Modern corset lady diary

26. 10. 1849

Charlotte někam odjela. Řekla mi to. Že bohužel musí odjet na týden nebo dva. Někam do Londýna. Rychle jsem ji požádala jestli by nemohla najít mou rodinu a říct jim, kde jsem. A ať mě jedou najít a zachránit. Bohužel jsem si nevzpomněla na příjmení. Tak jsem aspoň řekla Paula. Berger. Divné příjmení, ale co. Furt lepší než Cumber.... (nebo jak se to píše) a Hiddleston. To jsou příjmení. 

No co. Nikdo není dokonalý. 

S Jonathanem jsem se dneska pohádala. hádám se s ním skoro furt, ale většinou to je kvůli tomu, že mě tu drží. Ale ne teď.

Vzala jsem mu nějakou novou a děsně drahou košili. A rozstříhala jsem a upravila podle sebe. potom v ní chodila. A v kalhotech. Málem z toho dostal psotník. 

Ale potom se u večeře uklidnil a akorát na mě občas hodil nevraživý pohled. 

A teď ho slyším jak vychází schody nahoru a jde k mému pokoji. Co zase chce? 

Páni. Dal mi dárek. Jo sice mi je občas dává, ale jsou to nějaké hnusné šaty, nebo šperky, které se mi nelíbí, nebo se mi nehodí. Vůbec nemá vkus. Tedy kromě tohohle dárku. 

Přívěšek se srdíčkem. Malým ve zlatém bůhvíčem. A červené. A rozkecal se o tom. Prý je to český granát. Kousek mého domova. Zase se mi stýská. Rozbrečela jsem se. Nejdřív se ptal, jestli jsem v pořádku atd. Betty to viděla a raději ho odvedla pryč. Potom mě zachumlala do postele a nosila mi čokoládu a jiné dobroty.

Moc se mi stýská. Po mých přátelích. Nemám tady jediného. Teda krom Betty. Ale to není bestka. Ani Charlotte není bestka, které můžu říct první poslední a ona mě bude chápat. Jo chápe mě, ale ne tak moc, jak bych chtěla.

A navíc odjela. Co já tu budu dělat. Nechci, aby ten kretén viděl, jak brečím. Akorát by ho to utvrdilo v názoru, že ženy jsou slabší. NE! Nebudu brečet. Ne před ním. Budu se dál chovat tak, jak jsem se chovala do teď. Zle vůči němu. Budu se na něj mračit a budu nepříjemná. A je mi jedno, co si o tom Betty, nebo Charlotte myslí. Nebudou mi do toho kecat.

Hmm co bych mu mohla provést? Polít ho něčím? Třeba. Horká polívka. Ale ne dneska. Ať vidí, že si toho dárku opravdu vážím.

Sakra zase pláču. Už to musím nějak vymyslet. Jak se dostat domů. Aspoň do nového domova tady. Nějak to zvládnu. Přežila jsem školu 21. století, přežiju i tohle.