ti chvíli Betty oblíbila.

Takže: Jonathan si ji najal, když uzavřel s blbcem Jakkobem dohodu, že mě de facto prodá. Provdá. Ale to je to samé.

Takže Betty je tu od toho, aby tu nebylo tak špinavo, a abych si měla s kým povídat. S tebou si Jonathane povídat nebudu.

Betty po snídani odešla a s omluvou mě tu znova zamknula.

Prakticky to stejně se opakovalo během oběda. Jonathan se mě zeptal jestli chci jíst. Schválně jsem řekla, že ne. Co já ti budu dopřávat radost z toho, že máš navrch.

Raději to vzdal a slyšela jsem koně, jak odjížděl. Dokonce jsem ho i viděla z okna.

Potom co odjel zase přišla Betty a dala mi najíst. Uklidila v pokoji a vyptávala se, proč jsem tak (abych ji citovala) prostořeká.

Hmm...... Já ji to řekla. To, že 'mám' amnezii a že se změnil můj charakter.

A když odcházela, tak jsem to nevydržela a vysolila jí, že jsem z budoucnosti. Dost ji to pobavilo a řekla, že mi raději bude věřit. A že je to asi jediné logické vysvětlení, proč jsem jaká jsem.

A ještě mě požádala, abych večer po Jonathanovi nic neházela. Že se prý snaží být dobrý hostitel.

Večer:

Betty měla pravdu. Jonathan zase přišel a chtěl mi dát jídlo. No nic jsem po něm neházela. Jenom jsem možná chvilku řvala. A nějak jsem nepostřehla, že mi dal do pokoje tác s jídlem.

A nejspíš mě slyšel, jak jsem si ho vzala, tak se začal omlouvat, že mě tu drží.

Neodpovídala jsem. Jenom poslouchala. Ale stejně ho nemám ráda. Idiot.

Mě nezajímají nějaké ke či o tom, že je sám a že si můžeme být navzájem prospěšní. Nakonec to vzdal a s přáním příjemného spánku odešel.

A zase sem přišla Betty a poděkovala mi, že jsem moc neřvala. A přinesla mi na talířky pár buchet. Mňam. Děkuji.

No taky mi popřála dobrou noc a odešla.

Asi jsem se nezmínila (pro film je to důležité) mám vlastní koupelnu. Skvělé ne?

No buchty jsem zdlabala všechny najednou a jdu spát s plným břichem.