In Game

11. Nevědomost

~○~ ~○~ ~○ ~~○~ ~○~ ~○~ ~○~ ~○~ ~○~ ~○~ ~○~ ~○~ ~○~ ~○~ ~○ ~~○~ ~○~ ~○~ ~○~ ~○~ ~○~ ~○~ ~○
Pondělí, leden 2014

"Mm"
........!??
"Aa!!" Vylítla jsem na nohy tak prudce, že jsem se kvůli zatmění před očima musela zase posadit na zem. Stále v tranzu.
"Já žiju, já žiju, já žiju!! " vypískla jsem a bylo mi fuk, že to slyší i vedlejší barák. Ihned jsem se, ale opatrněji, postavila na nohy a začala si prohlížet své tělo. Neporušené. Až teda na tu brutální bolest zátylku , hlavy a části páteře. Mhh... Sakra. To mi ale náladu nezkazí. Nene . Páni... Já myslela, že pokud zemřu ve hře, zemřu i ve skutečnosti. Já...já...navždy jsem se rozloučila se životem a najednou jsem tady! Stojím ve vlastním reálném pokoji na vlastních nohou! Woo! Bůh existuje ! Zvedla jsem ruce nad hlavu, ale kvůli neúprosné bolesti jsem je ztrhla v sekundě zpět.
"Mami?? " houkla jsem, ale nikdo nikde. Vzala jsem mobil, abych věděla , co je za den. Pondělí? Neděle uběhla během mé přítomnosti ve hře . Jistě. Hned jak se mobil odemkl úplně, vyskočila na mě ještě sobotní zpráva od Chestera. Zapomněla jsem na něj. Úplně. Sice bylo v plánu, že ho hned po probuzení půjdu hledat, ale hra pro mě skončila. Má to tedy ještě cenu? ... Usadila jsem se za stůl a chvilku zamyšleně zírala na zprávu. Po celkem dlouhé době jsem se odhodlala k velmi riskantnímu činu. Napsala jsem mu. Ano mozek mě opravdu donutil.

"Chestere? Kde jste vzal moje číslo? "

A téměř hned přišla odpověď. Ale notak. Copak nemá na práci nic jiného, než sedět u mobilu? Opravdu? V pondělí ráno?

"Jsem kouzelný:) "

Ha. Ha. Ha.

"Aha, no jistě. Bohužel to je to poslední, čemu bych věřila. Bude to chtít lepší vysvětlení"

"Tak si pro něj přijď. Mimoto , stejně myslím, že mám něco, co patří tobě."

Cože ? Ne ! Ne ! Úchyláku jeden, nikam nejdu!

Hned na to mi přišla jeho adresa v další zprávě. To si dělá srandu. Opravdu tolik chce abych dorazila ? Co . co má ? Jak může mít něco mého? Jak...hm. Asi stejně tak jako může mít moje telefonní číslo. Má navrch. Ví, že dorazím. Nemám na výběr. Ví víc než chci a má v plánu toho plně využít. Ale nemám ani tušení, za jakým opravdovým důvodem tohle dělá. O co mu jde.

*****

Trvalo mi to, ale nakonec jsem se zvedla a oblékla. Vzala jsem si džíny triko a mikinu, pak bundu a vyrazila ven. Šouravým a nejistým krokem přímo k místu, které mi určil. Celou cestu jsem neodtrhla oči od špiček svých bot a moje myšlenky se neodtrhly od jednoho jediného tématu. Tohle je můj konec. Možná kráčím na smrt. Ačkoliv, po poslední akci , kdy jsem se potkala se smrtí, mi tohle přijde jako každá procházka. Žádný adrenalin. Jen nervy. Nicméně k paneláku s onou adresou jsem se dostala asi po půl hodině. Byla jsem asi 50 metrů od domu a stejně jsem už viděla, jak tam postává a čeká na mě. Džíny, mikinu a bondu, klidný , ale přesto chladně vypadající blondák. Co jsem komu udělala. Jen tam tak stál a kamenně hleděl mým směrem, jen abych mu někam nezdrhla. dva kroky před ním jsem zastavila, sjela ho nejistým pohledem od hlavy k patě a ani mě nenapadlo , cokoliv říci.

"Takže ona opravdu přišla" zacukaly mu koutky a stejně jako já jeho, on teď sjel pohledem mě . Mé rty byly jako slepené, kývla jsem a polkla. " Nervní ? Nemáš proč. Pojď, projdem se . Městem, mezi lidma. " Dodal ,aby mi dodal odvahu , tak jsme se pomalu rozešli městem a mě trvalo opravdu dlouho, než jsem se trochu uklidnila .

"t,...tak ? " Zvedla jsem hlavu a mé oči se na něj upřímně zadívaly . "kdes.. ho vzal ? " /to číslo samozřejmě/

" Ale. opravdu chceš začínat tímhle ? to ne... Začneme trochu jinak Marry. " Zavrtěl hlavou a přísně mě projel pohledem . " Jsi docela zničená , že ? Měla by jsi více odpočívat " Udiveně jsem semkla rtíky a než jsem stačila cokoliv namítnout, pokračoval. " Nemysli, že nevidím ty kruhy pod očima. Zakryla jsi je sice perfektně, ale ne přede mnou. "

" A ? to je moje věc. Prostě teď spánek moc nestíhám. " Vypadlo ze mě ihned . Byla jsem překvapená, ale to on očividně taky, tiše se zasmál .

" To chápu, chci ti s tím pomoci. Vlastně možná ... možná proto jsem tady. Zaujala si mě. A ne jen tehdy, když jsme se srazili. Zaujala si mě už dříve. "

"My... počkat. My.. už jsme se dříve viděli ? "

" Tak nějak. Očekával jsem. že mě v tom lese poznáš stejně rychle, jako já tebe. ale asi ne." Odmlčel se . Co to tady plácá ? Opět začínám pochybovat o jeho důvěryhodnosti.

"Tak mi to řekni, kde jsme se viděli?! " Vyhrkla jsem rovnou a mírně se zamračila. Nemám nervy na tajemství, ale tenhle den mi nic nepokazí. Ani on. Vydobyju si z něj to, co chci vědět.

"Hm. dobrá. Nebylo to zrovna těžký. prostě jsem si to našel , mám na to svůj program "

"ah...hm. aaaa... důvod ? proč.. jsi to dělal ? "

"chci se seznámit, jak už jsem zmínil, velice jsi mě zaujala. " MM.. to nezní moc dobře.

"zaujala jak ? ... a odpověz rovnou, čím dál víc mám nutkání sbalit se a odejít. nikdy neodpovíš přímo. Ptala jsem se , kde jsme se viděli . A stále čekám . Dneska mám dobrej den, tak to nekaž ." Zvedl ruku a podíval se na hodinky, lehce se usmál a jeho oči sklouzly ke mně .

"dobrá. Ta dobrá . Bude to chtít ale víc vysvětlování.. " Ukázal k baru po levé ruce " Půjdeme si napřed sednout, ano ? " Chvilku mi trvalo, než jsem kývla, ale stalo se. Pustil mě tedy dovnitř budovy.
Větší dvoupatrová místnost. Dolní patro obsahovalo veliký bar a taneční plac. Několik židlí a stolů. Po straně u zdi se táhly schody do druhého patra, ze kterého byl výhled na dolní patro. Bylo tam spoustu prostoru. Stoly, posezení a zábradlí. Docela hezké. Teď ve dne tam ani nebylo nijak narváno..vzal mě za ruku a zatáhl po schodech nahoru do patra. Tam jsme se posadili na červenou pohovku ke stolu.

Samozřejmě že nezačal ihned s tím, co jsem doopravdy slyšet chtěla. Začal mi napřed vyprávět o tomhle podniku. Že sem chodí často, ale rád . koho všechny zná no a nakonec z něj vypadlo, že to tu vlastní.
....
Překvapení jsem neskrývala , tenhle člověk mě začíná zajímat. Docela jsem se uvolnila, vypila jsem si kafe a zapřela se do sedačky. ....A ujala se SLOVA.

"Takže. Pane tajemný. Slíbil jsi, že až budeme tady, všechno mi do podrobna vysvětlíš. A já už jsem celá nedočkavá. Takže.... Povídej. Já velice pozorně poslouchám. "

"Ano. Víš.. Jak bych začal. Tak tedy. Začneme s několika fakty. Netajím se tím, že už jsem tě dřív viděl. A neni tomu ani tak dávno. Když jsem tě našel v sobotu v lese, musel jsem se tě ujmout. Nepustit tě jen tak . stačilo pár sekund na to, aby mi mobil zjistil tvoje číslo a ty jsi mi ještě k tomu řekla jméno. Jak milé. " široce se usmál . " pak nebylo nic a teď jsme tady. Musel jsem tě k sobě nějak dostat. Věděl jsem, že tě moje SMSka donutí odpovědět. Vyšlo to. Tak jsem tě dostal až sem. Za což se upřímně miluji. A proč to všechno dělám? To je celkem lehké . Chci mít navrch a trochu si tě ohlídat. Když jsi se mě snažila okrást. Ty jedna malá vetřelkyně..."
Hned jak to dořekl, píchl mi do krku jehlu. Já jsem usla a neprobudila se... Tedy ne v realitě...