Ráno proběhlo stejně jako včerejší. Ráno jsem se probudila a nasnídala spolu s rodinou. Už jsem se smířila, že se odsud nedostanu, tak co? Potom jsem vyváděla v zahradě a trénovala si biologii. Nevím sice na co, ale nemám tu mobila, tak je jasný, že se nudí. A z nudy hádám kytky.
I když nejzábavnější na dopoledni bylo to, že jsem šla do zahrady s bratříčky. Stuart a Sebastian se myslím jmenují. Stále si to nepamatuji. Jaká škoda. Jsou celkem fajne.
Nejdřív se se mnou bavili o šatech a podobný. Když jsem jim vysvětlila, že se kvůli mě nemusí ničit kecáním o módě, začali kecat o jiných věcech.
A jak jsme tak procházeli zahradou, tak zavedli řeč na rostliny. Hádali se se mnou, že nepoznám tolik rostlin co oni.
HA BĚŽTE SE VYCPAT NAJIVKOVÉ
Projeli to na plné čáře. Ubožáčci jedni. Zřejmě netušili, že se mnou si není radno zahrávat.
Vyjmenovala jsem všechny kytky, které v zahradě byly.
Bože ty jejich fejsi. To by se mělo vyblejsknout a hodit na instáč nebo na blog.
Což mě přivádí k faktu, že už ani nemůžu na ten svůj psát. Byl hodně sledovanej. Aby taky ne. Moje kresbičky se všem děsně líbily. A potom ty trefné články co jsem psala. No mohla bych si psát jen tak na papír, ale vypadalo by to divně.
No abych nezapomněla. Na to se zapomenout opravdu nedá.
Šli jsme po stezce, která vedla přes malou říčku. Někde jsem vyčetla, že ten most postavil ještě Heatheřin táta. No každopádně tam byl most a my jsme se na něm zastavili.
Všichni jsme se opřela o zábradlí a koukali se do dáli.
Jak Stuart tak Sebastian se potom vyhoupli na zábradlí a seděli na něm. Prý :
"Pojď si sednout k nám sestřičko."
"Neboj se. Nepřepadneš. My tě když tak chytím."
Bylo vidět, že mají něco za lubem. Dokonce jsem se už dozvěděla proč se to říká. Je to nějak takhle :
Mlynář drtil mouku mezi dvěma kameny. Nějaké vylepšené či co. No a potom tu mouku namletou dával zpátky tomu, kdo mu ji tam dal. A ono vždycky trochu té mouky zůstalo mezi těma dvěma kameny. A těm kamenům se říkalo lub. A mlynář si tu mouku, která tam zůstala mohl nechat.
Nebo tak nějak to bylo, ale abych neodbočovala, tak se mě moji milí bratříčci stále snažili na to zábradlí dostat.
Tak jsem jim udělala radost a sedla jsem si tam. Chvíli jsme se koukali jen tak do dálky.
Potom jeden z bratrů řekl : "Bože ta voda bude určitě studená. Bylo by blbé do ní spadnout."
HA prokecli jste se. Věděla jsem o co jim šlo. Jen mě shodit do té vody. Tak jsem se rozhodla, že je přelstím. Opřela jsem se jim o stehna. Nebrali to nijak zle.
"Já už pudu. Tak pa"
A seskočila jsem ze zábradlí. Přitom jsem se odstrčila od těch dvou.
No vyvinula jsem na ně tlak a oni spadli do vody. A teď už to zle brali.
Začali na mě křičet nadávky. Já dělala, že je neslyším a šla jsem k domu na oběd.
No a na obědě se ti dva pobertové už neukázali. Jop Harryho Pottera jsem měla ráda. Takový hezký příběh. Malý šikanovaný kluk zjistí, že je čaroděj a pak zachraňuje svět před Pánem Zla. Šla jsem na 6 do kina. Pravda na konci jsem trochu brečela.
No na obědě se potom ukázal ten mamčin přítel a kecal něco o tom, že jsem zralá na vdávání.
Slavnostně, samozřejmě v duchu, jsem u toho stolu přísahala, že jestli se mě pokusí provdat, tak ho zapíchnu vidličkou. Vím blbost, ale vidlička byla nejbližší věc, kterou jsem u sebe měla.
Issabel mě hájila, že po té nemoci mě nemůže jen tak dát někomu cizímu.
Díky Issabel. Máš srdce na správném místě. A ty Jackobe ztřes se mojí vidličky.
No a teď jsem u sebe v pokoji a přemýšlím co změnit. Vypadá to tu, jak v pokoji šestileté holčičky.
Dobrá nakonec jsem se na to vykašlala a začala si kreslit.
Večer :
No nedělo se nic převratného. Jen se ukázali pobertové a doslova na mě syčeli. Jop ti by se do Zmijozelu dostali. Mají na to správný syk. XD
Bože proč, jsem tak vtipná zrovna ve chvíli, kdy to nikdo nevidí. Ach jo.
No jedna důležitá věc tu byla. Poslouchala jsem za dveřmi do salonku. Zrovna tam byla máma a její přítel. A já poslouchala pozorně. Do pytle s těmi dveřmi. Moc jsem toho neslyšela.
Ale z toho co jsem slyšela jsem usoudila, že bude nějaký bál a já na něj půjdu.
NEEEEEEEE
Dobrá umím tancovat, ale že bych tancovala s někým koho vůbec neznám? Ani nápad! Nikdy!
No i když by to mohla být sranda. Kouknu se po ženichovi, když už přemýšlejí, co se mnou udělat, tak jim trochu pomůžu. Kouknu se po nějakém hezkém mládenci v pěkných šatech.
Dva důležité faktory, které je nutno splnit, abyste mohli dřímat ruku Adélčinu. Teda Heatheřinu. To je jedno.
Každopádně jsem se nenudili. Skicovala jsem, jak by asi měl můj nastávající princ vypadat.
Takže ehm ehm vítejte na přednášce dokonalý ženich pro Heather / Adel
1) musí být pohledný. Nejlépe, aby vypadal jako Loki z Avengers. TOM :3
2) musí být bohatej. Asi jako Tony Stark z Avengers (jop viděla jsem jr)
3) nesmí být debil. Nechci, aby se opakovala situace z třetí třídy
No to jsou ty nejdůležitější faktory. Pokud je maminka a Jackob splní budu šťastná. Nejspíš.
Jop budu na Jackoba zlá. Nebudu ho mít ráda stejně jako Heather
Hmn teď mě napadlo. Když já jsem v jejím těle. Je ona v mém? A jestli jo, tak doufám, že se do svého těla už nikdy nevrátím. Bože to by bylo trapasů.
Nikdy a když se vrátím a bude to tak hrozné, tak se předávkuji. Je to nejméně bolestivé. Hele já na filmy koukám a romantický knihy občas čtu. Nejsem blbá
No nic. Nejspíš půjdu spát už je pozdě. Ještě jsem zkontrolovala, že za dveřmi nejsou pobertové a pod postelí pavouci.
Oni tam byli. Hnusní pavouci. Musím na ně rychle zapomenout a jít normálně spát do své krásné postele s nebesy.
Dobrou
ČTEŠ
Modern corset lady diary
Tarihi KurguJsem v tahu. Total v tahu. Včera jsem si šla spát. Hezky pěkně ve svém pokoji. A dnes se probudím v nějaké šíleně růžové místnosti v posteli s nebesy a budí mě nějaký stařík. Prý "Dobré ráno my lady. Vaše matka si vás přeje vidět na snídani" What...
