Stál tam proti mně a díval se mi zpříma do očí. S úměvem na tváři a klidným výrazem v očích. Tvář měl sedřenou, levou stranu předloktí taky. Bůh ví, kde se sklouzl. V ruce svíral nůž, připravený na konečný boj. "Zabilas ho ty, viď ? " sykl po mně, než jsem se stačila vůbec vzpamatovat. Lehce jsem odtoupila stranou a sklopila pohled. Nemá cenu se z tohohle vyvlíkat. " no jasný. Oko za oko, zub za zub. Ale zajímalo by mě spíš, jestli jsi připravená na to, mě zabít." odvážně se usmál. Já jen dál strnule postávala u kraje útesu a hypnotizovala stébla trávy. Pak mě ale nakopla myšlenka. Kluci se dívají. Oni tě určitě vidí. Buď silná a dokaż jim, že ty jsi si tohle celý zasloužila. Zasloużila sis jejich pomoc Marry. Dokaž to.
Zvedla jsem k němu nicneříkající pohled a kývla.
"Jsem připravená. Za všechno, co jsi mi provedl. "
"Já ? " rozesmál se a uvolněně se rozhlédl kolem " tohle je realita Marrionette. Tohle.." ujázal na mě špičkou nože "je smysl hry. Přežít. "
"Takyže přežiju! " ohnala jsem se ostře slovy a bleskurychle vytáhla kuš, namířila na něj. " a bude to rychlý. Nehodlám tu ztrácet čas s člověkem, kterej si mě vzal hned na začátku hry do péče jen proto, aby mě později mohl vykuchat. " Lehce zbystřil.
"Jo tímhle jsi mi něco připomněla. " zaluskal prsty. Vypadal, jako by mu bylo úplně u zadku, že má na hlavu namířenou kuš. Olízl si rty a pousmál se . "mohl bych mít před smrtí ještě jednu otázku? " Chvilku jsem váhala, ale nakonec ho kývnutím pobídnula k tomu, aby dál mluvil. " řekni mi prosím, kdo byl onen tvůj zachránce. Ten, kdo ti prozradil, že jsem zlo. Ten, kdo ti zachránil život. Ten, kdo tě na tohle finále tak převratně připravil. " na chvíli se odmlčel a zahleděl se mi zpříma do očí. A zaryl se tak hluboko, že bylo téměř nemożné, zbavit se toho očního kontaktu. "To nebyl normální hráč, Marry. Oba to víme. " Cítila jsem, že jsem se během jeho proslovu začala chvět. Chce mě zlomit, obměkčit a najít si chvíli, kdy zaútočit. Rozhodně jsem se oklepala a nespokojeně si odfrkla.
"Tebe to nemusí zajímat. Taky jsi nebyl ûplně čestnej. " Sykla jsem obranně. On se opět zasmál.
"Nojo, ale přesvědčit naivky o tom, že jsi hodnej a pak je zabít, je něco jinýho, než celou hru totálně podvádět. Jenže.. S tím já asi nic neudělám. Že ? Přišla jsi sem dýl než ostatní. Byla jsi hloupá a naivní a nakonec se dostaneš až do finále, jenom díky tomu, že jsi tak falešná a rozhodneš se raději podvádět, než se sem sama díky svojí tvrdé práci dostat. Že ? " .... Došla mi slova, znovu jsem se začala chvět a uvědomila si, že na mém místě měl nyní stát asi opravdu někdo jiný. Někdo, kdo si tohle místo doopravdy chtěl vybojovat vlastní silou. A ne já, ta, která raději utekla za správcem, než aby se nadřela. Neřekl už ani slovo, využil toho, jak perfektně mě oblbnul a chytl mou ruku s kuší, zktouril ji tak, že jsem ji s bolestným výkřikem upustila k zemi. Vtu ránu ji odkopl a ona volným pádem letěla do vody. Nožík jsem měla stále za pasem. Stihla jsem si ho tam zastrčit. Nestihla jsem se odtáhnout a on už mě strhl k zemi podkopnutím nohou. Sevřel svůj nůž a mířil si ránu přímo do mého břicha. Na poslední chvíli ji ale moje ruka vykryla a schytala tak velkou řeznou ránu na předloktí. Kopla jsem ho kolenem do zad a vyprostila se zdržení. Po zemi odutekla co nejrychleji dál. On ale sevřel můj kotník a táhl mě zpět k sobě. S tichým výkřikem jsem vytáhla nůž a, a teď bacha, hodila ho po něm. Štěstí mi ale v tomhle nešťastném rozhodnutí přálo a nůž se mu zabodl nad klíční kost. Reflexně vyjekl a rychle nůž vytrhl. Já už stihla vyskočit na nohy a doběhnout k němu. Plán byl jediný, vzít si zpět nůž a co nejrychleji to skončit. Měl o moc bolestivější pohyblivost, ale i tak mne odrazil pěstí do spánku a kopl mě dál na zem. Zůstal sedět na kraji lomu. Na chvíli se mi zatmělo a já už čekala na cestu za ostatními padlými. Bohužel. Po pár sekundách se mi oči otevřely a upřely se do Remiho, jenž se právě zaobíral ránou, co jsem mu nožem udělala. Ležela jsem na boku, jen kousek od něj. Měl tak jistotu, že když vezme nůž, má šanci mě do pár sekund zabít. A nebo.... Aha. Už vím. Plán. Mám to ! Teď a nebo nikdy. Sebrala jsem svoje zbylé síly probrala svoje nohy. Zapřela se loktem o zem a koukla na Remiho. "Moje...Poslední slova? " zaskučela jsem tiše a bolestně. Hlava mi třeštila a oči se klížily. "Jsi pěknej hajzl" s těmito slovy jsem do něj kopla tak silně, že i přes zapření rukama jsem se odsunula dozadu. Nestačil se nijak bránit, padl na záda a letěl dolu z útesu, na jehož kraji právě seděl. Brzy se ozvalo mohutné šplouchnutí. Doplazila jsem se ke kraji a koukla dolu. Z vody vyplavalo tělo, jako kdysi. Ránu zaregistrovala i bestie, vcož jsem doufala. To ona mi dala plán. Zvedla se a pomalu rozešla k vodě. hned jak zaregistrovala Remiho, který se právě vynořil a pokouší se rozdýchat pád, skočila do vody a doplavala si pro něj. Jejich zápas netrval ani pár minut a výsledek byl více než jasný. Na břehu se už bestie drala tesáky do jeho břicha k vnitřnostem. Víc jsem ale vidět nemohla. Protože oba zmizeli. A nejen oni. I zdi. Ty nekonečné zdi, které byly kolem areálu. Tady nahoře ode mne byla zeď asi jen padesát metrů. Tedy nyní už nebyla. Zmizela. A moře jakbysmet. Pomalu se vypařilo a já konečně viděla vše, co jsem doposud nemohla. Místo vody se kolem rozléhala další plocha lesa a luk. Tentokrát ale nekonečná. Žádné hradby. Nic. Do pár sekund se ozvalo mohutné zaznění zvonů a kus ode mne se objevila veliká interaktivní , poloprůhledná tabuka. Na ní se pomalu vyzobrazila jména hráčů, jejich levely a data, kdy zemřeli. I avataři. Mlčky jsem projížděla všechna jména od konce. Poslední- Reminder. Musela jsem se pousmát nad mojí výhrou.. Projížděla jsem jména dál, až jsem došla k těm, co zemřeli hned mezi prvními a ...... A pak se mi vrhnuly slzy do očí. Pomalu mi stékaly po tvářích a odkapávaly na zem. Oči byly skleněné a v závalu slz odrážely jedno jediné jméno. To tátovo.
**********
Gratuluji, milý čtenáři. Dočetl jsi se až na samotný konec In game. Tak přeci jen to dopadlo dobře. Ne ?
Jsem moc ráda, za tvoji podporu a za to, že jsi to vůbec vydržel. Zrovna tenhle příběh mi opravdu trval. Omlouvám se. Moc. A děkuji :3
A nyní něco veselejšího. Kdo se těší na nový příběh? Vychází brzy, těšte se :) za podporu budu velice ráda a vděčná. Přecijen, tohle mě stálo nervy. Opravdu . eh.
No co dodat. Snad jsem nezklamala a brzy u 'Za hranice možností' ... 💜💜✌✌✌
ČTEŠ
In Game
FantasíaHrajete, nebo jste někdy hráli počítačové hry ? Já jsem hry milovala, až do roku 2014. Ten rok se stalo něco zvláštního , ze začátku všechno vypadalo skvěle , ale pak se to zlomilo. Začala má hra o život. tak jdeme na to.... HRA ZAČÍNÁ .
