In Game

20. bezprostřední nepřítel

" Možná by bylo fajn, kdybys viděla jednu z jeho vražed. Abys tak nějak pochopila, jak to provádí. " Oznámil mi Chester, když jsme šli po schodech k pokoji. Já se nad tím jen pozastavila a na malou chvilku jsem si uvědomila, že se mi z toho návrhu ani neudělalo zle. Dřív už bych nad myšlenkou, že někoho uvidím vraždit, byla celá zeleno modrá, ale teď ne. Prostě jsem mu to odkývala. Um.. Super no.
Posadili jsme se na postel a on se mi podíval do očí. " s Tommem tě nějak vybavíme. Budeme...ti fandit. Marry. " Pousmál se a mně přejel šílený mráz po zádech. Jakobych právě psala vlastní závět. Fuuh..
Zapl notebook, našel jedno ze záznamů a pustil mi ho.

Jedna z mála dívek ve hrách. Potuluje se kolem městské čtvrti, jež je složená z polorozpadlých příbytků, a pravděpodobně se snaží vyhledat si místo na přespání. Tato obytná čtvrť se zdá být pro takový případ ideální. Za ní se s věrnýma očima plíží pes. Ale není to bílý ovčák, jako je Vex. Tohle je, mám takový dojem, kolie. Hlídá, co se děje v okolí, aby mohla svoji paničku cp nejrychleji upozornit, kdyby se cokoliv dělo. Bohužel jsou obě tak zaneprázdněné děním na zemi, že ani jedna nehlídá vzduch. Tam už se celkem dlouhou chvíli drží dravec. Poletuje nad nimi a hlídá. Když obě nově příchozí usuzují, že je čistý vzduch, odhodlaně vylezou na ulici. Prochází mezi domy a rozhlíží se. Většina vchodů je už zasypaných. Díry, neboli vchody, se nachází spíše po bocích. To ale ty nešťastnice nezjistí. Namísto toho pokračují nesměle dál. Snaží se ale tvářit odhodlaně. Samozřejmě. Dravec z oblohy náhle zalétá za jedno ze stavení a dává vědět svému pánovi o kořisti. Zmíněný se ochotně zvedne ze země, na níž právě klečel a vyřezával si z podlouhlého klacku bodec, a vydá se k ulici. Podaří se mu vylézt za jejich zády. A ačkoliv si ho fena všímá, on je rychlejší a už ji zasahuje šípem z kuše. Ten proletí bleskurychle vzduch, aniž by pocítil tření a zabodne se kólii do oka. Smrtelný zásah. //omluva všem milovníkům zvířat. Proklínám se. //
Děvče se prudce otáčí a s vyděšeným výkřikem se dává na útěk. Vyrazila do města beze zbraně. Velice špatná volba. Remi se rozbíhá za ní, jeho vyběhané nohy ho rychle vezmou až do těsného závěsu. Natáhne se po jejích svázaných vlasech, sevře je v pěsti a prudce škubne k sobě. Dívka, bez šance ná útěk, se nechá strhnout k zemi. Při pádu se prudce uhodí do hlavy a jen v bolestech leží. Pokusila by se zvednout, ale hlava se jí točí natolik, že toho není schopna. Jen přerývavě oddychuje a mrská sebou jako ryba na suchu. Bezmocná a sama. Remi si sáhne k pasu a vytáhne ostří. Zabodne ho do dívčina krku. Přímo do tepny. Dál se nemusí zaobírat jejím životem a jen prohrabe veškeré kapsy, jestli u sebe něco nemá. Nemá. Tak ji nechává krvácet a dává se na útěk. Cestou si bere zpátky svoje zbraně .

"Um..." Chvilku jsem jen zůstala koukat před sebe. Mlčky jsem si hryzala rty a snažila se uvědomit si, že to co jsem právě viděla, nebyla hra. Z Remiho se stal právoplatný vrah. A já mám stát proti němu. Asi co nevidět. Jej. Asi by bylo výhodnější spáchat sebevraždu. Budete alespoň šťastní, že jste neprohráli boj s někým. A bezvadně si ušetříte čas a nervy. Tahle hra vlastně není úplně bezvýznamná. Když už nevyhrajete, máte alespoň jistý jeden fakt: v průběhu her se z vás stal o 100% větší optimista, než jste byli předtím. A to je důvod k radosti.
"Takžeee... Plány? " koukla jsem na Chestera. On jen pokrčil rameny.

"Fff... Nevím. Vezmu tě co nejrychleji za Tommem. Tam tě nějak opatříme a vysvětlíme si, co a jak. Hráči mají deset hodin volno. Jsou teď mimo hry.
Pak budou pokračovat a já osobně typuji, že do dvanácti hodin zbyde jen jeden. Taky si troufám tvrdit, že to bude Remi, ale tak musim nechat jisté napjetí, že ? " Usmál se a já jen s výdechem kývla. O bože. 22 hodin do mé smrti. Jdu se pohřbít. A nebo ne. Chesty mě čapl za paži, odložil ntb a stáhl mě doprostřed postele. Překryl mě peřinou. "Spi. Já pak dorazím. Teď jdu všechno připravit, ano? Budeš odpočatá. " Jen jsem nejistě kývla a zachumlala se víc do peřin. Přestože jsem myslela, že neusnu, brzy jsem odpadla.

Probral mě tichý hlas. Lehké hlazení ve vlasech. Pootevřela jsem oči a nade mnou Chester. Musela jsem se pousmát. Sice se na to netváří, ale gaye v sobě nezapře. Takhle jemně by normální chlap svoji kamarádku neprobral. "Už? "

"Už." odkýval mi. Vstala jsem a první, co bylo třeba, byla sprcha. Jo. Následovalo jídlo. Dostala jsem snad všechno možný. Zeleninu a vajíčka. Kuřecí maso a brambory. A víte co? Donutili mě sníst to všechno. Doma už u nás byl Thommas. Přivezl s sebou vybavení pro mě. Milé gesto Tommy. Díky.
Po téhle základní přípravě mě kluci vzali do pokoje , kde už na posteli ležely nové věci. Došla jsem k posteli a ohlédla se na chlapce. Našpulila rty.

"Sice mi jde o život. Ale nárok na soukromí snad ještě mam, chlapci. "

"Ale jdi ty. Snad si nemyslíš, že by nás tvoje ženské tělo zajímalo. " neodpustil si tu blbou poznámku Thommas. Jen jsem ho sjela nepříjemným pohledem a pousmála se. Striktním švihem ruky jsem ukázala ven ke dveřím a oni bezeslova odešli.

"Bastardi" prošlo mi tiše mezi rty . převlékla jsem se do čistého. Kluci mi připravili šedé tepláky s gumou v pase i na nohavicích. Tílko. Šedou mikinu přes hlavu a i nový boty. Než jsem si natáhla mikinu, bylo nutné připnout si kolem břicha široký pás, ve kterém byly otvory na zbraně. Tam mi Chester zasunul ostří . je to pro případ nouze. Do dalších otvorů přišlo několik šípů, jenž patří ke kuši. Mikču a šátek na krk. Hotovo. Vybavena.

"Tak. Připravená ? "

"Vůbec"

"Bezva. " Zasmáli se oba a posadili se na postel. Jen jsem je sjela vykolejeným pohledem a rozesmála se. Opravdu. V téhle sitaci nemůžete dělat nic jinýho, než se tlemit jako debil. Teoreticky vzato je to vlastně to nejlepší, co dělat můžete. Protože by právě tohle mohl být úplně poslední smích, co ze mě vyjde.

Ani s vlastním tátou se nemohu rozloučit... Nevrátí se do té doby...